Nepodléhej mi

17.

Týden po mém příletu sem a vše bylo hotové. Opravdu vše. Nezbylo nic, co bych mohl řešit nebo dělat, aby nemusel myslet na Marinette.

"Jsi fakt marnej Agreste." odfrkl jsem si a vstal z postele.

Oblékl jsem si oblek, navoněl, a i s klíčky od nového auta se vydal do města. Noční život tu byl skvělý. Miloval jsem to tady, ale pořád mi tu někdo chyběl. Kdybych měl aspoň její fotku. Tak krásné oči se prostě vytěsnit nedají a co potom její postava a dokonalé vlasy. Hrozně jsem si přál, aby přišla k rozumu a začala aspoň trochu jíst. Vidět dívku kost a kůže je příšerné. U ní mi to vadilo dvojnásob. Pořád mám před očima den, kdy hrozně brečela a já se bál, že jsem jí ublížil. Nedovolil jsem, nemohl jsem dovolit, aby jí ten šarlatán sterilizoval. I kdyby neměla být nikdy matkou.

"Stále si stojíš za svými slovy?" přisedla si ke mně bruneta.
"Nejsem si nějak jistý." kopl jsem do sebe panáka.
"V tom případě ti budu ráda dělat dnes společnost." sladce se usmála.

Oba jsme mlčeli a přemýšleli nad různými věcmi. Večer pomalu plynul, stejně jako život nočního města.

"Musíš jí hodně milovat, když se takhle tváříš." řekla brunetka a upila ze své skleničky.
"Jak se tvářím." odfrkl jsem si.
"Zlomeně. To u bosse jako si ty není obvyklé." mrkla po mně.
"Pokud víš, kdo jsem, tak je ti jasné, že je nebezpečné takhle se mnou mluvit." ušklíbl jsem se.
"Ne pokud si milenka jednoho z tvých dodavatelů." usmála se a vstala.

Bez zaplacení nebo rozloučení odešla. Ta drzost se mi líbila, připomínala mi . . . Adriene už dost, okřikl jsem sám sebe. Po další probdělé noci jsem se dostavil na snídani k jednomu z dodavatelů. Nepřekvapilo mě, že tam byla i ona. Lila, tak se jmenovala a z očí jí nebylo vidět nic jiného než prolhanost. Takové potvory v mém světě měly něco do sebe. Chtěly se přes postel dostat až na samotný vrchol a žít si jako královny. Není divu, že v ní byly jedny z nejlepších.

"To je pro tebe." podal jsem Lile krabičku s diamantovým náhrdelníkem.
"Čím jsem si to zasloužila." hned otevřela krabičku a já si objednal skotskou.
"Řekl bych, že upřímností, ale spletla si se. Nejsem zamilovaný, jen mě trápí fakt, že má bývala milenka si ze mě udělala dobrý den." podíval jsem se, jak si ho zapínala.
"Nebyla dost dobrá?" ha, uvěřila mojí lži.
"Byla tak dobrá, že se kurvila, a to já neodpouštím." kopl jsem hned do sebe obsah skleničky, když mi jí číšník přinesl.
"Já se kurvím jen s těmi nejlepšími, když je mi to dovoleno." dala mi ruku na tu mou.

Učinila mi nabídku, a to velice lákavou. Můj poslední sex bylo znásilnění Marinette. Zbytek obstarávala moje ruka. Přece nebudu spát s nějakou špínou ze statku. Pravda, toužil jsem po jedné, a to si i tady přiznal. Nicméně s alkoholem jsem zapomínal, tak proč ne s Lilou. Až se vrátím na statek stejně černovlásku neuvidím. Navíc nechci se tu příliš zdržovat, mám svůj malý kartel v USA.

"Tak tedy dohodnuto." podepsal jsem smlouvu s dodavatel a v kufříku mu předal peníze.

Ještě tu noc jsem skončil v hotelovém pokoji a čekal na Lilu. Měla mě uspokojit jako důkaz o dobře uzavřeném obchodu. Snažila se, opravdu až jsem byl překvapený nad její výdrží. Dvakrát mi ho luxusně vykouřila a pak jsem si jí vzal o hranu postele. Přesně tak jako před rokem Marinette o postel, ke které byla připoutaná. Nebyla zdaleka tak úzká, neměla tak dlouhé hebké vlasy ani dokonalý zadek, ale účel splnila. Pro tuto noc jsem zapomněl. Po sexu s ní a dalším vykouření ráno jsem si na Marinette nevzpomněl celý den.

Přiznal jsem si, že k Marinette cosi cítím, ale ona je na úplném dně žebříčku. Nemohlo nám to nikdy vyjít a láska k ní by mi přinesla jen komplikace. Ke všemu o mě ani nestála, necítila k mé maličkosti nic. Ani lásku, ani odpor. Jak bych mohl milovat někoho, kdo neprojeví jedinou emoci nebo cit k mé osobě. Tahle moje vymyšlená lež zněla tak věrohodně, až jsem jí během pár hodin zcela uvěřil. Konečně jsem si dokázal pomoc a s prázdnými koulemi pochopit, jak se věci mají. 

Krásné úterý všem. 😘