Get ready to say goodbye (Ziall/CZ)

5. Díl - Výborný kuchař

Vstoupili do malé předsíně, kde byl věšák na bundy, vedle něj ve stejné barvě botník, pod kterým bylo vyskládáno pár bot. Byla tu plovoucí podlaha ve středně hnědé, stěny byly vymalovány obyčejně bíle a dveře ve světlejší hnědé, než byla podlaha, byly otevřené do obýváku. Byl vidět kousek světle šedé sedačky a stejná podlaha, jako byla v chodbě.

„Tašky zatím necháme tady, nejdřív ti tady všechno ukážu, a pak to odtaháme do tvého pokoje, fajn?“ Vyzul si boty černovlasý pokládaje kufr ke stěně, aby mohli projít do útrob bytu. Niall přikývl a také si vyzul svoje bílé Supry.

 V závěji za Zaynem se dostali do prostorné místnosti – obývák spojený s kuchyní. Velká televize byla připevněna na světle šedé stěně, pod ní byla bílá skříňka se vším příslušenstvím k televizi. Ostatní stěny byly bílé. Naproti byla velká, šedá elková sedačka, před ketou byl postavený průhledný konferenční stolek, na kterém byly položeny různé ovladače a časopisy o motorkách a autech. U stěny vedle sedačky bylo velké stereo a nad ním dvě dlouhé poličky s hromadou cédéček s muzikou. V prostoru byl jídelní stůl se čtyřmi židlemi. Pár metrů od něj byla bílošedá účková kuchyň, různě šedé kachličky byly položeny mezi horními bílými skříňkami a šedou kuchyňskou linkou. Černá lednice, černý dřez, černá keramická deska na vaření, stříbrná myčka, trouba, mikrovlnka a madla u skříněk. Velký černý kávovar jakoby dominoval celé kuchyni. Linka v prostrou byla rozšířená, aby se na ni vešel sporák a mohla sloužit i jako bar, u kterého byli tři bílé vysoké židle. Od kuchyně vedla dlouhá chodba, kde Niall tušil dva pokoje a koupelnu. Na konci chodby viděl velké prosklené dveře, nejspíš na balkón, které osvětlovali celou chodbu.

„Páni, máš to tady moc hezký“ ještě jednou se po místnosti porozhlídl blonďák a sáhl si na materiál sedačky, byl hrubý, ale sedačka vypadala pohodlně.

„Děkuju“ Zayn trochu zčervenal, ukazujíc Niallovi směr kudy má jít. Na pravé straně byly dvoje dveře na levé jedny.

„Koupelna…“ Ukázal na jediné dveře nalevo „Můj pokoj a tvůj pokoj“ První dveře byli Zayna, druhé Nialla.

„Nic víc tady ani není, jenom na konci chodby je balkón s výhledem na zahradu, za kterou je v noci krásně osvětlené město, takže je tam úžasný výhled.“

„Jo a dole je ještě sklep, kde mám kolo a takový starý krámy, je to tam celkem strašidelný, takže když mě budeš štvát, tak tě tam zavřu“ Zasmál se černovlasý, a když viděl blonďákův vystrašený pohled, musel pronést tiché awww.

 

„Vtip“ Zasmál se černovlasý, a Niall se raději taky zasmál, aby nevypadal jako hlupák.

Oba vstoupili do místnosti, ve které bude Niall celých deset měsíců pobývat. Tři stěny byly světle modré, a jedna byla tmavě modrá. Uprostřed místnosti byla ke stěně přišoupnutá velká šedě povlečená postel, u které byl noční stolek. Před postelí byl bílý huňatý koberec, který dosahoval až k psacímu stolu, který byl úplně prázdný. Naproti posteli byla knihovna, na které byla postavená malá plazmová televize, a na kraji stěny bylo velké okno do zahrady s širokým parapetem, na kterém bylo pár polštářů a deka. Díky tmavší podlaze pokoj nepůsobil studeně a prázdně, naopak v něm bylo příjemně a útulně.