Trust Me...

38.

Ahoj Všichni mám tu nový díl! (:
Omlouvám se, že vycházejí méně, ale musím se učit na přijimačky :/
Užíjte si ho!!! (:

Bylo to tady. Přišla jsem ze školy, odhodila aktovku s učením a rychle jsem se převlékla do volnějšího oblečení. Nastal čas na tu pitomou prohlídku. Nechtělo se mi tam, ale musela jsem. Slíbila jsem, že za týden příjdu a doktorce řeknu, jak se věci mají. Asi si myslíte, že jsem rozhodnutá, ale zdaleka nejsem. Zvláštní co? Už skoro za hodinu rozhodnu o životu té maličké... Ano bude to holka! Bude? Jestli vůbec...

Nastoupila jsem do autobusu, který mě přivezl přímo před nemocnici. Opět třetí patro. V čekárně bylo tentokrát více lidí. Byla tam jedna těhotná žena s poměrně velkým bříškem a spokojeně si ho hladila. Pak jedna mladší dívka, vypadala snad ještě mladší něž já. Myslím, že jde na potrat. Sedla jsem si tedy na lavičku, která byla prázdná. Pokukovala jsem opět po plakátech s dětmi. Všechny ty šťastné tváře, jakoby mi něco ve mně říkalo, že jsi to malé mám nechat. Najednou se otevřely dveře a za tou těhotnou ženou, přišel nějaký muž. Pevně ji objal a oba se smáli. Šťastná rodina. Ale budeme takhle někdy s Ashem vypadat?

„Další prosím" řekla milá sestřičkami pohled u na mě.
Nejistě jsem se zvedla z lavičky a usmála se na ni.
„Pojďte" usmála se a já vztoupila do ordinace.
„Dobrý den" pozdravila jsem doktorku, která seděla zády a něco ťukala do počítače.
„Ale, podívejme se kdo se ukázal!" smála se při pohledu na mě.
„ Vy si mě pamatujete?"
„Jistě, pamatuji si své pacienty"
„Dobře" pousmála jsem se.
„Tak si tedy lehněte" přikázala a já to udělala.
Zase začala obvyklá prohlídka pomocí ultrazvuku.
„Tak co? Jak jste se rozhodla?" zeptala se mezitím co pozorovala obrazovku.
„Já..Vlastně ještě nevím"
„Ale to už musíte" upozornila.
Povzdechla jsem si „Víte, otec dítěte teďkom odjel pryč. Já nevím, zda je připravený"
„Z toho si nic nedělejte jen se polekal"
„Jak vy to můžete vědět?" protočila jsem očima. „promiňte" právě mi došlo, jak to bylo neslušné.
„ To nic..." odmlčela se „Taky utekl"
„Cože?"
„Můj,ani ne muž, jen otec dítěte, také utekl"
„Promiňte to jsem-„
„Ale už se nevrátil" bylo mi té paní tolik líto. Neměla jsem v úmyslu ji ponížit.
„A jak jste to zvládla?"
„Dítě jsem si nechala a řeknu vám, je to moje největší štěstí" usmála se na mě a podala mi kapesník, ať si otřu gel s bříška.
„Jinak, miminko je naprosto v pořádku, nic mu není. Teď záleží jen na vás"
Tak co Mel? Budeš žít od osmnácti s dítětem a nebo si užívat? Vlastně já si nemám jak užívat, peněz moc nemám. Vzpomínám, jak byl Calum šťastný a to mě ještě více utvrdilo. Jsem silná, zvládnu to já, zvládne to i Ash!
„Paní doktorko..."
„Ano?"
„Já si miminko nechám" usmála jsem se.
„Tak to jsem ráda" usmála se „Takže vám gratuluji" natáhla ruku „jste oficiální maminka"
Ruku jsem příjmula a také se usmála.
„Na další kontrolu přijďte tak za měsíc" podala mi kartičku s datem.
„Děkuju a nashledanou"

Právě jsem udělala největší rozhodnutí mého života.

Zvoní mi telefon

„No co je Calume?"
„Snad Ahoj ne ? „ smál se.
„Tak promiň, Ahoj Calume co chceš?" smála jsem se.
„No příjdeš teda?"
„Jo vlastně" praštila jsem se do čela „Jasně, že příjdu"
„Oukey Douky"
„Za chvíli jsem u tebe"
„Nezapomeň si vzít plavky"
Zavěsila jsem.
Výborně zapomněla jsem na odpoledne s Calem. Ale je to příjemné překvapení, aspoň nebudu doma sama. Stavila jsem se teda domů ještě pro plavky a vyrazila jsem k němu. Šla jsem pěšky. Bylo to jen pár ulic.

Stepuju před dveřmi od Caluma. Kde je? Nemůžu se na něj dozvonit. Najednou jsem uslyšela hlasy. Kdo je tam s ním? Najednou otevřel dveře a vykoukly na mě dva rozesmáte obličeje. Jeden patřil Calumovi a druhý Lukovi.
Stála jsem tam zaraženě bez výrazu.
„Tak pojď dál" zatáhl mě Calum za rukáv.
„Vy jste si to vyříkali?" Podívala jsem se na Luka.
„Jo všechno jsem mu řekl, chtěl jsem být fér" přiznal se Luke Cože? I o tom znásilnění? „ a Calum mi odpustil, jen díky tomu, že jsi mi odpustila ty"
„Aha"
„Ummm.." přerušil nás Cal „Máš ty plavky?"
„Jo mám...." Řekla jsem nejistě „Na co je vůbec potřebuju?" v tom mě oba dva otočili a všichni jsme kráčeli do garáže ke Calumovu autu.
„Co, kam jedem?" snažila jsem se dožádat odpovědi, ale marně oba se jen smáli. Bože to jsou idioti! Fakt! Jak malé děcka! Uraženě jsem seděla na zadní sedačce se založenýma rukama na prsou. To byl znak té uraženosti.
Chvíli jsem se dívala z okna jak, jedeme do neznáma, ale pak jsem se musela zeptat znovu.
„Kluci! Sakra kde to jedem?!"
„Kde asi když máš mít plavky?" otočil se na mě Luke se sladkým úsměvem, který seděl na sedadle spolujezdce.
„Na bazén?" zeptala jsem se nejistě.
Přikývl a já si konečně povolila ruce, neumím být dlouho naštvaná, ne na ně. Byla jsem ráda, že jedeme na bazén a tak jsem popadla mobil a hned jsem napsala Ashovi.

Ahoj Lásko, jedeme na bazén! Už se těším! Co děláte vy? 15:36

Přiznávám, že jsem první chtěla napsat, že tam jedu konkrétně s Calem a Lukem, ale hned jsem to smazala. Nedělalo by to dobrotu.

„Jsme tu" ohlásil Calum a zaparkoval na volném místě.
Schovala jsem mobil a Calum mi otevřel dveře jako princezně. Někdy se s ním tak cítím. Usmála jsem se na něj a vystoupila jsem. Luke ho propichoval pohledem. Přišlo mi to sladké. Hned jak Cal zamkl auto tak odněkud přiběhla Scar a pověsila se Calovi na krk.
„Ty jsi tu taky?" usmála jsem se
„Jasně Cal mi dal vědět"
„Super, myslím, že půjdu zaplatit a půjdu se převléct" ukázala jsem na kabinky.
„Dobře" přikývla „počkám na dece a ukázala na ni.
„Fajn" usmála jsem se.
Přistoupila jsem tedy k okýnku a seděla tam pořád ta samá paní. Nic se nezměnilo. Chodila jsem tu ještě s mamkou od té doby, co se to stalo mě tu nikdo nedostal.
„Jednou jednu dospělou prosím"
„Dvakrát dvě dospělé" přistoupil tam Luke.
„Takže dvakrát?" ujistila se paní.
„Ne!" odpověděla jsem a podívala jsem se na něj.
„Ano, dvakrát" sladce se usmál a podíval se na mě.
„Tady to máte" podala nám lístky, které jsme stejně hned vyhodily do koše a Luke ji podal peníze.

„To mi jako budeš dělat pořád?" zeptala jsem se při cestě ke kabinkám.
„Co?" bylo znát, že nev,í o čem mluvím.
„To za mě budeš platit pořád?"
„Jo to budu"
„Proč?"
„Jsem gentleman!" zaúpěl jak malé dítě.
„Nejsi" usmála jsem se.
„Jsem!" dupl.
„Možná trošku" ukázala jsem na prstech malou vzdálenost.
„Určitě" zasmál se a vzal mě kolem ramen.

Došli jsme před kabinky a otevřela jsem dveře od jedné z nich.
„Achjooooo" zaúpěl Luke.
„Co je?"
„Já myslel, že půjdeme spolu do jedné!"
„Ne to nepůjdeme" smála jsem se.
„Proč?" opřel se „už jsme se viděli"
„Jo já vím..."
„Tak v čem je problém?"
„Jestli se mě tu snažíš balit a čekáš, že se hned před tebou svlíknu tak jsi na omylu" zavřela jsem dveře.
„Jo snažím se tě balit" zařval přes zavřené dveře a já se kousla do rtu.
„Moc dobře ti to nejde"
„Jde mi to až moc dobře"
„Jde ti to hrozně!" smála jsem se a vyšla s kabinky.
„Woow sluší ti to!" zíral na mě.
„Už ti to možná jde" usmála jsem se „ pohni si!" popohnala jsem ho "pořád nejsi převlečený"

Votes? (:
Tak co si myslíte?
Je už to mezi Lukem a Mel dobrý?
Myslíte, že něco bude?
Těším se na vaše komentáře ! (:
LOVE YOU **