Trust Me...

31.

Ahoj Všichni!
Ctěla bych vám říct, že teď v lednu budu mít náročnější období, protože hned první týden po prázdninách píšeme všechny testy, tak ten týden asi žádná další část nevyjde, protože se musím učit, ale pak to bude zase normálně (:
Díl je věnovaný : Lusiina99, tajka396 a 5sos_cz :3
Děkujů všem za krásné komentáře.

Probudila jsem se sama od sebe. Když jsem otevřela oči, registrovala jsem Caluma jak sedí na své posteli a čte si knížku. Nedovedla jsem zaostřit, abych si přečetla její obálku. Vstala jsem a Calum si toho hned všimnul.
„Dobré ráno spáči" zazubil se a ihned odložil knížku.
„Ahoj" sedla jsem si na postel vedle něj „Kolik je hodin?"
„Málo, teprve bude sedm"
„Hmmm.." mnula jsem si oči „Nepsal ti Ash?"
„Ne"
„A-a nevolal?"
„Taky ne"
„Tady vidíš, co pro něj znamenám" hlavu jsem si složila do dlaní.
„Dost litování se" poplácal mě po zádech a vzápětí se zvedl z postele.
Zvedla jsem hlavu směrem k němu a naproti mě jsem viděla moje ryfle jak letí naproti mě. Po ránu moje reflexy stojí za houby, takže jsem nechala ryfle volně přistát na mojí hlavě.
„Promiň" zasmál se mi Calum.
„No počkej!" Zasmála jsem se a ryfle po něm hodila zpět. Oproti mě je chytl. Hned jsem k němu došla a začala ho lechtat. Musím uznat, že Cal byl lechtivější více než já. Bránil se, ale když jsem ho lechtala, bránit se moc nešlo. Calum pořád ustupoval a bránil se rukama, až jsme spadli oba dva na sebe na postel, ale ani to mě nedovedlo přerušit v lechtání. Naše poloha vypadala nějak takto: Cal se svíjel na posteli a já jsem na něm seděla a oplácela mu jeho čin.
„Dost Mel dost" Prosil o slitování.
„Jen přes moji mrtvolu" zasmála jsem se.
„Prosím!"
Mohl prosit, jak chtěl, stejně jsem nepřestala. Najednou, ale sebou přestal vrtět a ani se nebránil. Přišlo mi to podezřelé a tak jsem pomalu přestávala s lechtáním. Za chvíli jsem na něm jen tak klidně seděla a dívala jsem se do jeho čokoládově hnědých očí a on hypnotizoval ty moje. Jen na chvíli jsem ztratila veškerou kontrolu a on se rychle přetočil a vystřídal tak naše pozice. Položil si mě pod sebe.
„To neuděláš" podotkla jsem.
„Co když jo?" pokrčil rameny.
„Tak..."
„Tak?" začal mě lechtat. Šíleně moc. Byla jsem tak bezmocná a tak strašně sem se smála, až jsem z toho začala brečet.
„Cale prosím přestaň" žadonila jsem.
„Hmm.. to si rozmyslím" přidal ještě víc.
„Prosím!" nepřestával „moc prosím" možná to zabralo.
„Když takhle krásně prosíš" přestal.
Zase jsme se na sebe zírali a byli jsme v té nejdivnější poloze, do jaké jsem se kdy s klukem mohla dostat. Calum se skláněl těsně nade mnou. Cítila jsem jeho dech na svém obličeji. Díval se mi upřeně do očí a jeho oči prosili o něco víc než jen o oční kontakt. Byl tak neskutečně sexy. Tohle nemůžeš Melánie! Co kdyby to viděl Ash?
„Nemůžu promiň" omluvila jsem se, přerušila náš oční kontakt a posadila se.
„V pohodě" usmál se „Půjdeme?"
Přikývla jsem.

Jsme tady.
Jdeme vstříc té nejhorší budově na světě.
Místo, které jsem nenáviděla. Místo, kde mě šikanovali. Místo, kde jsem byla terčem trapných posměšků a narážek. Místo, které jsem si myslela, že už definitivně opustím. Místo, na které jsem se už nikdy nechtěla vracet, ale přesto tu jsem.

„Cale, já to nedokážu" zastavila jsem se před vstupním schodištěm. Calum se otočil, jak mě uslyšel. Byl totiž už asi na šestém schodu.
„Ne, vlastně máš pravdu" dřepnul si přede mě na schodech.
Překvapeně jsem zvedla obočí. Nevím proč, ale on mě vždy dokáže překvapit. Člověk nikdy neví, co mu běhá po rozumě. Naprosto se v něm nevyznám, ale to se mi na něm strašně líbí. Nebo mě to spíš přitahuje?
„Máš pravdu, měli by jsme jít" zvedl se a šel směrem pryč.
„Počkej! Nemůžeš mě tak nechat!" Na moji reakci se otočil a šel opět směrem ke mně.
„Tak co chceš dělat?" ruce si pohodlně zasunul do kapes.
„Já nevím! Nedokážu tam jít!"
„Společně?" natáhl ruku.
„Společně" vložila jsem mou do té jeho.
„Věř mi" Usmál se a společně jsme zdolali vstupní schodiště.

Ředitelna byla v prvním patře. Ještě nezvonilo ani na první hodinu, takže se po chodbě poflakovali studenti. Některé jsem poznala, některé ne. Někteří zase poznali mě, ale nikdo mě nepozdravil, nic. Bylo to jako za starých času. Zase uzavřená Melánie, s kterou se nikdo nebaví.
„Je to tu divný" podotkl Calum, když se rozhlížel kolem.
Jen jsem mlčela a snažila jsem se vyhýbat všem těm pohledům, které byly namířené na nás.

„Tady to je" pípla jsem směrem ke dveřím, na kterých stálo jméno ředitelky.
„Zvládneš to?" Zeptal se mě Cal.
„Ne já ne." Povzdychla jsem „MY TO ZVLÁDNEME!" usmála jsem se. Dostala jsem ho na jeho vlastní prupovídky.
Usmál se a otevřel dveře.

Ředitelka si nás ani nevšimla. Seděla za počítačem a dychtivě do něj hrnula informace.
„Ehm.." snažil se na nás upozornit Calum, ale marně.
„EHM!" odkašlal si hlasitěji. Tentokrát si získal pohled učitelky.
„Roothová?" Místo Caluma si všimla mě „Co vy tu děláte?"
„Já-já"
„Přišli jsme vám něco dokázat" vložil se do toho Calum.
„Cože?"
„Přišli jsme dokázat, že jste vyhodila naprosto nevinou osobu madam...Ehmm..To je jedno" Calum si nemohl vybavit její jméno, protože si ho ani nepřečetl.
„Vy mě budete poučovat, co jsem udělala špatně a co ne?"
„Poučovat ne, jen dokazovat"
„Nejste nějaký drzý mladý muži?"
„Pravdivý madam" Tímhle ji totálně vytočil. Chytla jsem ho za ruku, na znamení, ať se zklidní.
„Myslím, že by jste měli jít, ani vás neznám"
„Nebojte, my se tu zdržovat rozhodně nebudeme" v kapse začal lovit flashku „tady" položil ji na stůl přímo před ředitelku.
„Co to je?"
„Až se na to podíváte" drze si vzal propisku ze stolu a na nějaký kousek papírku napsal své telefonní číslo „Tak mi zavolejte, a teprve potom si můžeme promluvit, jako rovní lidé. Děkuji to je vše. Na shledanou madam..Umm.. to je jedno" opět si nevzpomenul na příjmení. Vyšli jsem a Cal hlasitě zabouchl dveře.
„Tak?" zeptal se.
„No myslím, že jsi na ní moc dojem neudělal"
„To jsem ani neměl v plánu" zazubil se.
„Půjdeme? Nechci se tu zdržovat ani minutu navíc."
„Jasně" bral mě kolem ramen a společně jsme mířili k východu školy. Zase jsem viděla pár známých tváří a najednou se z nějakých dveří vynořila Jenny. Doufala jsem, že tu neuvidím Luka. Cítila jsem se divně, že jsem v podstatě dostali do problému všechny kromě Luka, ale tak jsem to chtěla, aby Luke neměl problém.
„Pojď" popohnala jsem tiše Caluma. Ani jsem na ni neupozorňovala, protože tohle by určitě nedopadlo dobře.

ZVLÁDLI JSME TO!

Votes? (:
Tak co ta scénka v posteli? Myslíte, že s ním Mel něco bude mít?
Nebo je její svědomí silnější než ona sama?
LOVE YOU**