Trust Me...

29.

Ahoj Všichni! (:
Po všech těch výhružkách vám přidávám další díl :D
Užíjte si ho ! (:

Zlekla jsem se. Srdce vynechalo úder.  Hrobové ticho vládlo atmosférou a já mohla slyšet jen jak mi rychle a nahlas tluče srdce. Myslela jsem na to nejhorší. Je zvláštní, že už mě nenapadl Luke, ale ti ostatní lidi, comě šikanovali. V každém případě, jestli to jsou oni, tak jsem jim usnadnila práci. Přece jen jsme už na hřbitově.

„Kdo to je?" Zeptal se pobaveně známý hlas.

„Calum!" chytila jsem jeho ruce do svých ledových. Pomalu opustili můj obličej a Calum si sedl vedle mě na lavičku.

„Toto mi už nikdy nedělej jasný?" Pousmála jsem se, i když před chvílí by se do mě krve nedořezal.

„Promiň" Usmál se a potáhl nosem.

„Co tady děláš?" řekli jsme oba současně při pohledu na toho druhého. Následně jsme se oba dva rozesmáli. Založila jsem ruce na prsou a snažila jsem se více zahřát v oblečení, co jsem měla na sobě.

„Ty první" řekla jsem.

„Ne ne ne ty první" Protestoval.

„Oukej, šla jsem se projít" Lhala jsem.

„Víš co je zvláštní?" posunul se na lavičce, zapřel se loktama o své stehna a pohlédl na mě. I ve tmě zářili jeho oči oříškově hnědou barvou.

„Huh?"

„Že tě znám jen tak krátkou dobu a přesto poznám, že mi lžeš."

Protočila jsem očima.

„To je vše co umíš poznat? Když si tak dokonalý tak proč si nezjistíš sám co mi je?!" Zvyšovala jsem hlas, který mi pomalu začal přeskakovat, díky slzám které byly na cestě.

„Ne, taky poznám, že je ti zima" Pronesl klidně.

„Jsi debil" bouchla jsem ho do ramene a usmála se.

„Tak znovu. Co tady tak pozdě večer děláš?"

„Co tady děláš ty?"

„Šel jsem za Mickeym, teď ty"

„Opravdu to chceš slyšet?" Ruce jsem si tiskla více k sobě ve snaze zahřát se. Calum si toho všiml. Neváhal a ani se mě neptal, jen si rozepnul svou bundu a přehodil ji přes mé ramena.

„Neblázni, bude ti zima" Chtěla jsem mu vrátit bundu, ale pokynul, ať si ji nechám „Děkuju" usmála jsem se.

Úsměv mi opětoval zpět.

Při myšlenkách, že mu budu vyprávět celý můj smutný příběh, mi nebylo zrovna nejlíp, ale věřila jsem mu. V tento moment i více než Ashtonovi. Smutné.

Za chvíli...

„...a dneska jak jsem přišla domů, telefonoval s ním a-a já nevěděla, co mám dělat. Pohádali jsme se a já odešla, protože nestojím o to vidět ho znovu" kolena jsem přitiskla k sobě a dívala jsem upřeně dopředu. Řekla jsem mu naprosto všechno, ale informaci, že jsem těhotná a že mě znásilnil, jsem si nechala pro sebe. V podstatě jsem mu řekla jen o minulosti.

Nad námi vládlo opět hrobové ticho.

„Je to hajzl, jestli ho ještě někdy potkám, nepřežije to" Prolomil ticho. Tohle-Tohle byly ta slova. Tohle byly přesně ta sladká slova, co jsem chtěla slyšet z Ashových úst, ale místo něj to udělal Calum. Nijak mi to nevadilo, naopak mě potěšilo, že mi Calum věří, ale také zamrzelo, že mi Calum věří a Ash ne.

„Cale, v klidu" Nechtěla jsem, aby se Luka vůbec dotkl. Nevím proč, ale asi k němu něco cítím? Sakra vyspala jsem se s ním! Sice nedobrovolně, ale přece. Pořád mi na něm záleželo a jsem pevně přesvědčená, že je jiný.

„Klid? Děláš si srandu, že ano?" působil rozčíleně „s tím musíme něco udělat...Zajdeme na policii"

„Nemáme důkazy Cale"

„Ale co modřiny?"

„Zmizely"

„Do prdele!" zvedl se a kopl do odpadkového koše.

Zvedla jsem se a šla za ním. Pohlédla jsem vzhůru do jeho očích, které byly zalité soucitnými slzami.

„Je mi tě tak líto Mel" Přitiskl si mě k sobě a zahřál mě tak ještě víc. V jeho obětí mi bylo dobře. Bylo příjemně teplé a tak krásně voněl. Cítila jsem na mé tváři něco mokrého, ale tentokrát slzy nebyly mé. Uvolnila jsem se s Calova obětí a rukou mu otřela slzu, která právě sklouzávala po jeho líci.

Usmál se na mě a vzal mě kolem ramen. Společně jsme vyšli ze hřbitovu a šli jsme směrem k Ashovi domů.

„Já tam nepůjdu" Podotkla jsem když jsem zjišťovala kam Calum míří.

„A kde jinde půjdeš?"

„To nevím, ale co když tam je? Já nevím, dneska tam nejdu, klidně budu přenocovat i tady" ukázala jsem na lavičku, která byla na kraji cestičky, po které jsme šli.

„Tak to né má ctěná dámo" Dodal s legračním tónem „Dovolila by jste, kdyby vás prostý hoch jménem Calum Hood pozval na přespání do jeho skromného malého paláce?" uklonil se přede mnou, vzal mi ruku a políbil ji na její hřbet. Začervenala jsem se. Takové věci Calumovi šly, to se musí nechat. Cítila jsem se s ním dobře a zrovna teď byl má největší opora.

„Jistě že, bude mi potěšením" dodala jsem pobaveně.

„Nuže, následujte mě" Povznesl se a nabídl mi rámě.

Usmála jsem se a společně jsme odkráčeli ke Calovi domů.

Votes? (:
Tak co? Čekali jste, že to bude Calum? :D
Jste rádi, že to je právě on? :O
Těším se na vaše komentáře (:
LOVE YOU **