Trust Me...

20.

Ahoj Všichni! Máme tu 20. díl! :3
Moc děkujů všem za úžasné komentáře u předchozí kapitoly (: Byly úžasné (: Pište dál ! :3
Díl je věnovaný terez0004

Položila jsem tácek s jídlem na stůl a rukou sáhla za sebe, abych si odsunula židli, ale ruka sáhla do prázdna. Ohlédla jsem se a za mnou stál Calum jako správný gentleman a židli mi odsunul a čekal, než se posadím. Ash po něm střelil vražedný pohled ve smyslu bacha ta je moje. Jen jsem se nad tím pousmála a sedla si. Když se usadil i Calum, bylo ticho.

 Se Scar jsme po sobě házely pohledy typu ať sleduju kdo ten hnus první ochutná. Nakonec si první sousto dal do pusy Tayler. Se Scar jsme sledovaly jeho výraz v obličeji, když jeho chuťové buňky začaly pracovat. Obličej se mu zkřivil a jeho rty se tiskly o sebe. Silně polknul a poté odsunul talíř.
„Lidi to se nedá“ řekl, když si hřbetem ruky utíral pusu.
Všichni jsme se začali smát kromě Taylera.

Tayler vypadal zvláštně, měl velký nos, poněkud široký obličej, oči zbarvené do kalné zelené barvy a vlasy měl blond jako Hemmings. Hemmings? Cože? Proč jsem to přirovnala zrovna k němu? Proč jsem si na něj vzpomněla? Vím, že to byl první kluk, který se mi líbil, ale už je to za mnou! Žiju znovu! Zatřepala jsem hlavou ve snaze vytřást myšlenky z hlavy.
„Co děláš?“ Zeptala se Ema s pozvednutým obočím, když zaregistrovala, jak potřásám hlavou.
„Ummm…“ Nebudu jí říkat, že jsem zrovna myslela na člověka, co pro mě v životě hrál tu nejhorší roli… „nic jen včela“ usmála jsem se na ni a mávla rukou.
„Cože?!???“ vykřikla Tiff, která celou dobu klidně seděla u stolu „ Kde?!“ doslova šílela. Okamžitě se postavila na židli a začala pištět přes celou jídelnu. „Panebože hmyz!!!!!“
s ní spolupracovala i Ema. Takže už byli dvě. Scar ji z druhé strany tahala za rukáv ve snaze, ať se posadí a přestane šílet. Scar je normální holka. Něco jako já. Prostě v pohodě. Žádná citlivka,
Tayler si uchopil kořen nosu do dvou prstů, loket opřel o stůl a zavřel oči. Vypadalo to, že se za ně stydí. Zatím co Calum zakrýval svůj smích rukou. Vypadal, že to už dlouho nevyrží a Ash jen seděl s otevřenou pusou a koukal na ty dvě.
Víte, co je nejhorší? Že žádná podělaná vosa tam nebyla. Ale byla s toho dokonalý cirkus to se musí nechat. Myslím, že i kdybych se zmínila o Lukovi. Byl by větší klid. Tohle by si zasloužilo oscara. Když Tiff chtěla stoupnout na stůl učitelka, co měla dozor, ji ujistila, že pokud není alergická, nic se stát nemůže.
I kdyby tam nějaká vosa byla, panebože co je to za logiku vystoupat co nevýše? Vosa snad křídla má ne? Okej… Netušila jsem, že se někdo může bát vosy a už vůbec ne jaký poprask tím způsobím. Příště už budu vědět.

Když se Tiff uklidnila, všichni jsme odnesli naše plné tácky k okýnku a rychle zdrhali, než si kuchařky všiml, kdo se ani neobtěžoval použít příbor a ochutnat. Všichni si pobrali věci, které leželi před jídelnou.

Rozloučila jsem se s holkama, Taylerem a Ashem. Šli totiž domů a já jsem si musela dojít, pro učebnice a Calum mi slíbil, že mě provede po škole. První jsme šli pro moje knížky. Nevěděla jsem kam, ale Calum vypadal, že to ví. Šla jsem teda po jeho boku, cesta tam byla téměř tichá, ale zpátky teda už ne. Začalo to tím, že mi dvakrát spadly všechny učebnice z rukou. Calum se na to už nemohl dívat, vzal mi knížky a dal si je na hlavu, jako nosí vodu v Africe. Vypadal tak vtipně. Sice si musel knihy přidržovat jednou rukou a po chodbě se promenádoval jako modelka. Musel dělat modeling v minulém životě, jinak to není možný. Smála jsem se mu, pošťuchovali jsme se navzájem a já ho žduchla trošku více tak, že spadl.
„Calume jsi v pohodě?!“ řekla jsem, když jsem se přestala smát. Nehýbal se.
„Calume?!“
„Do prdele Calume!“ Strach mi začal pomalu proudit v žilách. Ne! Ne! Já… Nechci to zažít znovu! Ten pocit bezmoci. Už nikdy!
Ležel na zemi. Nehybně.
„Baf!“ Zařval, vykulil na mě své čokoládové oči, rychle se zvednul a utíkal.
„Hoode! To si vypiješ ty zmrde!“ řvala jsem, když jsem se ho snažila dohnat. Byl pořád rychlejší než já. Ohlížel se za sebou a jak viděl, že už nemůžu zpomaloval a postupně zastavil. Otočil se ke mně.
„Promiň“ křikl na mě a na obranu zvedl své ruce.
„Vylekal jsi mě“ řekla jsem mu vážně do očí.
„Óóó Mel se o mě bála to je tak sladké“ své ruce tentokrát přesunul na svojí tvář na líčka a zaculil se na mě.
„ Přestaň“ strčila jsem do něj a mířila si to na zastávku ,která byla kousek od nás.
„Promiň Mel“ znovu mě zastavil „ já nechtěl, ať se o mě bojíš“ v očích mu zazářil opravdový smutek.
„Tohle už nikdy nedělej, rozumíš?“
„Dobře“ usmál se na mě a moje ruce pocítily ty jeho. Co? Co to dělá? Vytrhla jsem se mu a pokračovala jsem na zastávku. Vypadalo to jako by to Calum vůbec nezaregistroval. Každopádně to bylo divný. Hodně divný. Autobus jel hned a Calum mě doprovodil až domů. Bydlel kousek od Ashe, takže pohoda. O tom divném momentu jsem se Ashovi nezmiňovala. Nevím, jak by reagoval. Nejsem si jistá jestli to něco znamenalo, ale nechala jsem to plavat.

Votes? (:
Tak co si myslíte:O? Zvláště o Calovi? :D
A co Mel? Chová k němu nějaké city:O? Proč to neříkala Ashovi?:O
Čekám na názor v komentářích :3
LOVE YOU**