Get ready to say goodbye (Ziall/CZ)

12.Díl - Byl před Zaynem nahý

„Ni, v pořádku už jsme doma, pojď, osprchuješ se a půjdeš si lehnout, dobře?“ Snažil se mluvit vlídným hlasem, i když byl sám unavený. Pomohl mu vyzout si boty, které měl špinavé od obsahu svého žaludku a dovedl jej do koupelny, kde jej donutil se svléct a vlézt do sprchy. Nedíval se na něj, lákalo jej se podívat, ale nemohl toho takhle zneužít. Na chvíli jej nechal v koupelně samotného doufaje, že se mu nic nestane a jeho pozvracené boty odnese ven na balkón, zítra si je Niall umyje. Vlezl do jeho pokoje, kde našel čisté boxerky a triko, které pak odnesl do koupelny právě v čas, kdy blondýn vypínal vodu. Bez podívání se na jeho tělo mu podal ručník, ukazujíc mu, kde má pyžamo. Rychle ještě doběhl do špíže, kde měli i různé mycí prostředky a vzal kýbl, který mu přistrčil k posteli, kdyby potřeboval ještě zvracet. Šel jej zkontrolovat do koupelny, kde si Niall akorát přetahoval triko přes hlavu.

„Pojď si lehnout“ Zašeptal k němu, podepíraje jej zezadu aby byl jeho oporou. Niall si lehl na bok, přitahujíc si deku těsně pod bradu vystrkujíc z peřiny jen jednu ruku, kterou se chytil té Zaynovi, které ležela blízko té jeho. Zayn u něj seděl a pozoroval ho, jak silně tisknul víčka k sobě a snažil se usnout.

„Je mi zle, je mi strašně zle“ Zamumlal Niall do deky asi po deseti minutách, kdy se mu nedařilo usnout.

„Já vím“

„Ne nevíš, tobě zle není“ vyvrátil mu Niall

„Ale už jsem byl taky takhle opilý“

„Ne nebyl“ 

„Dobře, Ni“ Potvrdil mu Zayn, i když to nebyla pravda. Díval se na něj, jak se snaží přemoct bolavou hlavu a obrácený žaludek ke spánku. Pozoroval jeho bledou nemocně vypadající tvář a jeho ruku, kterou jej Niall pevně držel, na hřbetu hladil palcem.

„Potřebuju tě u sebe“ Řekl najednou, když už si Zayn myslel, že spí.

„Jsem u tebe, sedím tady“ Ujistil jej sedaje si ještě blíž k jeho tělu a víc tiskaje jeho křehkou ruku.

„Ale já tě potřebuju tady, u mě“ zašeptal blondýn bezmocně, neotevírajíc svá modrá kukadla. Zayn nevěděl, co má dělat, vždyť je u něj. A mluví z něj opilost a taky to, že mu je tak zatraceně špatně.

„Pojď ke mně, Zee“ Šeptá.

„Co?“

„Nenuť mě to opakovat“ Pouští se jeho snědé ruky aby si k němu mohl… lehnout? Zayn se nejistě zvedá a obchází postel lehaje si z druhé strany na druhou polovinu postele dost daleko od blonďáka na záda. Niall trochu nesouhlasně zamručí a otáčí se na druhý bok. Přitahuje se blíž k Zaynovi lehaje si těsně k jeho tělu a schovává svou třeštící hlavu do místečka mezi jeho hlavou a ramenem. Zayn nejistý tím, co vlastně dělá a co vlastně dělá Niall položil svou velkou dlaň na jeho boky, ujišťujíc jej o tom, že je tu s ním.

„Děkuju“

--

Slunce nepříjemně oslňuje jeho oči, hlava mu třeští, že má pocit, jakoby tam měl vetřelce a žaludek má jako na vodě. Než si zvykne na salvu světla vycházejíc z okna, vidí rozmazaně a matně si vzpomíná, co včera dělal. Když se mu zrak zlepší, koukne na digitální budík, který má na nočním stolku 8:37 to docela jde, vzhledem k tomu, jak se opil. Pamatuje si, jak se malém pozvracel před zraky všech, co byli na té zahradě. Naštěstí stihl zaběhnout za roh chatky, kde nikdo nebyl. Až na Zayna. Sakra! Vzpomíná si, jak jej hladil po zádech a ptal se jej, jestli je v pořádku a jestli nechce jet domů. Jak jej podpíral, když společně šli na toalety, kde si mohl omýt obličej a vypláchnout pusu. Když vylezli z domu, viděl rozmazaně. Neví jistě, jestli byla tma, nebo ho tolik bolela hlava, že musel zavřít oči, slyšel jen hlasy, které se jakoby ozývali někde v dálce a lítali mu okolo hlavy. „Aaa blonďákovi se udělalo zle?“ Pamatuje si, jak se někdo posmíval, nepoznal kdo. „Ni, jsi v pohodě?“ Vzpomíná si, jakslyšel dívčí hlas, ale nemohl jej k nikomu přiřadit, jak se něčí malá ruka dotkla jeho ramene a stiskla jej. „Zee, nechceš s ním pomoct?“ Zaslechl vysoký hlas, ale ne dívčí, Louis. Ví jistě, že mu Zayn odpověděl, že to zvládne a taky si je jistý, že mu Liam říkal, ať si toho nevšímá, jen už přesně neví čeho. Matně si vzpomíná, jak jej Zayn naložil do jeho audi na zadní sedačky, kde se čelem opřel o přední sedadlo spolujezdce a zavřel oči, snažil se nemyslet, na to, jak mu je zle. „Doufám, že mi to tady nepozvracíš“ Říkal mu Zayn když pomalu jel směrem k jejich bytu. Ví jistě, že jej Zayn donutil se svléct a vlézt do sprchy, kde na sebe dlouhou dobu pouštěl vlažnou vodu a jen nečině stál. Byl před Zaynem nahý. Pamatuje si jak mu Zayn podal ručník, kterým se ledabyle otřel a do připraveného pyžama se oblíkal pomalu, protože věděl, že nemůže dělat rychlé pohyby. Taky ví, že Zayn u něj seděl, dokud neusnul, ví, že usnul rychle, bylo mu špatně a byl unavený, usnul hned.