Be my Omega✔️

73.

Opravdu to netrvalo dlouho a ve dveřích se objevil Masaru, který se ke mě hned rozeběhl a rozbrčel se. Vůbec jsem nechápal o co jde. ,,Zlato, stalo se něco ?!" Zeptal jsem se poněkud vyděšeně, jelikož mě k sobě tiskl, jako by šlo o život. ,,M-Málem jsem o tebe přišel... M-Měl jsem hrozný strach..." Hlesl a se sklopenýma ušima se na mě podíval. ,,Slib mi, že mě nikdy neopustíš... Prosím." Hlesl zničeně a já přemýšlel, co se za tu chvíli co jsem spal stalo. ,,Jistě. Miluji tě, nikdy bych tě neopustil." Řekl jsem s úsměvem a s námahou jsem zvedl ruku, abych ho mohl pohladit po tváři. Hned se usmál a setřel si slzy. Pak se posadil trochu lépe a nahmul se pro dlouhý jemný polibek, který jsem mu s láskou opětoval. ,,Masaru... Jak je na tom vůbec malá ? Opravdu je všechno v pořádku ?" Zeptal jsem se, jelikož jí u sebe neměl. ,,Je nádherná." Řekl s hřejivým úsměvem a pak pokračoval. ,,Všechno je v pořádku, jen jí nějaký doktor musel rychle prohlédnou. Jelikož mi jedna sestra říkala, že brzo zase usneš, chtěl jsem tě vidět." Řekl a já se pousmál. ,,Taky bych jí rád viděl... Jaké jsi jí dal jméno ?" Zeptal jsem se a on pokrčil rameny. ,,Je to jak liška, tak vlk. Moc nám ve výběru nepomohla." Usmál se a já s ním. ,,To ne no..."

,,Je na tobě jak se bude jmenovat. Jestli chceš, aby se jmenovala Sumari, bude se tak jmenovat." Řekl jsem s úsměvem a políbil ho na hřbet ruky. ,,Ale ty jsi chtěl Kioko, to jméno je taky hezké. Klidně ať se jmenuje tak." Pronesl a já si povzdechl. Když si vzpomenu na to, jak jen jsme vybírali tahle dvě jména dva měsíce, bojím se, že se malá toho jména vůbec nedočká. ,,A co ta jména spojit ?" Zeptal se z ničeho nic Akira a já se na něj překvapeně podíval. ,,Saki nezní zle... Ne ?" ,,Saki ? Jo, to si dokážu představit." Řekl jsem s úsměvem a v tu chvíli se ozvalo ťukání na dveře. Vešla do nich mě známá sestřička s malou v ruce. ,,Tady vám jí nesu." Řekla mile a předala jí Akimu do náručí. Zrovna spinkala, ale to mému miláčkovi bylo očividně jedno.

Když přišla ta sestřička s tím malým klubkem v náručí, natěšeně jsem k ní natáhl ruce. Byla opravdu droboučká a strašně roztomilá. Řekl bych, že vypadala víc jako já, ale nos měla úplně po Masarovi. ,,Je opravdu rozkošná." Hlesl jsem s jemně jsem jí pohladil po růžové tvářičce. ,,Po tobě." Řekl černovlásek a dal mi pusu na tvář, stejně jako pak naší malé Saki. Cítil jsem v očích slzy štěstí, které jsem se ani nesnažil zadržovat. Cítil jsem se jako nikdy. Bylo mi krásně, ale začínal jsem pociťovat únavu. ,,Masaru... Budete tu i když usnu ?" Zeptal jsem se a on chvíli váhal nad odpovědí. ,,Nechci tě rušit, ale jestli chceš, nemám s tím problém." Pronesl a já se pousmál. ,,Chybí mi tvé hřejivé objetí..." Zabručel jsem a potají jsem doufal, že si lehne vedle mě, což se mi taky poštěstilo. ,,Posuň se zlato." Řekl a já tak taky udělal. On si lehl ke mě, malou položil opatrně ke zdi a natiskl se na mé tělo tak, aby mi nijak neublížil. Rokou, kterou měl pod mojí hlavou, zároveň přidržoval Saki já spokojeně usínal v přítomnosti mých dvou nejmilejších bytostí na světě.