Trust Me...

39.

Ahoj Všichni, nový díl (: !

Počkala jsem na Luka a společně jsme vyrazili na deku. Chvíli jsme ji hledali, ale to je vedlejší. Přišli jsme tam a Calum už byl taky převlečený. Kdy to stihl? Líbali se se Scar na dece.
„No my nebudeme rušit“ oznámil Luke, vzal mě za ruku a odtáhl mě dál.
„Co děláš?“
„No pochopitelně tam s nimi nebudeme“ smál se „ chtějí být sami“ bylo vtipné, jak jsem pokaždé k němu musela vzhlížet, byl neskutečně vysoký.
„Nejsem blbá, poznám to“ zdůraznila jsem.
„No tak pojď se mnou do vody“
„Ne“
„Tak na tobogán“
„Ne! Jsi blázen? Bojím se“
„Tak ty se bojíš?“ kousl se do rtu.
„Jo bojím a co? Nikdy jsem tam nebyla a nehodlám to měnit“ rukama jsem mávala do stran, zatímco Luke se na mě jen díval. Jakoby mě vůbec neposlouchal.
„Cože ty jsi nikdy nebyla na tobogánu?“ vykul oči, div mu nevypadli.
„Ne“
„Jak můžeš žít?“
„Žiju i bez toho. Vidíš? Funguje to“
„Je to ta nejlepší věc!“
„Není!“
„Je čas to změnit“ řekl a vzal mě do náruče, protože věděl, že jinak mě tam nedostane.
„Luku!“ začala jsem se mu vzpouzet „Pusť mě!“
„Ne“ zasmál se.
„Lucasi! Okamžitě mě pusť“ řvala jsem, když jsme stoupali po schodech.
„Jsme tu“ položil mě tam, kde stříkala voda. Měla jsem z toho všeho panickou hrůzu. Z té výšky a z toho, že se mi každou chvíli může podklouznout noha a buď si ublížím, sobě nebo ublížím tomu malému, nebo se sklouznu. Při téhle představě jsem se musela hned něčeho chytit a nejblíže stál Luke. Pevně jsem ho objala a nehodlala jsem se pustit. Naprosto mi ztuhla krev v žilách.
„Mel? Co je?“ zněl tak starostlivě.
„Říkala jsem ti, že se bojím“
„Dobře pojedeme spolu?“
 Jen jsem rychle přikyvovala.
„Dobře teď si sedni“ pokynul.
Zavřela jsem oči a přikývla.
„Ale musíš se mě nejdřív pustit“ smál se.
„Nesměj se mi! Tohle není ani trochu vtipný!“
„Je“ smál se a podal mi ruku „neboj, držím tě, jen si sedni“
„Dobře“ věřila jsem mu. Udělala jsem pár křečovitých kroků a sedla si. Pustila jsem jeho ruku a zajásala jsem, že jsem to vůbec dokázala, ale netušila jsem, že se rozjedu.
„Lukůůůůůůůůůůůůůůůůůůů….“ Mizela jsem v zatáčce.
To je to nejhorší co mě mohlo potkat! Bože tak moc se bolím, jede to tak rychle! Už jsem se blížila ke konci, když mě Luke dohnal. Zrovna jsme oba spadli do příjezdového bazénku. Šíleně jsem začala kopat a máchat rukama kolem sebe.
„Já se utopím!“ řvala jsem. Když jsem si všimla, že Luke v pohodě stojí, zklidnila jsem se a zkusila se postavit taky. Bylo tam vody asi tak do pasu. Panebože to byl trapas.  

Luke dostal záchvat smíchu.
„Hele!“ okřikla jsem ho „Nesměj se!“ řekla jsem vážně“
„To nejde“ smál se dál a vypadal, že jen tak nepřestane.
Zamračila jsem se a stříkla jsem po něm vodu.
„Tak ty takhle?“ přestal se smát a pozvedl vyzývavě obočí.
„Nesměj se mi!“
„Dobře už nebudu“ řekl klidně a společně jsme vyšli z bazénu, přece jenom jsme tam nemohly být, protože ten bazén sloužil jako příjezdový jen k tobogánu. Už tak se na nás plavčík díval.

„Babííí, ale já to chci sjet! Jsem už velká!“ oba s Lukem jsme zaslechli hlas malé holčičky, která se hádala s její babičkou. Soudím podle oslovení, protože vypadala mladě. Oba jsme se zastavili a tupě zírali.
„Ne! Nepustím tě Kristin!“ okřikla ji.
„Babíí budeš se na mě dívat“ přesvědčovala ji.
„Ne já tě na ten tobogán nepustím!“
„To není fér. Nic nemůžu jenom, protože ty se bojíš a jsi stará!“ kde se to v těch dětech bere?
„Kristin!“
„Ehhm, promiňte“ přerušil je Luke „Ne že bych poslouchal, ale zaslechl jsem, že ji nechcete pustit na tobogán“ argumentoval Luke.
„To máte pravdu mladíku, nepustím ji tam. Nemá s ní kdo jít“ vysvětlovala.
„Já s ní půjdu“ usmál se na malou holčičku, které se rozzářil úsměv na tváři a v očích se ji zaleskly hvězdičky.
„Jóó babíí prosím“
„No já nevím“ stará paní váhala.
„Podívejte, jsem tu s Melánii“ ukázal na mě „Ona bude čekat v bazénu, než malá přijede a já pojedu hned za ní“ líbilo se mi to. Líbilo se mi, jak se Luke chce pomáhat a všeobecně, že mu nevadí, že to je úplně cizí malá holčička.
„Nebojte, my na ní dáme pozor“ promluvila jsem i já a myslím, že jsem tu paní utvrdila v přesvědčení.
„Tak tedy dobře“ usmála se a pohladila holčičku po vlasech „ale jen na chvíli“
„Samozřejmě“ odpověděl zodpovědně Luke a malá holčička se rozeběhla směrem k nám.
„Ahoj já jsem Kristin“ řekla vesele a chytla se každého z nás za ruku. Vypadali jsme jako rodina.
„Ahoj já jsem Luke a tohle je Mel“ smál se na ni.
Usmála se a společně jsem kráčeli ke schůdkům.
„Chceš abych tě vzal na ruce?“ zeptal se Luke „víš, ať nemusíš šlapat a ať nezakopneš, klouže to“
„Jojo prosím Luku“ řekla sladce a Luke ji vzal na ruce.
„Jsi hodný Luku“
„Proč?“
„Babička by mě na tobogán nikdy nepustila“
„To nevadí, mám tobogány rád“
„Já taky“ usmála se.
„Ale tady Mel jela před chvíli poprvé“ zasmál se „strašně se bála“ pošeptal si tiše, abych to neslyšela, ale já to slyšela.
Kristin se jenom zachichotala a už jsme byli na hoře.
„Tak já asi sjedu první“ řekla jsem.
„Už se nebojíš?“ zeptal se Luke.
„Ne“ řekla jsem statečně, ale opak byl pravdou. Ale přece se nemůžu bát před tak malou holčičkou.
„Tak jeď“ popohnala mě Kristin.
Sedla jsem si na tobogán a v pořádku jsem dojela dolů. Postavila jsem se do bazénku a čekala, kdy se vynoří Kristin s Lukem.
Za chvíli tu byli oba dva. Luke držel Kristin, která na něm seděla a oba šťastně křičeli.
„Ještě jedou“ vykřikla nadšeně Kristin.
„Dobře“ přikývli jsme oba s Lukem a usmáli se na sebe.
Sjeli jsme ještě párkrát společně tobogán a pak si Kristin zavolala babička. Kristin nebyla moc nadšená, ale objala mě i Luka, rozloučila se a šla poslušně na deku.

„Máš rád děti?“ zeptala jsem se, když jsme mířili na deku.
„Miluju je“ zazubil se „zvlášť ty co jezdí na tobogánu“ zasmál se.
„Náhodou já ho taky sjela!“
„Jo jsi šikovná holka“ přitáhl si mě k sobě a pohladil mě po mokrých slepených vlasech jako malou holku.
„Jo?“ povytáhla jsem obočí „a co ještě jsem?“
Luke se zastavil o hleděl mi do očí „Jsi krásná“
„Luku..Tohle nesmíš říkat“ sklopila jsem hlavu.
„Zakazuješ mi říkat pravdu?“ rukou mi hlavu zvedl „Za to se jde do pekla, myslím“ pokrčil rameny.
„Luku já nemůžu mám Ashe“
„Ashe?“ sarkasticky se usmál „Ashe, který tě opustil? Nechal tě tu samotnou v celém tomhle světě k tomu ještě v cizím domě. Myslíš, že je to normální, opustit někoho koho strašně miluješ? Já bych to třeba nedokázal“
„Asi máš pravdu“ řekla jsem sklesle „Ale já ho pořád miluju a on se brzo vrátí a všechno bude jako dřív“
„Vážně tomu věříš?“ nevěřím.“Máš na lepší Mel. Na ty, kteří tě neopustí a budou s tebou.“
„Máš pravdu“
„Tak s tím něco dělej ne?“
„Nemůžu…“
„Můžeš.. Ale musíš chtít! Mel prosím, dej mi šanci…Já-já udělám všechno“
„Luku já nemůžu!“
„Ale proč?“
„Já-já“ byla jsem přesvědčena mu říct pravdu, věřím mu „čekám s ním dítě“
„Cože?“
„Neměla jsem ti to říkat“
„Jsem rád, že jsi ke mně upřímná“ mlčel „To je bomba!“ zajásal „budu strejda!... Budu ti pomáhat se vším. Budu hlídat a tak“ smál se „postarám se o vás oba“
„Počkej, ty jsi vážně rád? Tobě to nevadí?“
„Ne vůbec, akorát to nemuselo být zrovna s ním…“ odmlčel se „Ash na tohle není“
„To už jsem pochopila..“
„Nech si to projít hlavou“ pohladil mě po tváři.

Votes? (:
Tak co si myslíte ?
Co Luke a děti? :D
Co Mel a Luke?
Myslíte že Luke ovlivnil Meliny myšlenky na Ashe?
Co se bude dít dál? :O
Těším se na vaše komentáře! (:
LOVE YOU **