Get ready to say goodbye (Ziall/CZ)

6.Díl - Cenný náklad

„Ty se zajímáš nějak o auta? Motorky?“ Zeptal se Niall, když společně seděli na pohodlné pohovce u televize, kterou měli jenom jako zvukovou kulisu a trávili vydatnou snídani.

Bylo zvláštní, jak je jejich rozhovor od té doby co se poprvé viděli jiný, než přeš net.  Nedovolují si takové narážky, neflirtují spolu, tak jako spolu flirtovali posledních pár dní a chvílemi nevědí o čem mluvit, ale rozumí si, padli si do oka a jistě z nich budou skvělí přátelé.

„No zajímám… spíš se mi jen líbí sporťáky a možnost pocitu volnosti, když jedeš na motorce… Jel si někdy na motorce?“

„Ne“ lehce se uchechtl a zakroutil hlavou.

„No já mám ve sklepě motorku, sice je po tý nehodě trochu nefu-“

„Nehodě? Ty si měl nehodu na motorce?“ vytřeštil oči blonďák.

„Nebyla to úplně nehoda, jel jsem na ní zrovna poprvé a rozjel jsem se plnou rychlostí, neuřídil to a narazil do pařezu stromu, přepadl přes řidítka a rozsekl si hlavu o kámen“ Vyprávěl Zayn, jakoby se tohle dělo denně.

„Oh jasně to nic není“ Mávl Niall hraně rukou a ironicky se zasmál.

„Vážně to nic nebylo, měl jsem asi čtyři stehy, nic hroznýho“ Pousmál se Zayn a všiml si, jak se o něj blondýn bál, jakoby na té motorce havaroval včera a rány byli čerstvé.

„Až si jí opravím, tak bych tě mohl svézt, od tý doby jsem se dost zlepšil“ Navrhl vesele.

„No jasně a na čem si trénoval, když z tvojí motorky zbyl jen šrot?“ Nakrčil blonďák obočí a Zaynovi přišel zase roztomilý.

„Harry, víš, ten můj kamarád, má motorku tak mi ji půjčoval“

„To je dobrý, ještě se ti něco stane…“ Niall si to špital spíš pro sebe a lehce se u toho mračil, u představy, jak někde Zayna seškrabává ze selnice.

„Měl bych cenný náklad…“ Konečně… Konverzace začal jít správným směrem.

„Slib mi, že když vlezeš na motorku, budeš nadmíru opatrný… vlastně by bylo úplně nejlepší, kdybys nejezdil vůbec, motorky jsou dost nebezpečné“

Niall ignoroval jeho poznámku a oslovení ho cenným nákladem, chtěl se prostě ujistit, že se mu nic nestane. Zná ho krátce, ale nějak si nedokáže představit, den, kdy by neslyšel, případně nečetl jeho vtipné poznámky.

Nějak to nešlo…

„Nic se mi nemůže stát, neboj se…“ Ujistil jej, se zahřátým srdíčkem.

--

Niall si vybalil všechny své věci a pořádně se zabydlel v jejich bytě. Zayn mu ukázal, kde co je v kuchyni, ve spíži, kterou mu před tím zapomněl ukázat a řekl mu, že má všude volný přístup, teď je to i jeho byt. Ukázal mu, kde si má brát ručníky, odkud doplňovat toalteťák, když dojde a kde jsou schované náhradní klíče a rovnou mu dal jeho vlastní na malém kroužku s přívěskem, na kterém bylo vyryto Nialler. Tak mu směl říkat jenom Zayn a on sám, od ostatních to nesnášel.

Když měli všechny důležité věci vyřízeny, vyrazili na obhlídku Londýna. Do centra dojeli autem a Zayn zaparkoval před jedním z mnoha nákupních středisek. Nějakou dobu šli Londýnskými ulicemi lemovanými cihlovými domy, než dorazili na Wesminsterský most. Niall hned obdivoval výhled na Big Ben a nutil Zayna ať jdou na blízké Londýnské oko, kam ho nakonec vzal. Blonďák celých dvacet minut, co se s nimi velké kolo otáčelo, byl natlačený k průhledné stěně kabiny a sledoval Temži a její okolí. Na rychlý oběd si došli do Macdonald poblíž Londýnského oka, kde na Nialla mrkala jedna třicetiletá servírka. Po obědě se prošli Wesminsterským parkem, kde si na chvíli sedli do trávy a krmili holuby houskou z oběda. Došli až na Piccadilly circus, odkud se po dlouhé ulici Piccyadilly dostali k Hyde parku. Asi hodinku se tam procházeli, pozorovali krásy přírody a především veverky uprostřed velkoměsta a nakonec zakotvili na kopečkové zmrzlině na kraji parku, kde to měli nejblíže k autu.

--

„Páni, jsem úplně mrtvej“ natáhl se blonďák hned po jejich příchodu na velkou pohovku s myšlenkami na spánek.

„Já celkem taky, ani se ti nedivím… Dáme něco k jídlu?“ Plácl sebou na pohovku, kde neležel blonďák a lehce se začervenal, když si všiml, že se mu vyhrnulo triko a šlo mu vidět ploché bříško. Chvíli hypnotizoval mléčnou kůži a vystouplé pánevní kosti a pak se s větou: „Měl bys víc jíst“ odebral do kuchyně připravit něco k večeři. Udělal lehkou vaječnou omeletu a s dvěma talíři omelety a dvěma sklenicemi pomerančového džusu se odebral zpět k Niallovi, o kterém si myslel, že kouká na televizi, jenže spal. Schoulil se na bok s rukama podloženýma pod hlavou. Sladký.

Talíře odložil na konferenční stolek a opatrně vzal Nialla pod koleny a zády a vyzvedl si ho do náruče, aby ho mohl odnést do postele. Byl lehounký jako peříčko, připadalo mu, že má v rukou hadrovou panenku, křehkou jako porcelán a lehce ovladatelnou, protože spal a nevěděl o světě. Cítil, jak se k němu blíž přitulil a nos zavrtal do jeho trika. Musí se opakovat, ale je vážně rozkošnej.