Trust Me...

17.

Ahoj Všichni! (:

U posledního dílu 51 Votes?!? :33 Bože! Děláte mi neuvěřitelnou radost! (:

Další den jsem se probudila sama v Ashově posteli, vlastně už naší, protože už tu bydlím. Že jsem sama, jsem zjistila tak, že moje ruka chtěla Ashe obejmout, ale místo něj tam byla zmuchlaná peřina. Trvalo mi déle, než můj mozek začal pracovat a do hlavy mi vyslal signál, že je úterý, Ash je ve škole a Kat v práci. Jen já se tak poflakuju doma. Musím si co nejrychleji najít novou školu, nebo popřípadě práci. Nemůžu přece v osmnácti dřepět doma.

Vstala jsem z postele, ustlala a šla do sprchy.

Měla jsem namířeno k ledničce, na které byl přilepený lísteček se vzkazem: Dobré ráno Mel :)

Bylo to strašně milé a dokázalo mi to vykouzlit úsměv na tváři. Řeknete si, jen pitomý papírek, ale tohle se mi stalo poprvé a strašně mě překvapilo, jak na mě myslí. Otevřela jsem ledničku, která byla plná až po okraj. Jogurty, šunky, sýry, různé pomazánky a na kuchyňské lince bylo dokonce čerstvé pečivo. Na takový režim nejsem zvyklá, ale jsem si jistá, že si rychle zvyknu.

Po snídani jsem zapnula telku v obýváku, rozvalila se na sedačku a po nějaké době jsem znovu usnula.

A je to tu znova. Schytávám jednu ránu za druhou. Tentokrát do obličeje. Cítí, jak mi po obličeji stéká nějaká tekutina. Slzy to ale nejsou, na to je to příliš červené. Ležím na zemi bezmocná svíjící se v bolestech. Nad sebou jsem schopna registrovat čtyři neznámé osoby, chlapců. Rozeznám jen jednoho. Hemmingse. Rány byly stále větší a větší a já pomalu upadala do bezvědomí, když na jednou přestali. Chvíli se o něčem bavili a potom se vrátil jen jeden. Hemmings. Začal na mě šahat a různě mě mačkat. Vzpírala jsem se, snažila mu uhýbat, ale nešlo to. Nešlo se bránit. Byl zkrátka silnější a mocnější než já. Pomalu mě začal svlékat. Stáhnul mi kalhoty a sobě je začal rozepínat také. Popadl mě za vlasy a mimicky pokynul, že mám zůstat na kolenou. Dorozepnul si kalhoty a poté si stáhl i boxerky, chytl mě silně za vlasy a...

Někdo mi zakryl oči a já jsem okamžitě začala řvát.

„Co blbneš? Vždyť to jsem já" ozvalo se za mnou.

Otočila jsem se a padla mu do náruče.

„Ashi, já jsem se tak polekala, to mi příště nedělej."

„Dobře, to jsem Tě vážně tak vyděsil?" zmateně na mě pohlédl.

„Ne, ty ne. Měla jsem děsný sen. Vypadal úplně reálně. A jak ses mě dotkl, myslela jsem, že to k tomu patří. Jsem ráda, že jsi to ty." Hladil mě po zádech.

„Mám pro tebe dobrou zprávu."

„Jakou?" zvědavě jsem zvedla hlavu a hodila jsem na něj pohled: Tak už to vybal.

„Tak trošku jsem si půjčil tvoje výkresy a-„, přerušila jsem ho.

„To si jako děláš srandu?!", zírala jsem s otevřenou pusou. Přiznávám, že jsem na něj byla naštvaná. Brát si moje věci a k tomu takové mazanice... No dobře, nechám ho, mi to doříct. Nebudu hned naštvaná. Ash měl zaražený výraz ve tváři, a to jsem na něj vybalila pouze jednu otázku a ne vše, co si myslím. Pokynula jsem, ať mluví dál. Tak spustil.

„Promiň, nevěděl jsem, že se budeš zlobit, ale vzal jsem je s sebou na uměleckou, donesl je ukázat ředitelce a ta, jak je viděla, řekla, že tě okamžitě přijme do umělecké třídy." Řekl s úsměvem.

„To je úplně super!" vrhla jsem se na něj. „Takže teď budeme chodit do třídy spolu?" pozvedla jsem obočí.

„No, já chodím do hudební třídy, ale žádný rozdíl v tom není. Každý den máme ale dvě hodiny zvlášť. Jinak budeme spolu." Odpověděl.

Vapadal moc nadšeně. A já byla taky. Je úplně boží, co všechno pro mě dělá.

„Jsi úžasný", pohladila jsem ho po tváři.

„Já ne" široce se usmál, až se mu na tváři vytvořily roztomilé dolíčky.

Votes? (:

Takže co říkáte na novou školu? :O

Bude se Mel dařit?

Najde si konečně nějaké přátelé?

A co myslíte, Objeví se ještě Hemmings? (:

Jsem zvědavá na vaše názory :333 Pišteee :3

Ps: Doma malujeme, takže je tu úplně děsnej zmatek... Děs, ale těším se na nový pokoj konečně :3

LOVE YOU **