Trust Me...

12.

Ahoj Všichni! (: Na začátek bych vám chtěla poděkovat už za tolik čtenářu pomalu 1,8K! Nemůžu tomu věřit! Jste úžasní (:

Dále bych tento díl chtěla věnovat třem lidem. Natalii Marhoulové za stálou podporu! (: A také lenn-u a Lence Vyletelové za krásné a povzbuzující komentáře ! (: i když se to nezdá komentáře mi dělají obrovskou radost (:

„Miluju tě“

Zírali jsme si navzájem do očí a já se v těch jeho doslova topila. Bylo to tak krásné a já věděla, že někomu na mně záleží. S Ním jsem se cítila v bezpečí, věděla jsem, že on mi vždy pomůže a taky jsem věděla, že mě chápe, protože si zažil podobnou minulost. Najednou nás něco vyrušilo. Někdo otevřel dveře.

„Ó vy jste táák roztomilí!“ ozvala se ze dveří paní Irwinová, která se při pohledu na nás div neroztekla.

„Mami!“ řekl otráveně Ashton „Neumíš klepat? Na co ty dveře jsou?“

„Tak promiňte, příště budu. Nejsem zvyklá, že máš návštěvy“ mile se usmála „ až budete mít čas, přijďte do obýváku, chci si s vámi-teda hlavně s Mel promluvit“ mrkla na nás a zavřela dveře.

„Ty matky“ řekl Ashton, dívajíc se stále na dveře a protočil oči.

„Ty aspoň nějakou máš“ sklesle jsem řekla.

„Mel takhle jsem to nemyslel“ Přitáhl si mě k sobě do obětí.

„Však já vím“ usmála jsem se „ tak si jí važ, máš úžasnou mámu! A pojď, jdeme za ní“

„Dobře Zlato…Umm…Smím ti tak říkat?“ Odmlčel se.

„Ty můžeš všechno“ políbila jsem ho.

„Mamí?!“ Zavolal po bytě. Po tom obřím bytě „Mami!?!“ Zařval znovu. Vůbec se mu nedivím, protože já bych se na ni už vůbec nedovolala.

„Ashi běžte do obýváku. Jsem v kuchyni, za chvíli příjdu“ ozvalo se odkudsi z domu. Měla jsem ještě potíž se tu zorientovat, ale Ash mě vzal za ruku a do obýváku mě dotáhl. Posadili jsme se na sedačku a jeho mamka tu byla v cuku letu a na stolek začala servírovat různé dobroty. Chlebíčky, Jednohubky, ovoce a tak dále, jako bych byla nějaký zvláštní host. Nevěřila jsem, že to DĚLÁ kvůli mně. Že to NĚKDO dělá  kvůli mě. Nikdy jsem pro nikoho nebyla důležitá. Když konečně všechno to jídlo donosila na stolek sedla si naproti nám.

„Tak si vezměte“ pobídla nás.

Musím uznat, že jsem měla strašný hlad, přece jsem od rána nic nejedla. Popadla jsem ten největší chlebíček, co pohodlně ležel na tácku a zakousla jsem se do něj.

„Je to výborné“ ohodnotila jsem její dílo jako v těch kulinářských pořadech.

„Děkuji, jsem ráda, že ti chutná“ Usmála se „No a teď proč jsme tady“ pokračovala „Znovu jsem volala tvoji babičce a zeptala jsem se, jestli u nás můžeš zůstat přes celý víkend. První nebyla proti, ale pak se ptala na takové ty otázky, jestli mě tím zbytečně nebude zatěžovat a tak. No a já se zmínila o Ashovi, že mi s tebou pomůže“ Zatvářila se nejiste a pokývala hlavou.

Praštila jsem se rukou přes obličej a přivřela jsem poraženecky oči.

„Ty jsi se babičce o Ashtonovi nezmínila, viď?“ Pokračovala.

„No nezmínila. Kdyby to zjistila, nastalo by pro mě peklo. Ani ven už bych pomalu chodit nemohla.“

„Asi jsem tu to slušně pohnojila co?“

„Ale ne, z toho si nic nedělejte, stejně by to jednou zjistila. Čekala jsem jen do osmnácti a to je mi v pondělí, což je za dva dny a pak o sobě mohu rozhodovat sama“ usmála jsem se.

„Tak to pořádně oslavíme, osmnáct je ti jen jednou, no ne?“ Nadšeně řekla paní Irwinová.

„Radši sem v pondělí nechoď, máma bude v kuchyni celou dobu a postupně tě bude krmit sladkostmi, dokud nepraskneš“ utrousil Ashton vtipnou poznámku.

Všichni jsme se začali smát.

„No to není všechno…“ Paní Irwinová na sebe strhla pozornost „přemluvila jsem nakonec tvojí babičku, že můžeš na jednu noc zůstat! Nebyla kdovíjak nadšená, ale v sobotu nejpozději po obědě musíš být doma.“

„Vtipkujete?“ pozvedla jsem obočí a naprosto bez výrazně se na ni podívala.

„Ne, Nevtipkuju! Doopravdy!“ řekla s nadšením „No jaká jsem?“ a na důraz své otázky rozhodila ruce.

„Nejlepší!“ Vykřikla jsem a musela jsem ji obejmout! Potkala jsem dalšího úžasného člověka. Smála se a moje objetí přijala. Obě dvě jsme se smály a mně nadšením ukápla slza. Ashton se k nám hned přidal se slovy

„Pojďte ke mně vy moje holky“ a obě nás pevně objal. Museli jsme vypadat fakt divně o tom žádná, ale bylo mi naprosto skvěle.

„No tak se pořádně najezte a běžte nahoru“ řekla s nadšením.

„Jo mami“ řekla jsem.

„Mami?“ zdůraznil Ashton.

Až teď jsem si uvědomila, co jsem řekla. Zabylo mi trapně.

„Moc se vám omlouvám paní Irwinová“ bylo to divné tohle se mi ještě nikdy nestalo.

„Prosím tě, neomlouvej se a neříkej mi paní Irwinová, zní to jako by mi bylo už přes čtyřicet, říkej m-“ Ashton jí skočil do řeči „mami tobě ale je přes čtyřicet!“ řekl a začal se smát. I mně to přišlo vtipné, tak jsem se jen pousmála.

„Ty sprosťáku jeden“ řekla a bouchla Ashe do ramene „No ještě řekni, že vypadám staře! Mohla bych být tvoje sestra. Samozřejmě po vzhledové stránce.“ Smáli jsme se všichni. „jinak mi říkej Kat“

„Dobře Kat“ zasmála jsem se a s Ashem jsme zamířili do jeho pokoje. Teda ještě s několika chlebíčky v ruce.

Votes? (:

btw. Jak jsem se vám minule zmiňovala o novém příběhu, tak mám napsané 2 Díly a teď váhám jestli ho mám přidat už teď, nebo za nějaký čas, protože teď by vycházel tak jednou za 2 týdny. PORAĎTE prosím!!! (:

LOVE YOU **