Be my Omega✔️

39.

Ještě před začátkem toho testu mě z ničeho nic popadl takový divný pocit, jako kdyby na mě někdo sahal. Štvalo mě to a nebylo mi to vůbec příjemný, ale pak ten pocit zmizel. Pro jistotu jsem napsal mé lištičce jestli je v pořádku a následně jsem se začal soustředit na učitelku, která začala řešit docházku a rozdávat papíry. I tak jsem z toho ale dobrý pocit neměl.
▶
Naše úžasné testování skončilo až kolem šesté večer. Bylo to celkem těžké, ale myslím, že jsem to v klidu vzládl. Jen to bylo strašně dlouhé. Hned co jsem vypadl ze školy, tak jsem zase vytáhl telefon. Měl jsem tam pár zpráv od Akiry s tím, že je v pořádku, drží mi palce, nebo že se těší až přijedu. Rychle jsem napsal řidiči aby pro mě přijel a pak jsem zase zavolal Akirovi. Řekl jsem mu o průběhu toho testu a on mě o tom nakupování. Když se zmínil o nějakém tom chlápkovi, malém jsem vzteky vybouchl, ale podle všeho tam byla Cel, která se ho zastala. I když mi neřekl co přesně to bylo za obchod, byl jsem jistý že do toho obchoďáku bez mojí přítomnosti již nevkročí. ,,Masaru, tak už klid, ano ? Kdy se vůbec vrátíš ? Stihneš to ještě dneska ?" Zeptal se smutně a já v tu chvíli váhal nad svým plánem. ,,Ne, přijeli by jsme až pozdě v noci, nemělo by to cenu. Přespím v místním hotelu a pojedeme ráno. Na oběd bych pak měl být doma, tak si můžeme třeba někam skočit, ano ?"

,,Hm... Tak fajn." Řekl jsem mírně zklamaně a Cel mi věnovala zkoumavý pohled. Jen jsem nad tím mávl rukou a dál se věnoval černovlasému muži na druhé straně telefonu. ,,Budu rád když bez tebe vůbec usnu, nějak jsem si zvykl na tvojí přítomnost." ,,Tak to je vzájemné." Uchechtl se a já se pousmál. V dálce už k nám mířil náš odvoz, takže jsem se s Masarem rozloučil a následně jsme se Cel nasedli do menší limuzíny. ,,Aaaah... Jsem vyčerpaná." Vydechla zmoženě a roztáhla se po celé sedačce. ,,Ty ? Nemožné." Uchechtl jsem se a ignoroval jsem její šťouravý pohled.

Mé oči sjely na tašku z onoho obchodu. Nejistě jsem po ní sáhl a vytáhl její obsah. Ty "obojky" předčily moje očekávání. Čekal jsem, že tam budou mít samé tlusté, těžké a nějaké, které budou fakt jak pro psa, ale mile mě tam překvapili. Koupil jsem si čtyři. Jeden byl takový klasicky černý látkový proužek, který působil jak obyčejný doplněk, podobně jako ten druhý, který byl vlastně celý krajkovaný. Tomu se obojky fakt říkat nedalo. Třetí byl z takové tenké černé kůže, trochu zdobený a se stříbrnou rolničkou uprostřed, přišlo mi to roztomilý. No a jako čtvrtý, ke kterému mě musela Celestie fakt hodně přemlouvat, byl silnější červený s železným očkem uprostřed. To mi fakt přišlo jak pro zvíře, ale na druhou stranu taky působil tak nějak jemně a elegantně. Podobné obojky se prý nosí normálně. Černé pro harémové Omegy a rudé pro pokousané. Sice to bylo takové škatulkování, ale cizí člověk pak alespoň pochopí, kam si koho zařadit.
Podle všeho byla čest nosit obojek pro Alfy, v dřívějších dobách se to tak nosilo neustále, bylo to takové ... Nepsané pravidlo. Teď už je to spíš jen trend a občas je nosí i Bety. Ještě jsem se nikdy nesetkal s Alfou, která by si vzala klasický obojek.