Trust Me...

13.

Ahoj všichni! (:

2,6K reades ? :O

26 Votes u posledního dílu? :O

Vy mě zabíjíte! (:

Díl je věnovaný Aničce Riskove  (:

Když jsme se s Ashem dodívali na film, mimochodem ani nevím, jaký to byl, protože v tu chvíli co jsme se objímali na jeho posteli, mě děj filmu absolutně nezajímal, bylo už pozdě a my usoudili, že bychom měli jít spát.

Šla jsem se osprchovat. Málem jsem zabloudila. Na první pokus jsem otevřela dveře od ložnice, kde si spokojeně spala paní Ir-vlastně Kat, ale druhý pokus už vyšel. Koupelnu bych přirovnala velikosti mého pokoje, což bylo teda vzhledem k našemu domu celkem ubohé. Všechno jsem okoukala a vlezla jsem si do sprchy. Natáhla jsem se pro ručník, do kterého se utřela, a když jsem byla celá suchá, došlo mi, že nemám pyžamo. Ale ne že bych ho neměla v koupelně…Já ho neměla tady! Přišla jsem sem jen v tom špinavém oblečení. Dlouho jsem neváhala, omotala si ručník kolem těla a vydala se na dobrodružství přes celý dům.

Opatrně jsem otevřela dveře od pokoje a uviděla Ashe, který zrovna rozkládal postel. Pevně jsem si držela ručník, aby mi nespadl, moje rány ještě nebyly zcela zahojené a tělo nemělo jen jednu barvu. Hned si mě všimnul a já mu to hned všechno začala všechno vysvětlovat, ale on mě nevnímal, jen ke mně přistoupil. Strašně blízko. Dobře teď mi už došla slova a konečně jsem přestala mluvit. Byl u mě tak blízko, že jsem cítila jeho dech. Přitáhl si mě ještě blíž a políbil mě. Zavřela jsem oči. Už jsem to cítila zase! Ten pocit! Ten nepopsatelně nádherný pocit. Tisíce motýlku lítali v celém mém těle. Hlavně v břiše. Udržet osušku kolem mého těla bylo v tuhle chvíli fakt obtížné, ale zvládla jsem to. Když se naše rty od sebe dokázaly odtrhnout, hluboce se mi díval do očí a na tváři se mu kreslil mírný úsměv. Byl tak dokonalý. Rukou mě pohladil po tváři a pomalu otevřel i jeho ústa

„Jsi nádherná“

Usmála jsem se a chytila jsem jeho ruku na mé tváři.

„To ty jsi dokonalý“ hned jsem se musela znovu přisát na jeho rty. Ten dotek mě dokázal celou zahřát. Bylo to dokonalé. Po chvíli mě chytl pod zadek a zvedl mě. Moje nohy se ovinuly kolem jeho těla. Opřel mě o dveře, u kterých jsme stáli. Vášnivě jsme se líbali a já mu oběma rukama vískala ve vlasech. Ano oběma rukama. Osušku už nikdo nedřel a to byla chyba. Když uviděl moje tělo, zděsil se.

„To-to ti udělali oni“? Vykoktal ze sebe.

Rychle jsem zvedla osušku a znovu si ji omotala kolem těla.

„Ježiši Promiň!“

„Promiň?“ otázal se s pozvednutým obočím.

„Nechtěla jsem, ať moje tělo vidíš TAKHLE!“ na slovo takhle jsem dala důraz.

„Ty jsi nádherná pořád“ přitáhl si mě k sobě, pevně mě sevřel v náruči a do ucha mi tiše zašeptal „už nikdy nedopustím, abys takhle musela trpět Princezno“

Ty slova mě strašně hřály u srdce. Cítila jsem se bezpečí a jeho slovům jsem bezmezně věřila.

„Ashi?“ přerušila jsem tuhle nádhernou chvíli.

„Ano?“ Díval se mi do očí, které jakoby říkaly: Splním ti vše, na co si vzpomeneš.

„Já tu stojím pořád bez oblečení a ani nemám nic na spaní“