Get ready to say goodbye (Ziall/CZ)

3.Díl-Niall je tady

„Zee?“ Oslovil černovlasého Niall, když hovor bez váhání přijal.

 Možná že si ještě upravil vlasy v odrazu obrazovky.

„Ahoj Blondie“ Zayn mu vymyslel přezdívku.

Sladký…

Zayn na něm zbožňoval blonďaté vlasy s oříškovými kořínky, připadal mu tak ještě nevinněji.

 

Modrooký blondýn.

Skoro tři hodiny se domlouvali, a plánovali den Niallova příjezdu. A taky, co všechno mu Zayn za ty necelé dva týdny, co bude Niall v Anglii ještě před začátkem školního roku, musí ukázat.

 Volali si do noci, oba dva byli unavení, ale chtěli spolu strávit, co nejvíc času. Niall dokonce při hovoru usnul, Zayn jej několik minut pozoroval a nemohl se nabažit jeho roztomilou tvářičkou a lehkým úsměvem na tváři. Rozhodl se, že ho nechá spát a hovor neukončí, notebook si vzal do postele a také ulehl.

Usínalo se mu dobře, díky kameře, kterou viděl blonďáka, jak spokojeně oddychuje, mu připadalo, jakoby spal vedle něj.

Uprostřed noci se Niall probudil s písmenky otlačenými na levé tváři. Chvíli se zmateně rozhlížel po tmavém pokoji, ale pak na několik minut zakotvil na spícím Zaynovi, vypadal vážně kouzelně, když si ze spaní zuby žmoulal spodní ret.

 Došel si pro noční svačinku a snědl jí v tureckém sedu na posteli, pozorujíc spícího Zayna, dojedl a znovu šel spát s příjemným pocitem, že Zayn spí s ním, i když tomu tak nebylo. A on to věděl.

Uběhl týden a Niall šťastně oznamoval Zaynovi, že má koupenou letenku a za tři dny se konečně setkají.

 Hodně se do Anglie těšil, jak na Zayna tak na Anglii.

Zayn se nemohl dočkat, až se to hyperaktivní stvoření svalí na letišti do jeho náruče a ten den měl být tady! Strašně se těšil, až spolu budou sdílet jeden byt a on ho pořádně pozná.

Ráno Niallova odjezdu z Irska bylo poněkud hektické, pobíhal po celém domě a kontroloval, jestli má vše sbaleno, jestli má doklady, peníze a polštářek do letadla, protože mu je jasné, že usne. Vždyť jsou teprve čtyři ráno, letí mu to v šest, ale na letišti musí být o hodně dřív, nikdy nechápal proč. S taškou přes rameno a velkým kufrem, který mu veze otec, jde letištní halou, kde se později s otcem, který jej přivezl loučí.

Zatímco Zayn v Anglii ještě klidně spí, nevěda, že zaspal svůj budík, který si nastavil, blondýn už nasedá do letadla a celý nervózní a natěšený píše Zaynovi zprávu, že je v letadle. Ještě letadlo ani nevzlítne a blondýnovi se klíží víčka a na nepohodlném sedadle usíná.

Panebože, dneska přijede Niall!!

Tohle byl první myšlenka Zayna, když se probudil, vůbec mu nějak nedošlo, že zaspal budík, naštěstí ne o moc. Osprchoval se, oblékl se do černých skiny džínů, bílého trika a modré džínové bundy, chtěl se Niallovi líbit. Na krk si stříkl trochu drahého parfému, který dostal od matky k Vánocům a upravil si vlasy. Ještě zkontroloval, jestli má všude čisto a uklizeno, jestli je plná lednice samými dobrotami a pak si z košíku s ovocem ukořistil jedno jablko k snídani, ani neměl hlad, jak se nemohl dočkat. Nasedl do auta a se šťastným úsměvem na tváři si to mířil na letiště. Cestou si pobrukoval nějakou písničku, která mu utkvěla v hlavě od té doby, co mu jí blonďák poslal, že je jeho oblíbená.

Zvláštní, těší se na něj, jakoby mezi nimi bylo víc, než pouhé přátelství.

 

Zaparkoval své černé audi, které dostal od rodičů k narozeninám před letištní halou a vydal se dovnitř.

Moc dobře věděl, že jeho matka chtěla, aby mohl kdykoliv přijet domů do Bradfordu, proto to auto dostal.

 

Na velké černé tabuli našel, u jaké brány bude stavět letadlo z Irska a cestou k ní, tedy až tam kam mohl bez letenky, si koupil v malé pobočce Costa cofee ranní příděl kofeinu a s plastovým kelímkem se posadil na sedátka asi sto metrů od pásu, kde si bude za chvíli Niall vyzvedávat své kufry.

Nebyla to úplně chvíle, spíš třičtvrtě hodiny, než ženský hlas v rozhlase oznámil, že letadlo z Dublinu přistálo a cestující vystupují.

Niall je tady.

 

Je pravda, že se Zayn trochu bál, že si to rozmyslel a do letadla na poslední chvíli nenastoupil a nepřijede, už se mu nikdy neozve a on ho nikdy neuvidí.

Je paranoidní.

Černé myšlenky zahnal, když viděl první lidi z letadla, ve kterém letěl i Niall. Nikde ho ale neviděl. Zkontroloval mobil, jestli mu náhodou nepsal, jedinou esemesku, kterou dostal, byla, že už je v letadle, takže by tu měl někde být!!

„Nialle, kde jsi?“ zašeptal bezmocně, když se blondýn pořád neobjevoval.

„Zayne!“ Ozval se halou nádherný hlas, který okamžitě poznal. Zayn se rychle otočil a viděl blondýna ve světle modrých džínech s rozkrokem v polovině stehen a v šedém tričku, vážně mu to slušelo. V ruce měl velký kufr, který byl snad větší než on sám a přes rameno přehozenou sportovní tašku, která už na pohled vypadala těžce a narvaně. Zayn se rychle dostal k němu a bez otálení jej objal.