Get ready to say goodbye (Ziall/CZ)

43. Díl - Nech mě být, jsem opilý

Nespíte? Jsem tu s dalším dílem, který má konečně víc jak 1000 slov!:) Docela se divým, že jsem ho napsala, protože to celý týden vypadalo, že nic nebude... Ale díl je tady a děje se v něm docela dost rozdílných věcí, řekla bych... Je tam i nějaké posouvání v čase, abychom se přiblížili ke zkouškám, které bude Niall dělat, a kterými se rozhodne, jestli zůstane v Anglii se Zaynem... Moc vám děkuji za komentáře u minulého dílu, ani si nedokážete představit, co to pro mě znamená ♥

Doufám, že mi prominete, že jsem tak dlouho nepřidala díl, ale první týden ve škole byl pro mě docela hektický a náročný...

Jak dopadl váš první školní týden a v jakém jste ročníku(třídě)?:)

(Druhák, pro mě bude docela boj...) 

---

„Už se zase hádají" Poukáže Niall při obědě na Grace a Elliotta, kteří stojí za prosklenými dveřmi od jídelny. Je to asi měsíc, od doby, kdy je viděli hádat se poprvé.

„Asi vím, co za tím je" Pípne Liam jen tak mimochodem a odvrátí svůj pohled k talíři.

„A co?" Ozvou se všichni sedící u stolu.

„No... Grace má skoro stejně starou sestřenici a Elliott jí motá hlavu, tak se jí snaží chránit..." Vysvětlí.

„A jak ty tohle víš?" Ozve se Louis, protože ví, že jediný u tohohle stolu, který se hodně baví s Grace je Niall.

„No... párkrát jsme spolu byli venku... Nějak se to vyvinulo a my spolu asi... chodíme?"

„To se nás ptáš, nebo co?" Zasměje se Zayn a ani neví proč, ale při tomhle tématu položí svou ruku na Niallovo hubené stehno a lehce jej pohladí.

„Ne... Jsem si jistý, mám holku kluci" Řekne hrdě a lehce se usměje směrem, kterým Grace přichází k jejich stolu.

„A ona nás slyšela, nebo proč sem jde?" Zeptá se zmateně Louis.

„Jde ukázat, že Liam je její, ať jí ho nebereme" Zasměje se Harry a políbí Louise na tvář, proplete si s ním prsty a společně opustí přeplněnou jídelnu.

„Taky vpadneme" Usměje se Zayn na Nialla a pohledem naznačí, že jim nechají klid a po odnesení táců se s malým úsměvem na Grace s Liamem odeberou do třídy na poslední hodinu.

„Byli jsme docela rychlý, nikdo tu není" Poznamená Niall, když si sedne na jejich lavici.

„Neseďte na stole, kdo to bude platit, až to praskne!" Napodobí hlas jejich starého školníka a se smíchem se natáhne pro polibek.
„Nic nebude, pane školníku" Niall se odtáhne a se smíchem hravě vyplázne jazyk. Zayn jej polapí svými ústy a hluboce jej políbí.

Když se odpojí z polibku Niall se zamilovaně usměje a prsty přejede po Zaynově potetované ruce.

„Myslíš, že bych si mohl nechat taky něco vytetovat?"

„Ty?"

„No, jo..."

„No mohl, samozřejmě, že ano, ale nejde to jen tak vzít zpět"

„Já vím, chtěl bych něco spojeného s tebou, třeba datum narození, nebo tvoje znamení, nebo datum, kdy jsme se dali dohromady, cokoliv" Zašeptá prsty neustále putujíc po Zaynově paži.

„Jsi si jistý?" Zeptá se jej ohromeně a políbí jej na bradu.

„Jo, zašel bys do nějakého salonu semnou? Třeba tam, kam budeš nastupovat... Vím, že to není nic levného, ale mám našetřené peníze navíc a chtěl bych... cokoliv, co mi tě bude připomínat do smrti" Zvedne svůj pohled od jeho ruky.