Get ready to say goodbye (Ziall/CZ)

34. Díl- Dětská poblázněnost

Neděle ráno a nový díl:)

Chci vám všem moc poděkovat, za ty komentáře u minulého dílu, byly fakt úžasný a já jsem se u nich jen tetelila blahem ♥

Přemýšlela jsem, že by se to trochu mělo posunout v ději, protože tímhle tempem nebudou mít ani silvestr a nám už začne nový školní rok, no uvidím při psaní příštího dílu:)

Příjemné čtení a hezký zbytek neděle:)

♥

Ráno se probudí dost brzo na to, aby věděl, že celý barák ještě spí, a jeho blonďatý nahý přítel bude po včerejším zážitku spát ještě dlouho. Tma v pokoji mu prozradí, že je něco okolo šesté hodiny ranní, ví, že v zimním období je po ránu vždycky tma. Je moc líný na to, aby vstal a šel třeba udělat snídani, a navíc ví, že Niall se vzbudí nejdřív v devět, tak se rozhodne ještě pár minut ležet.

Několik minut si jej prohlíží, jak leží na bříšku a svůj krásný zadek špulí do vzduchu, když si dělá pohodlí a převaluje se. Po nějaké době, kdy se několikrát podrbe na tváři, na které neleží a párkrát zamlaská, se posune víc do prostřed postele, tím pádem i blíž k Zaynovi. Ten se s hravým úsměvem přisune blíž ke kraji a čeká, jak bude Niall reagovat, když nenajde jeho tělo vedle svého.

Mladší jen nespokojeně zamručí a převrátí se na bok čelem ke zdi, zády k příteli. Chvíli tak setrvá, ale pak se začne zadečkem posouvat na druhou stranu, dokud nenarazí na Zaynovo tělo. K Zaynovy se celý přilepí zády a ukradne si kousek jeho deky, kterou si přehodí přes bok. Hlavu zavrtá do polštáře, něco spokoje zažvatlá a po chvíli začne rukou šmátrat za sebou hledaje tu Zaynovu. Když ji najde, přehodí si jí přes pas a chytne ji. Trochu nemotorně, protože to všechno dělá jen podvědomě, protože spí, ale tohle gesto dokáže Zaynovi vykouzlit šťastný úsměv.

Zayn u něj takhle leží asi hodinu a jen zbožně pozoruje jeho krásné, křehké tělo, které má před sebou jako na dlani a jeho jemnou tvář, která se neustále usmívá, nebo mračí, podle toho, co se právě odehrává v Niallově snu. Chvílemi se i vrací k tomu, co všechno s ním včera dělal a co by ještě dělat mohly.

—

Asi v sedm hodin, se konečně zvedne z postele a dojde se alespoň napít, aby zahnal hlad, který po chvíli začal pociťovat. Nejtišeji jak dokáže, se přesune z prvního poschodí do přízemí, kde nejsou žádné ložnice, tudíž tam může být o trochu hlasitější. Natočí si vodu do sklenice, kterou našel ve skříňce nad linkou a bedry se opíraje o hranu linky pozoruje tmu a snaží se z mysli vyhnat Niallovo tělo, které poslední hodinu zkoumal z minimální vzdálenosti.

„Zayne?" Ozve se najednou směrem od schodů a on leknutím málem upustí skleničku.

„Ano?" Raději se ozve a doufá, že Mauru, kterou poznal podle hlasu, nevzbudil.

Chvíli čeká, co se bude dít, a pak se rozsvítí světlo u digestoře, která je kousek od něj. Znovu se lekne a sklenici raději položí na linku za ním.

„Doufám, že jsem vás nevzbudil a jestli ano, omlouvám se" Promluví okamžitě, když spatří Niallovu matku v světle modrém županu s rozcuchanými vlasy.

„Ne, jsem zvyklá vstávat brzy a nechtěla jsem dělat zbytečný rámus v kuchyni připravováním snídaně, tak jsem zůstala u sebe, šla jsem se jen podívat, jestli se něco neděje, když je jeden z vás vzhůru..."

„Nemohl jsem spát, šel jsem se jen napít" A teď mu dojde, že Niall se včera zrovna moc nekrotil, když sténal, a je dost pravděpodobné, že jej Maura slyšela. Žena jen chápavě přikývne a sedne si na barovou stoličku, která je za pultem.

„Mohla bych s tebou mluvit?" Zeptá se po chvíli ticha, kdy se Zayn odhodlává promluvit, že už půjde. Začíná se trochu bát, že mu řekne, ať nedělá žádné prasečinky s jejím synem.

„Samozřejmě"

„Dobře... Víš Niall, je můj syn a já se o něj jako matka samozřejmě bojím a všechno okolo toho, mám o něj starost, o jeho zdraví, zajímám se o jeho budoucnost i přítomnost a samozřejmě i o to, když s někým chodí..." Začne s pohledem na přítele jejího syna, kterého osvětluje jen světlo z digestoře.

„Všimla jsem si, jak na tebe kouká, jak by udělal první, poslední, aby ses tady měl dobře, aby se ti tady líbilo, protože tady vyrůstal a je jasné, že chce, aby ses tu cítil příjemně, je ti vážně oddaný, nikdy jsem jej takhle neviděla. Nikdy jsem neviděla, že by byl do někoho zamilovaný až takhle..." Pokračuje a Zayn se začíná bát, že mu řekne, že není vhodný pro jejího syna.

„Je jasné, že už byl několikrát zamilovaný, ale to je taková ta dětská poblázněnost, kdy všichni v okolí mají holky a on musí být alespoň do nějaké zamilovaný, aby byl ve třinácti letech pořádný chlap. Víš, když jsem vás viděla, jak se líbáte před mým domem první, co mě napadlo, bylo, jestli je s tebou šťastný a jestli je doopravdy konečně zamilovaný... Je mi jedno, že jsi kluk, jsem šťastná, že si Niall někoho našel, a že se máte fakt rádi, protože to je na obou z vás vidět, jen... se o něj prostě bojím, víš?" Zayn pozorně poslouchá a snaží si zapamatovat, co nejvíc věcí, protože ne všechny detaily mu Niall o svém dospívání řekl.

„Nemáte se o něj proč bát, já se o něj postarám"

„To jsem poznala hned, jak jsem vás viděla, jste jeden pro druhého oporou...Ale, jak už jsem říkala, Niall je zamilovaný poprvé, tím pádem všechno okolo toho zažívá poprvé a nechci, aby měl zlomené srdce, protože první láska je vždycky ta největší"

„Můžu vás ujistit, že já jsem na tom stejně a Nialla nepopsatelně miluju, takže dokud mě nepošle pryč, já se od něj nehnu"

„Pochybuju, že by tě někdy poslal pryč" Lehce jej pohladí po rameni a opustí místnost.

Zayn se chvíli vzpamatovává z rozhovoru s matkou jeho přítele, kdy z větší části mluvila jen ona a dopíjí svou vodu. Po uklizení sklenice do myčky se odebere do prvního patra, kde se potichounku vkrade do Niallova pokoje a později i pod jeho peřinu. Niall se k němu hned přitulí, natiskne se na něj, proplete si s ním nohy a hlavu zavrtá do místečka mezi krkem a ramenem.

„Jsi moje štěstí, viď?" Zamumlá Zayn do jeho vlasů, které políbí. Niall něco nesrozumitelného zamumlá a políbí jej na krk, příjemně probuzen.

„A ty zas moje" Šťastně se usměje do jeho voňavoučkého krku.

„Dobré ráno, princezno" Zašeptá Zayn. Niall se okamžitě začervená, když k jeho uším dolehne přezdívka vyslovená tím sametovým hlasem.

„Ahoj" Zamumlá mu do krku, který začne líně obdarovávat suchými polibky. Stala se z toho jeho oblíbená činnost, která nesmí chybět u žádného mazlení, ať je jen chvilkové.

„Nechceš ještě spinkat? Je brzo..."

„Ne, chci se mazlit" Zamumlá nesměle a svoje slova potvrdí polibkem na Zaynovu klíční kost.

„Tak s tím ti rád vyhovím"

„Jo a mluvil jsem s tvojí mámou..."

„Kdy?"

„Teď ráno, nemohl jsem spát, a ona je prý zvyklá vstávat brzy..."

„Copak ti moje postýlka není pohodlná?"

„Řeknu ti, že jsem mluvil s tvojí mámou a jediný, co tě zajímá je tvoje postel" Pobaveně se zasměje.

„Ne ne, zajímá mě tvé pohodlí" Zvedne hlavu z jeho hrudi a políbí jej na rty.

„O čem jste mluvili?"

„O tobě..."

„Doufám, že ti neprozradila nějaký trapas z dětství"

„Jen mi říkala, ať se o tebe starám a ať ti nelámu srdce"

„No... to bych ti taky nedoporučoval" Zasměje se a přitulí se ještě těsněji k jeho tělu.

Vážně by se ten děj měl posunout...

(taky vám teď blbne wattpad? Nebo máme doma neschopnou wifi?)