Be my Omega✔️

16.

Když jsem se probudil, projela celým mým tělem vlna bolesti. Ležel jsem na břiše a chvíli mi trvalo, než jsem se zorientoval. Bolestně jsem zakňučel, jakmile jsem se snažil posadit, takže jsem zůstal ležet. ,,Už jsi vzhůru ? Bože, bála jsem se o tebe..." Ozvalo se najednou a před oči mi vběhla Celestie. ,,C-Cel... B-Bolí to." Hlesl jsem tiše a ona se ke mě sklonila. Zase se mi chtělo brečet, ale na to jsem byl moc unavený. K mému překvapení mě pohladila ve vlasech a ublíženě se na mě podívala. ,,Já vím. Je mi to líto, ale už se ti nic nestane. Slibuju." Řekla tiše a dala mi letmou pusu na čelo. Byla jako starší sestra, kterou jsem nikdy neměl. ,,Skočím ti pro prášky proti bolesti. Chceš ještě něco ?" Zeptala se a já jen zavrtěl hlavou. ,,Jsi si jistý ?" Optala se a já si povzdechl. ,,Chci umřít." Zamumlal jsem a radši jsem od jejího překvapeného pohledu odvrátil hlavu. ,,Nepřeháněj. Říkám ti, že bude teď už všechno v pořádku."

Čtyři dny. Jsou to čtyři podělané dny, kdy se na sebe nedokážu ani podívat do zrcadla. Však já ho znásilnil ! Nechtěl to, nechtěl mě... Brečel a prosil, ale moje debilní tělo si dělalo co chtělo. Je mi zle sám ze sebe. Navíc se Akira stále neprobudil a je to všechno moje chyba. Došlo mi to až po tom, co jsem ho jen tak nechal bezmocně na posteli od krve a spermatu. Podělal jsem všechno co se dalo. Porušil jsem slib, zlomil jsem jeho křehkou důvěru, připravil jsem ho o to jediné, co mu ještě zbývalo. Jestli měl problém a důvěrou doteď, tak mi teď nejspíš nevěnuje už ani pohled. Dveře od Celestiinýho pokoje se otevřely a já se hned vyhoupl na nohy. ,,Můžu ho-" ,,Ne." Řekla dřív než jsem dořekl svou otázku a zatvářil jsem se jak kopnuté štěně. ,,Masaru... Mám tě ráda, ale to co jsi mu provedl žádný Ruth neomluví. Prostě jsi to podělal. Nechce tě teď vidět." Řekla tiše, ale její slova jen prohloubila rány, které jsem sám sobě otevřel. ,,J-Já to chápu, ale-... Počkat. Teď mě nechce vidět ? On je vzhůru ?" Zeptal jsem se nadějně a následně jsem se otočil k mohutným dveřím. ,,Jo, teď se probral, ale ty tam nejdeš !"

Celestia odešla a já se schoulil do klubíčka, jak jen mi to bolest v mém těle dovolila. Než opustila místnost, řekla mi o mém stavu. Prý jsem prospal čtyři dny, měl jsem rozdrápané nohy do krve, natržený zadek a kousnutí na krku. Označil si mě. Masaru si mě označil za svou Omegu. Bez jakéhokoliv varování se můj život opět vrátil ze snu do noční můry. Nechtěl jsem ho vidět, nechtěl jsem vidět ani sebe. Byl jsem zneužit prvním Alfou, kterého jsem si dobrovolně připustil k tělu. Sice byl pod vlivem feromonů, ale Celestia říkala, že ho takhle nikdy nezažila. Prý s ním mluvila a bojí se o mě, dokonce ho to prý strašně trápí, ale slovo "promiň" čas nevrátí. Nechci ho vidět a ona říkala, že mi v tom vyhoví, v čemž jsem jí neskutečně vděčný. Nevím jak bych se zachoval, kdybych ho teď viděl.