Trust Me...

26.

Ahoj Všichni! (:
Moc děkuju za tolik komentářů u posledního dílu! :3 Bože udělali jsme mi radooost :3
Užíjte se další díl ! (:
Díl je věnovaný všem, kdo mi jej minule komentoval (:

„Jestli tvá odpověď závisí na popcornu... Pro tebe ho udělám..."

Chvíli jsem rozpačitě váhala. Nevěděla jsem, co říct. Zda nebude naštvaný, když odmítnu. Na druhou stranu mě to strašně lákalo, ho poznat víc.

„Dobře..." odpověděla jsem na konec.

„Super" usmál se, zvednul se a začal si oblékat mikinu.

„Už..?" nebyla jsem si jistá, co dělá a jestli už chce jít.

„Jo, čokoládu můžeš pít i po cestě ne?" zazubil se.

Celou cestu jsme si o něčem povídali. Bylo toho docela dost, co si říct.

„Tak tady bydlím" zastavil se před domkem a hledal v kapsách klíče. Už prohledal skoro všechny kapsy, ale klíče pořád nebyly k nalezení. Když jsem už viděla, že je to marné chtěla jsem něco říct, ale skočil mi do řeči.

„Nemám klíče"

„Toho jsem si stihla všimnout" zasmála jsem se.

„Mi to moc k smíchu nepříjde" řekl chladně „Tohle nesnáším"

„Co?" nechápala jsem.

„Pojď za mnou" pokynul a zašel za roh domku. Poslušně jsem popoběhla za ním. Když jsem viděla, jak se snaží dosáhnout na okýnko musela jsem se zasmát.

„Musíme to otevřít, vždycky tohle okno nechávám otevřené, pro případy, když si doma zabouchnu klíče" okno bylo malé a tak jsem usoudila, že bude nejspíš od koupelny. Bylo srandovní, jak se ho snažil otevřít.

„Pomůžeš mi?" otočil se na mě.

„Dobrý vtip" zasmála jsem se „ jak asi? Jsem o hlavu menší jak ty"

„No sedneš si mi na ramena, abys byla vyšší"

„Doopravdy si myslíš, že je to dobrý nápad?"

„Jo" kleknul si „ Nebo chceš odpoledne strávit venku v té zimě"

„Ne" jako malé dítě jsem si mu sedla za krk. Bylo to doopravdy divné. Naposledy mě tak brala mamka, když jsem byla naprosto maličká „V pohodě?" ujistila jsem se, jestli mu moje váha nějak nepřitížila.

„V pohodě" bez pochyby se zvedl jako by mě ani nenesl.

Když jsem byla ve výšce jako bylo okno otevřené na ventilačku, prostrčila jsem malou škvírou moji tenkou ruku a okno jsem otevřela.

„Hotovo" Zajásala jsem a chtěla jsem slézt dolů.

„Ne počkej" zastavil mě Luke „musíš tam ještě vlézt, najít klíče a přijít mi otevřít dveře zevnitř"

„Děláš si srandu?"

„Ne" řekl naprosto vážně. V hlasu neměl ani jednu pochybnost.

Už jsem nic neříkala a snažila jsem se okýnkem protáhnout. Moc mi to nešlo, Luke to poznal a jak už jsem tam skoro byla, popozdvihl mě trošku za zadek. Bylo to divné, měla jsem nutkání dát jeho ruce pryč, ale ty se pevně držely okna. Nakonec se mi to povedlo a já vklouzla do koupelny.

„Kde jsou ty klíče?" zeptala jsem ho před tím, než jsem se je vydala hledat.

„Někde v pokoji"