Trust Me...

40.

Ahoj všichni (: konečně se dostáváme zase k nějaké intimnější části :DD
užíjte si díl ! (: a pusťte se písničku, co je v médiích (:

„Tak ahoj Cale" usmála jsem se na něj před dveřmi. Doprovodil mě domů po bazénu.
„Ahoj" objal mě.
„Sluší vám to spolu"
Usmál se" Je ta pravá"
„Závidím ji" usmála jsem se.
„Proč?" poškrábal se na zátylku.
„Jsi úžasný..." sklopila jsem pohled.
„Mohla jsi mě mít, a ty to víš" chytl mě za ruku, stiskl ji a pak ji pustil „kdykoliv budeš něco potřebovat, zavolej, přijď, cokoli"
„Já vím Cale" usmála jsem se a pohladila ho po tváři.
„Tak pa" zašeptala jsem a vešla do domu.

Dům byl zase prázdný. Nevím, kde byla Kat, ale bylo mi to jedno. Už bylo kolem deváté večer a já si potřebovala lehnout. Byla jsem ze všeho utahaná. Vysprchovala jsem se a převlíkla do věcí na spaní. Ještě před tím jsem vytáhla mobil a zkontrolovala jsem, zda mi Ash neodepsal. Co myslíte? Neodepsal...

Začínala jsem uvažovat nad tím, co říkal Luke. Bylo toho hodně. Začala jsem uvažovat, jaké by to bylo, kdyby se o nás vážně staral on. Protože co bude? Bude tu vůbec Ash, až porodím? Je to sice ještě 6 měsíců, ale i tak. Kdy přijede? Já ho potřebuju a on tu není! Měla jsem sto chutí jít za ním a profackovat ho a poté ho objat, políbit a už nikdy nepustit. Já ho potřebuju! A proto jsem popadla mobil a napsala mu.

Ahi.. Já to nevydržím... Jsem na dně, pomož mi se odrazit. Bez tebe to nedokážu, potřebuju tě. 21:16

Čekala jsem půl hodiny nadějně z mobilem v ruce, ale nic. Neodepsal. Svírala jsem ho pevně v ruce a doufala jsem. Nic jiného mi nezbylo. Po hodině jsem to vzdala a zalezla si do postele. Už jsem skoro spala, když mi začal zvonit mobil. Okamžitě jsem se posadila a na telefonu se na mě rozzářila Ashova fotka.
Volá mi!

„Ashi! Ashi!" okamžitě jsem reagovala. Potřebovala jsem slyšet jeho hlas.
„Mel.."
„Ashi! Já to asi nezvládnu! Musíš přijet!"
„Mel já nevím kdy přijedu, teď se nám to ještě protáhlo"
„Ale já už to nevydržím, chápeš?"
„Já-já musím ti něco říct" zněl tak sklesle.
„Co je? Co se stalo Ashi? Jsi v pořádku? Jedu za tebou!"
„Ne já jsem v pohodě" vzdechl.
„Tak co se stalo?"
„Pamatuješ, jak jsme si slíbili, že si řekneme všechno vždycky? Za jakýkoliv okolností?"
„Ano" začínala jsem se bát.
„Já...vůbec nevím, jak se to stalo, ale stalo se to."
„Stalo se...co?!" nervózně jsem si rukou prohrábla vlasy.
„Vyspal jsem se s Tiff"
Jak jsem to slyšela, do očí se mi nahrány slzy. Nebyla jsem schopná ani držet ten telefon, takže mi spadl na zem.
„Mel jsi tam? Mel Mel!" slyšela jsem tlumený hlas s telefonu.
Vzala jsem ho a vypnula jsem hovor. Málem jsem ten mobil rozdrtila. Měla jsem chuť do něčeho bušit, rozbíjet věci, kopnout do něčeho, ale na nic jsem se nezmohla. Místo toho jsem jen seděla na posteli.
Jak mi to mohl udělat? Jak?!
Já vím, že já se taky vyspala s Lukem, ale to bylo nedobrovolně, protože mě vlastně znásilnil.
Bože nemůžu tu jenom sedět. Mám chuť se opít do němoty a nemyslet na nic, ale to nemůžu. Kvůli miminku. Naštěstí jsem usoudila, že půjdu za Calumem. Potřebuju to někomu říct. Zvedla jsem se, převlékla se znovu do oblečení a jen s mobilem a klíčemi v ruce jsem vyběhla do tmavé ulice. Běžela jsem a za sebou jsem zanechávala slzy jako Jeníček s Mařenkou drobečky. Ani jsem si nestačila slzy utírat. Nemělo cenu. Začal mi vrnět mobil v ruce. Ten debil mi jako ještě volá?

„Ashtone Fletchere Irwine! Už se mi neopovažuj volat! Nikdy! Nechci tě vidět!" Zařvala jsem a chtěla jsem hovor ukončit, ale z druhé strany se ozval hlas někoho jiného.
„Mel? Já nejsem Ashton" ten hlas patřil Lukovi „Co se stalo? Proč brečíš? Co se ti stalo? Co ti udělal?"
„Všechno!"
„Kde jsi? Příjdu za tebou"
„Já příjdu za tebou"
„Jdu ti naproti"
Ukončila jsem hovor.