Get ready to say goodbye (Ziall/CZ)

13.Díl -Každý oko jiný

Pomalu se zvedá do sedu podepíraje se rukama podél svého hubeného těla. Všiml si, že u postele byl červený kýbl, asi kdyby se mu udělalo znovu špatně. Na stole měl sklenici vody s rozpustnou tabletkou. Trochu se napil a pokusil se zvednout. Pomalu se došoural až do koupelny, kde se podíval na svůj odraz. Měl kruhy pod očima, přeležené vlasy a otlačenou bledou tvář. Studenou vodou si opláchl obličej, aby se trochu probral a vyrazil do kuchyně, kde doufal Zayna.

„Aaa nazdar poblijóne“ Zasmál se černovlasý, dělaje něco v kuchyni, možná jeho ranní kávu.

„Haha strašně vtipný, nekřič tolik!“ Napomenul jej chytaje se za bolavou hlavu.

„Jak ti je, Ni?“ Optal se jej černovlasý hloupě, jasně, že špatně.

„Jako kdybych měl umřít“ Zamručí blonďatý sedaje si na barovou židličku, ze které málem padá.

„Jdi si lehnout, přinesu ti něco k snídani“

„Nechci jíst, vyzvracel bych to“ Mračí se. Zayn vidí, jak je mu zle a je mu ho líto, ale nemůžu si odpustit myšlenky na včerejší večer, kdy jej pozval tancovat a jak mluvil sprostě, neustále jej objímal, do té doby než se mu udělalo špatně, pak jen seděl s hlavou opřenou v dlaních. Jak jej chtěl u sebe, když mu bylo zle. I teď, když se mračí a je celý bledý a pomačkaný vypadá neuvěřitelně rozkošně.

„Nechci ani spát, je mi tak špatně, že nemůžu spát“

„Jo, včera jsem u tebe seděl asi dvě hodiny, než si usnul“ Potvrdí mu Zayn obcházeje pult aby mohl jít ke svému kamarádovi s kocovinou.

„Co? Ne já usnul hned“ Namítá blonďák tiše, vysiluje jej mluvit.

„Ni, byl jsem u tebe dvě hodiny a uklidňoval tě“ Nebude mu říkat, co všechno se za ty dvě hodiny stalo.

„Promiň, vyváděl jsem hodně, před tím, než se mi udělalo špatně?“ Ptá se a slova říká pomalu, aby jim sám rozuměl.

„No, byl si sprostý…“ Začne Zayn.

„Nadával jsem někomu?“ Vyděsí se blonďák opíraje svou těžkou hlavu o ruku.

„Ne nikomu, jen si mluvil sprostě a dost si fantazíroval, hodně si mi vyprávěl, a taky si tancoval, s Louisem jste po sobě házeli maliny a tvrdili ste nám, že to jsou bomby…“ Vypráví Zayn vzpomínaje na všechno, co blonďák včera stihl.

„Sakra, a nebyl jsem na tom nejhůř, že ne?“ Doufá.

„Ne, Liam“

„Jasně, že mě to nenapadlo… a je, no je… v pohodě?“ Souká ze sebe těžko každé slovo, je mu kurevsky zle.

„Měl by být, Louis s Harrym se o něj jistě postarali, jsi v pohodě ty?“ Ptá se jej Zayn, stoupne si za jeho záda objímaje jej okolo boků a pokládá svoje ruce na jeho bříško. A Niall si vzpomene, jak se nechal Zaynem objímat dnes v noci, jak jej přemluvil, aby si lehl za ním do postele a jak usnul v jeho náruči.

Trochu se ošije pod jeho teplým dotekem a Zayn se raději odtáhne, neměl jej objímat, ne takhle.

„Ne, pojď sem“ Zastaví jej Niall a jeho ruce stihne zachytit na svých bocích.

„Je mi fajn, takhle mi je dobře“ Řekne a umístí jeho ruce na stejné místo. Zaynovi teplé velké dlaně jsou rozprostřené přes celé jeho bříško a jemu je najedou mnohem líp. Zayn se cítí zvláštně, líbí se mu to, to ano, ale neměl by ho takhle objímat, vždyť to jsou dva kluci, kamarádi. Jo už si přiznal, že se mu Niall líbí, že mu přijde roztomilý a občas myslí, na to, jak asi líbá, ale ne. Tohle prostě nejde zrealizovat, jsou to jen jeho představy.

Zayn si pochvíli tichého objímání opřel bradu o blonďákovo rameno a lehce s ním začal pohupovat užívaje si jeho přítomnost a dotek jejich těl.

„Dobře…“ Promluví do ticha Zayn.

„No hm… nechtěl by sis jít alespoň lehnout? Víš, udělalo by se ti líp, připravím ti čaj, musíš si spařit žaludek, a mohli bychom si pustit nějaké filmy, jenom potichu, a kdyby tě z toho bolela hlava, tak bychom to vypnuli“ Navrhl, aby nebylo pořád takové ticho, i když by tady s ním dokázal stát věčnost, ví, že je Niall unavený a musí se z kocoviny vyležet.

„Tak…“ pochopil to tak, že se s ním Zayn už nechce objímat. „Tak dobře…“ Se sklopenou hlavou opatrně seskočil ze židle odcházeje do svého pokoje, kde se zvrtal pod deku, tak jako včera v noci.

Zayn si nahlas povzdechne, připravujíc mladšímu mátový čaj na žaludek, doufaje, že se mu po něm udělá líp. S šálkem vařícího čaje a nějakými sušenkami jde do Niallova pokoje, kde čaj i sušenky pokládá na noční stolek.

„Vypij ho za horka, udělá se ti líp, uvidíš a vypij i to céčko“ Říká Zayn přecházeje ke skříňce, na které má Niall televizi.

„Jo a Ni, kdybys náhodou někde potkal Elliotta, vím, že si nás slyšel… No nejspíš je to on, kdo dal Liamovi tu trávu a on není zrovna někdo s kým… no kdo by pro tebe byl bezpečný na kamarádění, tak se mu prosím vyhýbej, ano?“ Vzpomene si na včerejší rozhovor mezi ním a Harrym.

„Vždyť ani nevím, jak vypadá, buď v klidu Zee“ Přes bolest celého těla se usměje, potěšen tím, že má Zayn starost.

„No má každý oko jiný a má tmavý vlasy, je docela vysokej a…“

„Každý oko jiný?“

„No jedno modrý a druhý, co já vím jaký… zelenohnědý? Myslím, no prostě bys ho určitě poznal, tak když tak přejdi na druhou stranu ulice nebo tak, jo?“

„Vždyť mě nezná, nemohl by mi nic udělat, myslím, že se bojíš zbytečně…“

„Dobře… Jen mi slib, že když nebudeš semnou dáš si pozor… Asi by ti neměl nic udělat, ale budu radši, když ho ani nepotkáš…“

Niall jen přikývne, červenajíc se. Vážně mu přijde, že se o něj Zayn přehnaně bojí, ale je to sladký.

„Co bys chtěl pustit?“ Ptá se jej snaže se být milý a usmívat se, po tom objetí, a vyjádření velké starosti o něj, to nějak nejde. Potřeboval by se někomu vypovídat o jeho pocitech ohledně tohohle blonďáka. 

„Nevím, je mi to jedno“ Zamručí Niall a černovlasý pozná, že je stejně zmatený, jako on. Dojde tedy do obýváku a vezme všechny řady seriálu Přátelé, který oba zbožňujou a do Niallova přehrávače pustí první řádu.

Když Niall zaslechne první tóny znělky seriálu, zbystří a převalí se na záda, upraví si polštáře, aby líp viděl na televizi, a soustředěně sleduje jeho oblíbený seriál. Chvíli sleduje Zayna, který jen stojí a kouká před sebe. Myslel, že by si lehl k němu a dělal mu přes den společnost, ale Zayn po chvíli beze slova opustí jeho pokoj. Svěsí koutky svých úst a dál se s nezájmem kouká na seriál běžící v televizi. Přemýšlí, proč je Zayn takový, jestli je to kvůli tomu objetí? Nebo ho jen chce nechat, aby se prospal…?

Je pravda, že to objetí bylo zvláštní, ale jsou přeci kamarádi, proč by se nemohli takhle objímat, proč by spolu nemohli ležet v jedné posteli, přituleni k sobě, vždyť jim to nikdo nevyčte, nikdo je nevidí.