Get ready to say goodbye (Ziall/CZ)

31. Díl - Sundej mi boxerky

Já se asi nepolepším, díl nedokážu dopsat dřív, než v neděli ráno...

I když teď byste si díl dřív opravdu zasloužili, protože ty komentáře minule, byly naprosto úžasný. Takže vám všem moc děkuji♥

Jakmile taxíkem dorazí před dům, ve kterém mladší z páru přebýval celé své dětství a dospívání, se na sebe oba nejistě podívají.

„Kdyby se cokoliv pokazilo, necháš si mě?" Zašeptá tiše, když po zaplacení taxikáři stojí před šedým rodinným domem.

„Co je to za otázku, Ni?"

„Myslím tím, co když mě už nebudou chtít nikdy vidět?" Sjede dlaní po jeho svalnaté ruce, vklouzne do jeho dlaně a proplete si s ním prsty.

„Pochybuji, že by se něco takového stalo, a kdyby, přestěhuješ se ke mně natrvalo" Usměje se na něj a pohladí jeho vystouplé klouby bříšky prstů.

„Myslíš, že bychom tam prostě měli vejít a říct, že spolu chodíme, nebo bych jim to měl nějak opatrně sám říct, jako ty?" Optá se, když už se chystá zvonit na zvonek u dveří. Jasně, má klíče, ale má pocit, jakoby tam nebyl roky, zazvoní.

„Je to na tobě, jestli nechceš, nemusíme jim to vůbec říkat" Pohladí jej po tváři, když si stoupne naproti němu.

„Nechci jim lhát, ani to nedokážu, hlavně když jsi v mojí blízkosti"

„Jakože neodoláš a budeš mě muset políbit?

„Jo" Rukou si jej přitáhne a hluboce jej políbí na rty.

„Nialle?" Ozve se po zavrzání vchodových dveří.

„Bože můj, mami" Odtrhne se od Zayna rychlostí blesku. Jakoby se mu zasekla slova v hrdle a jediné čeho je schopný, je střídat pohled ze Zayna na jeho matku, která se na něj dívá nic neříkajícím pohledem.

Zayn by něco řekl, cokoliv, ale ví, že Niall si tohle bude chtít vyřešit sám, a rozhodně místo něj nechce odpovídat na nevyřčenou otázku.

Niall nepouští jeho ruku ze sevření, cítí z něj oporu.

„Co tady děláš?"

„Slyšela jsem tvůj hlas, když jsem šla na chodbu"

„Aha, no ahoj, rád tě vidím" Nervózně se usměje a tváří se, jakoby se náhodou potkali.

„Jo, jasně..." Promluví po matčině všeříkajícím pohledu, dožadující se odpovědi na otázku, která visí ve vzduchu.

„Mami, tohle je Zayn, můj... přítel"

„Těší mě madam" Zayn si s ní potřese rukou a Maura jen přikývne, stále trochu v šoku z toho, co právě viděla.

„Tak pojďte dál" Vyzve je tiše a pokyne rukou, aby vešli do útrob domu.

Po chvíli, kdy Niall i Zayn sedí v prostorné jídelně u dřevěného stolu, kam je Niallova matka Maura usadila, přináší nějaké občerstvení, které si pro ně přichystala.

„Děkujeme, mami, vypadá to výborně" Snaží se Niall alespoň nějak navázat konverzaci po tom, co jim i sobě donesla kávu a usedla za stůl naproti nim.

„Víš, vždycky mi přišlo zvláštní, že jsi tak pěkný kluk a nikdy si neměl pořádně holku, jedině Holly, ale s ní si nebyl ani měsíc a bylo vám čtrnáct... Prostě jsem si myslela, že jsi jen moc stydlivý na to, aby sis nějakou našel, nebo tak... Že s holkama začneš později než ostatní, ale nenapadlo by mě, že jsi gay..." Promluví Maura vlídným hlasem a lokne si své kávy.

„Nikdy jsem nebyl gay, ani jsem nad tím nepřemýšlel, jen... Chtěl jsem ti to říct nějak opatrně, a ne až potom, co nás uvidíš, tak jak si nás viděla, ale.... Já se do Zayna zamiloval, mami fakt, a on-" Odmlčí se, když nervózně vysvětluje matce situaci a pak se na Zayna šťastně usměje.

„Je vážně úžasný, a jsem s ním šťastný, tak... to prosím pochop, a doufám, že mnou nejsi znechucená, nepamatuju si, že by si někdy byla homofobní, nebo-" Je přerušen svou matkou a jejími slovy.

„Nikdy bych tě neodsoudila, prostě takový jsi, to se dá zvládnout, a se Zaynem ti to fakt sluší" Zayn pozorně poslouchá a připadá si, že Niall i Maura zapomněli, že tam sedí s nimi, ale je rád, že je Maura tak vstřícná a chápavá.

„Možná to ještě neříkej Bobbymu,..." Zamyslí se a hned si začne střádat vhodné věty k sobě, jak bývalému manželi oznámit, že si jejich syn našel kluka.

 Niallovi rodiče se rozvedli ve zlém, když mu bylo asi pět, ale po pár letech zjistili, že bez sebe nemůžou být, ale spolu také ne, tak z nich jsou přátelé a vídají se alespoň jednou týdně.

„Nebude mě chtít už nikdy vidět, viď?"

„Jen bude potřebovat čas na to, si zvyknout. Je mnohem méně tolerantní než já, proto nám to také nevyšlo... Ale vím, že by tě nezavrhl, pořád budeš jeho syn" Lehce se usměje a svého syna přes stůl pohladí po ruce.

„Dáte si koláč?"

—-

„Zítra přijede táta a brácha s rodinou" Připadá si tak zvláštně, když teď naopak leží v jeho malé posteli nacházející se v jeho starém pokoji, který vypadá až moc dětsky na to, že jej opustil ani ne před rokem.

A jen na deset měsíců, což si nehodlá teď přiznat. Protože absolutně netuší, jak to bude dál.

„Bude to v pohodě, uvidíš. Tvoje mamka je moc hodná, a když říkala, že na to tvého tátu připraví, myslím, že to bude dobrý"

"Když to říkáš, budu ti věřit" Broukne do jeho hrudi, kde má položenou hlavu.

"Co kdybych tě trochu odreagoval?"

"Jako jak?" Zvedne svou hlavu a podívá se do Zaynových krásných očí.

"No, nech se překvapit" Usměje se a jedním prstem si jej přitáhne do krátkého polibku.

„Nehodláš semnou dělat nějaké prasečinky v domě mých rodičů, že ne?"

„Ty si slyšel Wal, když o tom mluvila?"

„Jo" Zasměje se a lehce jej políbí na rty, sám od sebe. A Zayna to zase vzruší víc, než by mělo.

„Mám rád, když si děláš, co chceš" Přizná, po tom, co jej Niall líbal.

„Fakt?"

„Jo, jsi úžasný"

„No, tak já si teda budu dělat, co chci" Převalí Zayna na záda, přičemž si s ním proplete prsty, které má položené vedle hlavy a sedne si na něj obkročmo. Začne jej líbat stejně náruživě, jako když ho obšťastňoval svou rukou.

„Jsi si jistý, že takové prasečinky vážně chceš?"

„Jen tě líbám, tak mlč" Svá slova potvrdí tím, že jej znovu políbí na pootevřené rty.

„Myslím, že dneska bychom to mohli zkusit obráceně" Promluví, když se víc jak pět minut jen líbají.

„Vážně?"

„Jo, sundej mi boxerky"

„Bože Ni, tebe to přiznávání rodičům dělá nadrženým, ne?" Zasměje se, když Niall uchopí jeho ruce do svých a přesune je pod tričko na okraj boxerek.

„Už je sundáváš, nebo to mám udělat sám?" 

Jak daleko zajdou v příštím díle? :)