Trust Me...

25.

Ahoj Všichni! (: Teď jsem díl stihla vydat celkem rychle, jak jsem slíbila (:
Jen jsem vám chtěla říct, že v komentářích se objevili komentáře typu, že to už není moc romantická, a že to tam prostě chybí, vím to. Počkejte do příštího dílu a dočkáte se :P.
Každopádně, děkuju za všechny komentáře (:
Už nebudu zdržovat a užíjte si díl ! (:

Jela jsem trošku jiným autobusem, než jsem chtěla. No dobře zapomněla jsem přestoupit, ale to se stává každému, no ne?

Autobus nezastavil přímo u nemocnice, jak jsem si to původně plánovala, ale zastavil asi o tři zastávky před ní. Tam měl konečnou. Následně jsem se podívala na jízdní řády, zda mi nejede nějaký jiný autobus. Zmrzlým prstem, který jem vytáhla z kapsy jsem se pokusila očistit zamlžené skolo tabule. Byla celkem zima a tak jsem si ruku hned schovala zpět do kapsy. Ale autobus jel až za půl hodiny a to by se mi nevyplatilo. Pěšky to stihnu rychleji.

Vydala jsem se tedy na cestu. Šla jsem po menším dlážděném náměstíčku a pozorně jsem si to tam prohlížela. Moje oči utkvěly na nápisu Starbucks. Moje chuťové buňky okamžitě začaly pracovat. Dostala jsem neodolatelnou chuť na něco teplého, co by mě mohlo zahřát. Nemocnice počká!

„Budete si přát?"

„Jo jednu horkou čokoládu" usmála jsem se na prodavačku a podala ji peníze.

„Hned to bude" usmála se předstíraným úsměvem a odešla připravit můj nápoj.

Postavila jsem se bokem a čekala, až mi to ta milá paní přinese.

„Prosím"

„Děkuju" naposledy jsem se usmála a chtěla jsem rychle zmizet, ale něco mě zarazilo. Někdo mě zarazil. Moje hrdlo zalapalo po dechu a kelímek s čokoládou už nebyl v ruce, ale na zemi.

Ignorovala jsem všechno, co stalo. Nevadilo mi to, že stojím v čokoládě. Jen jsem se na něj dívala. Z úst mi nedokázala vyjít ani hláska.

„Slečno, můžete prosím vás popojít trošku dál?"

„Prosím vás můžete odstoupit?"

„Chtěla bych to tady vytřít"

„Halo slečno"

„Samozřejmě pardon" podívala jsem se na tu protivnou prodavačku, která nervózně klepadla nohou s hadrem v ruce.

„Ahoj" pozdravil a jeho koutek s piercingem se popotáhl nahoru.

„A-Ahoj" pozdravila jsem Luka a otočila jsem se znovu k pultu.

„Co si dáte?" Přistoupila jiná prodavačka.

„Já už mám ale objednáno"

„Co máte objednáno?"

„Čokoládu"

„Teď jsem ji připravila a vám teďkom upadla na zem" dívala se na mě jak na blázna.

„Vážně?" řekla jsem nejistě a podívala jsem se pod sebe na louži čokolády, v které jsem stála.

„Ehm-Pardon, už nemám peníze, už si nic nedám" chystala jsem se odejít. Musela jsem znít jako blázen.

„Promiňte" Oslovil Luke prodavačku, která se při pohledu na něj málem roztekla, jako každá jiná holka „ Dejte mi tu čokoládu 2x pro mě a tady pro slečnu" ukázal na mě.

Tohle mě donutilo zůstat.

„Bude to za chvíli, zatím se prosím posaďte"

„Dobře" pousmál se a Luke mě popohnal ke stolu. Pořád jsem se nemohla vzpamatovat, ale spolupracovala jsem s ním, možná proto, že jsem se na nic víc nezmohla. Odsunul mi židli a já si sedla. Pozorovala jsem každý jeho pohyb, když si sedal naproti mně.