Trust Me...

27.

Ahoj Všichni! Strašně se omlouvám, že tak douho nic nevyšlo, ale byla jsem strašně nemocná a tak jsem tu nemohla být. Už je mi lépe.
Užjte si díl!

Asi o měsíc později jsem se znovu odhodlala jít na gyndu. Protože minule se to jaksi vymklo kontrole. Ne že my se mi tam nějak extra chtělo, ale ty bolesti břicha byly pořád větší a větší.

 
Autobusová zastávka je přímo před nemocnicí, takže to nijak daleko není. Vešla jsem dovnitř a do nosu mě udeřila typická vůně nemocnice. Desinfekce. Jak jinak. Před vchodem do výtahu byla umístěná tabule, na které byly vypsané a barvami rozlišené jednotlivé patra budovy. Pochopila jsem, že budova má tedy čtyři patra a můj cíl je ve třetím patře. Gynekologie. Do výtahu jsem nastoupila já a nějaká starší paní, které s chůzí pomáhaly hole. Držela v ruce nějaký papírek o páteři a pozorně si jej četla. Jakmile se zavřely dveře od výtahu, papírek ji z ruky vypadl. Viděla jsem, že se pro něj nemůže ohnout tak jsem se ohnula a podala ji ho. Ale ta bolest to píchaní v břiše tu bylo znovu! Chytla jsem se urychleně za břicho a vydechla.
„Jste v pořádku?“ vyzvídala starší paní.
„Jdu to zjstit“ s těží jsem se pokusila o úsměv a podala jsem ji leták, který všechno zavinil.
„Děkuji“
„Nemáte zač“
Třetí patro – ohlásil výtah a dveře se otevřely.

Šla jsem chodbou a tu už zdobily lékařské žvásty o těhotenství. Přišla jsem do čekárny, která byla úplně prázdná tak jsem se tedy posadila na lavičku. Chvíli jsem jen tak seděla a poté jsem si začala něco málo číst. Mezi těmi všemi cedulemi byla jedna velká, kde stálo Vypněte si mobilní telefony před vstupem do ordinací, Děkujeme. Okamžitě jsem popadla mobil a přepnula jej na vibrace.
„Další, pojďte si“ otevřely se dveře od ordinace, z kterých vyšla maminka už s poměrně velkým bříškem a tvář ji zdobil úsměv. Otočila jsem se na sestřičku, a jelikož jsem byla v čekárně sama, usoudila jsem, že mluví ke mně. Vešla jsem tedy do ordinace a na židli zadem ke mně seděla blondýna v bílém plášti.
„Objednaná?“
„ummm…“ To mluví na mě? „Ne“
Doktorka se otočila na kolečkové židli.
„Tak co potřebujete?“
„Já bych chtěla vědět, jestli jsem těhotná“
„Tak dejte kartičku pojištěnce sestře a poseďte se“ pokynula s úsměvem.
„jo“ nemotorně jsem začala hrabat v tašce peněženku a mezi kupou karet jsem lovila tu jedinou. Zrovna se mi v tašce rozsvítil mobil. Scar mi volá. Teď to ale vzít nemůžu. Tak jsem tašku odložila a usadila jsem se do polo-lehu. Vyhrnula jsem si tričko a doktorka mi dala takový ten specielní studivý gel, aby mohla pomocí ultrazvuku vše zjistit. Jezdila tím po mém břiše a přitom se dychtivě dívala na obrazovku.
„Jak to vypadá?“ Naléhala jsem a pokoušela jsem se zorientovat v tom, co je na monitoru.
„Gratuluji Maminko.“ Oznámila s úsměvem.
„Cože? Já ale nemůžu být těhotná. To není možné. Nespletla jste se?“ projevila jsem své myšlenky na hlas.
„To říkají všichni. Špatně jste se chránili“ otočila se směrem k obrazovce „vidíte tohle malé?“ prstem ukazovala na tvar připomínající fazoli.
„Ano…“
„Tak to je vaše miminko“
Byla jsem zaskočená. Tolik myšlenek mi běhalo po rozumu. Jsem budoucí matka, ale nechám si mé dítě?
„Co mám dělat?“ Vypustila jsem z úst první otázku co mě napadla.
„Měla by jste to říct otci dítěte a pak se poradit jestli si dítě ponecháte.“
„Do jakého týdne je možná interupce?“
„Do dvanáctého týdne. Je vám dobře? Nechcete se napít?“ naléhala doktorka.
„Je mi asi tak, jako když se dozvíte, že jste těhotná.“ Odmlčela jsem se „Chtěla jsem se zeptat, co znamená když mě v určitých chvílích, když se třeba ohnu nebo tak, tak mě strašně břicho zabolí… Čím to je ?“
„Neuhodil vás někdo v poslední době do břicha?“
„Nevybavuji si nic“ Ale vybavuješ!
„ Může to být i měsíc, doopravdy se vám nic nestalo?“
Notak Melánie! Jde o tvé zdraví! ŘEKNI TO !
„Ano možná ano“ ne možná, ale určitě! „ale to bylo jen omylem“ omylem tedy rozhodně ne.
„Tak to klidně může být i tímhle. Neznamená to nic špatného pro miminko, ale jestli si rozhodnete miminko nechat tak by to mohlo ovlivnit hlavně vás. Tedy kdyby jste nerodila přirozenou cestou, ale císařským řezem.“
„Takže miminku se nic nestane? Je zdravé?“
„Ano je naprosto v pořádku“ usmála se na mě.
Já ji úsměv opětovala a ruce jsem přiložila na břicho a také jsem se usmaž i na něj. Nebo na ní? To ještě nevím.
„Takže domluvíme se, že nejpozději do týdne se uvidíme a vy mi řeknete, jak jste se rozhodla ohledně interupce?“
„Ano to mi vyhovuje“
„Výborně“
„Moc vám děkuji“ zvedala jsem se z lehátka a šla si pro kabelku.
„Brzy se uvidíme“
„Na shledanou“

Votes? (:
Tak cooo? Jste rádi? Že je Mel těhotná?:O
Těším se na vaše komenty :)
LOVE YOU **