Trust Me...

43.

Odemkla jsem hlavní dveře a v kuchyni se svítilo. Okamžitě jsem zamířila tam.
„Kat, potřebuju s tebou mluvit..." řekla jsem sklesle.
„Jasně zlatíčko co potřebuješ?" vyzvala mě, ať se posadím na barovou stoličku a taky jsem to udělala.
„Víš, jde o Ashe" vydechla jsem „a vlastně o to, že už tady nemůžu zůstat"
Kat se překvapeně zatvářila a já pokračovala dál.
„Víš, včera večer mi zavolal a oznámil" zavřela jsem oči „ že se tam vyspal s jinou holkou"
„Cože?" vykulila oči.
„Kat, já tu nemůžu zůstat"
„A kam chceš jít?" chytla mě za ruku.
„K Lukovi"
„K Lukovi...?"
„Hemmings..."
„Myslím na toho samého na jakého ty? Ten malý Luke Hemmings, co na základce kamarádil s Ashem a byly ve všem jako jeden?"
„Jo toho myslím"
„A ty s ním něco máš?"
Touhle otázkou mě zaslepila. Nechtěla jsem ji lhát. Ale zase jsem ji nechtěla říct krutou realitu, přece jen Ash je její syn.
„Jo mám" zavřela jsem oči „Kat já, já nemůžu. Nemůžu od prvního dne, co odjel, nemůžu se vzpamatovat. Na nohách mě udržel Calum se Scar a Luke taky"
„Já vím Mel" vydechla „Vím, jak se cítíš, naprosto přesně to vím"
„Jak to můžeš vědět tak přesně? Mark tě někdy snad podvedl?"
„A ne jednoou" odpověděla stroze.
„Cože?" vykulila jsem oči.
„Jo, už několikrát jsme měli problémy, ale vždycky sliboval. Už to ale dlouho neudělal. Začínám mu věřit, ale nemysli si, že nemám strach, když je teď na těch tour"
„Chlapi.." odsekla jsem „Jsi tak silná Kat"
Usmála se, ale nebyla šťastná.
„Mel, chci abys věděla, že tu budeš vždycky vítána, nech si klíče a nech si tu i věci, nevyhodím je. Mám tě ráda a přece jen čekáš s Ashem dítě"
„Děkuju" usmála jsem se.
„Mám tě ráda Mel" zvedla se a nastavila náruč.
„Já tebe taky Kat" měla jsem ji fakt ráda, je to neuvěřitelná ženská. A bylo mi líto, že v tam velkém domě zůstane teď sama, ale já tu zůstat nemohla.
„Chci, abys to věděla, jdu k Lukovi. Kat kdykoliv ti bude smutno, zavolej" usmála jsem se.
„Pozvu vás na večeři"
„Vás?"
„I s Lukem ne? Jste pár. A taky jsem ho dlouho neviděla" usmála se.
„Dojdu si zabalit nějaké věci tak ahoj" stiskla jsem ji v náruči a vyrazila do pokoje.

Zabalila jsem si pár věcí na další týden nejméně. Přejela jsem očima náš pokoj a zastavila jsem se u dveří. Vybavili se mi všechny ty krásné vzpomínky a chtělo se mi brečet. Musela jsem hned odejít pryč, protože by to bylo ještě horší.
Ještě jednou jsem došla do kuchyně a naposled se rozloučila s Kat.
Vydala jsem se chodbou ven a otevřela dveře. Hned jak jsem uviděla Luka, jak sedí na chodníku zády ke mně, zarazila jsem se. Co tady dělá?
Každopádně se ještě neotočil, takže jsem položila tašku a opatrně přistoupila k němu, klekla si a ze zadu mu dala pusu na líčko.
Zlekl se a málem mě uhodil.
„Se mě bojíš?"Začala jsem se smát a Luke se postavil.
„Vyděsila jsi mě k smrti!" řekl ještě pořád s kamenným výrazem.
„Promiň no" vrátila jsem se ke dveřím pro tašku a nasadila si ji na rameno „už ti pusu dávat nebudu" pokrčila jsem rameny a vykročila kupředu.
„Tak to ne" uchechtl se a přitáhl si mě k sobě „udělej to znovu" žadonil.
„Ale, ale.." zasmála jsem se „někdo chce přídavek?"
„Jo a moc" kousl se do rtu
„Tak zavři oči" poručila jsem a Luke to udělal. Nadzvedla jsem se na špičkách, jak nejvíc to šlo a políbila jsem ho na nos.
Otevřel oči „to není to, co jsem chtěl"
„Tak je zavři znovu" poslechl a já se dala na úprk.
„Melánie Roothová!" zařval, když viděl, jak před ním utíkám a rozběhl se za mnou. Bylo jasné, že mě doběhne za chvíli a tak jsem ještě přidala do kroku, ale to jsem neměla dělat. Do mého břicha se vrátila známá bolest. Okamžitě mě to donutilo zastavit, ale to nestačilo. Začínala jsem ztrácet rovnováhu. Luke mě přímo v tu chvíli doběhl a stačil mě chytit.
„Coje?" zeptal se vyděšeně
„Bolí to" zaúpěla jsem a ruce jsem zkřížila na břiše. Luke neváhal, moji tašku si přehodil přes své rameno a mě vzal do náruče.
„Už žádné blbosti" poručil a já zabořila hlavu do jeho ramene. Neskutečně to bolelo. Nutilo mě to tlačit oční víčka víc a víc k sobě.
„Luku..." vydechla jsem „potřebuju si lehnout"
„Už tam budeme" přidal do kroku.