Trust Me...

3.

Další den jsem nemyslela na nic jiného, než na neznámého kluka ze včerejška. Dokonce jsem dokázala ignorovat i Lauren, která místo pozdravu chrlí jednu nadávku za druhou. Ale chodila jsem s hlavou v oblacích, jak se říká a chodbou jsem doslova proplula… byla jsem zamilovaná. Dokonce jsem se ani neučila na první hodinu, jak jsem měla ve zvyku. Jen jsem seděla s lokty opřenými o lavici a pěstmi jsem si podpírala hlavu. Dokonce jsem ani neslyšela zvonění.

 Najednou vešla do třídy naše třídní, což mě teprve dostatečně probralo, protože první hodinu jsme neměli mít s ní. Nechala za sebou pootevřené dveře, což bylo ještě divnější.  Podívala jsem se na ostatní a taky měli udivený výraz ve tváři.

„Dobrý den třído“ pozdravila a my jí pozdrav oplatili postavením. Pořád jsme stáli a já už jsem chtěla vědět, proč tu není naše češtinářka. V tu chvíli řekla

„Asi se divíte, kde je vaše češtinářka“ divně jsem se na ní zatvářila, protože to vypadalo jako by mi četla myšlenky „ale dneska k nám přišla nová žákyně, Jenny.“ Oznámila nám a svou hlavu otočila na dveře a rukou i očima naznačila, že dívka má jít dovnitř. Všichni kluci, jakoby přestali dýchat, ještě aby ne. Měla totiž na sobě tak úplé oblečení, že i kdyby si jej sundala, obrys její dokonalé postavy by zůstal stejný. Kluci byli do ní, doslova udělaní.

Dívka přistoupila na jehlových podpadcích k učitelce a otočila se k nám. Měla husté zrzavé vlasy, které se kroutily až ke konečkům. Hrábla si do vlasů a začala si pohrávat nalakovanými prsty s pramenem vlasů. Nikdy nezapomenu ten Laurenin pohled, když vešla. Mohla puknout závistí a ostatní holky z ní taky moc nebyly nadšené. No jo no, Lauren už není na škole ta nejhezčí holka. Vzhledem k tomu že teď vystřídala její místo, doufala jsem, že povahově nebude stejná jako ona.

„Takže třído, toto je nová žákyně Jenny, doufám, že k ní budete milí a všechno jí vysvětlíte, jak to tu chodí a ukážete jednotlivé části školy.“ Řekla povýšeně a začala se rozhlížet po třídě, všichni jsme věděli, že hledala volné místo, kde by si Jenny mohla sednout. Kluci se navzájem začali pošťuchovat a vykřikovat „tady je místo kočko!“ to se ale učitelce nelíbilo a tak je okřikla. Zadívala se na volné místo vedle mě a já se jen modlila, ať to neřekne…ale řekla.

„Jenny běž, si sednou tamhle dozadu“ ukázala na volné místo vedle mě „vedle Melánie, je to hodná holka určitě ti pomůže, když budeš chtít s něčím pomoct“ Usmála se na novou žákyni a odešla, aby mohla začít moje očekávaná hodina češtiny. Dívka si ke mně elegantně přisedla a já se raději posunula dál, ať má dost místa.

„Neboj, já tě nekousnu“ promluvila na mě a mírně se pousmála.

Nevěděla jsem, jak na to zareagovat, tak jsem jí usměv jen oplatila.

„To tady máte jen takové paka? Nikdo lepší tu není?“ Pokračovala, s pohledem na naše kluky.

Stále jsem se vzpamatovávala z toho, že holka jako ona se mnou vůbec mluví…

„Halóó? Umíš mluvit?“ naservírovala mi další otázku.

„Jo, Jo umím, ne nikdo tu není nic moc až na Luka“ Konečně jsem promluvila.

„No výborně a to je který?“

Ukázala jsem na blonďáka, který asi jediný poslouchal učitelku. Všichni jinak zírali na nás jak na svatý obrázek.

„Aha, pak se na něj podívám, a jak to tu vlastně chodí?“

„No..“ Chtěla jsem jí říct o Lauren, ale pak mi došlo že se k nim přidá a byl by s toho ještě větší problém, kdyby jí řekla, co o ní říkám já. Vlastně já nic neříkám, já si to jen myslím.

„Nooo?“ vybídla mě znuděně zrzka.

„Vidíš támhle tu Blondýnu?“ hlavou jsem jí naznačila ať se podívá na Lauren.

„Vidím…“

„Tak právě ona chodí s Lukem, tak bych si moc nevyskakovala“

„No dobře, a …“ její údajně další otázku přerušil školní zvonek.

Netrvalo to ani deset sekund co jsem já a Jenny byly obklopeny kluky ze všech stran. Jenny vypadala, že jí to nějak extra nevadilo. Každý se Jenny na cosi vyptával, někteří se jí jen čuměli do výstřihu div, že jim oči nevypadly. Myslím ale, že i kdyby jim ty oči vypadly, rádi by si je z výstřihu sebrali. Mě se to nechtělo poslouchat a vůbec tam sedět jako puťka. Prorvala jsem se davem kluků a utekla na WC. Vůbec jsem nevěděla, co si o ní pomyslet a rozhodně jsem se jí nehodlala svěřit se svými problémy. Nechám tomu volný průběh. Jediné co teď vím, že chci být u mamky a znovu spatřit kluka s čelenkou ve vlasech.

Teď bych vám moc ráda poděkovala, ta to, že tuhle povídku čtete (: Snad se vám líbí! (:

Dělá mi strašnou radost , když vidím jak počet čtenářů roste! (:

Nezapomeňte na Votes (:

LOVE YOU ** (: