Nepodléhej mi

18.

Lila se mnou byla čím dál tím častěji. Uspokojovala mé potřeby a já se začínal uvolňovat. Od jejího luxusního vykouření uběhl sotva pár hodin a já jí musel ojet znovu. Tehdy se mi tak ulevilo. Bylo to naprosto jasné, když budu mít prázdný koule, nebudu myslet na Marinette, která mi stejně nikdy dobrovolně nedá.

Vymyšlená lež ohledně černovlásky fungovala stejně jako moje dokonale uspokojená potřeba šukat. To, co jsem s Lilou zažíval nebylo totiž nic jiného. Pro ni jsem byl jen obrovský zdroj peněz a já v ní viděl děvku. Mé chování vůči ní bylo jako k Chloé, nic víc nic míň. A fungovalo to. V posteli byla lepší než ona a já s každým dalším šukem zapomínal víc a víc. Marinette už neměla šanci. Díky Lile se ze mě stal opět ten kluk s dokonalou maskou mafiána. Mé city a srdce znovu ztvrdlo. Mé nešťastné pocity byly vyléčeny a mé staré já se vrátilo v plné síle.

Vzdechy, které předstírala se nesly celou koupelnou. Opřenou ve sprše jsem si bral brunetku a byl vděčný, že se nemusím koukat na její obličej. Poprvé když jsem jí šukal a viděl na ní, málem mi klesl. Tělo spíš pod průměr, skoro vše umělé nebo těsně před plastikou. Po vystříkání do dívky přišla konečně úleva. Všechen stres i trápení ze mě spadlo a byl jsem to zase já. Sice koule mám stále plné, ale Lila mi podrží kolikrát jen budu chtít.

"Ještě tam zbylo." otočila se ke mně Lila a klekla si.
"Tak se snaž." řekl jsem hrubě a narval jí ho do pusy.

Tohle jsem nebyl já. Nikdy bych se k dívce surově nechoval, ani kdyby to chtěla. S Lilou to bylo, ale něco jiného. Chtěl jsem zapomenout. Chtěl jsem ztratit city. Chtěl jsem se stát bossem. Během pár dní, co jsem s ní tohle provozoval jsem se cítil báječně. Stejně jako jsem pro Marinette našel řešení odchodu ze statku našel jsem v Itálii řešení pro sebe.

"Připravte vše pro můj návrat." řekl jsem do mobilu a zavěsil.

Strávil jsem v Itálii skoro pět měsíců, brzy tu bude podzim a povinnosti volají. Problémy v Americe stále neutichly, ale statek byl důležitější. Otec plánoval na následující dva kvartály obrovské zakázky s drogami a dodávkou zbraní. Nino to jako můj zástup zvládal skvěle, ale při podpisu smluv jsem musel být přítomný hlavně já.

"Takže opravdu odjíždíš?" zeptala se Lila.
"Ano, stejně jdeš za pár dní na plastiku . . . "
"To nevím, jak si na to přišel." posadila se pro mě na gauč, zcela nahá.
"Kouknu a vidím." ušklíbl jsem se a dál se díval do mobilu.
"Ale notak, budu ti chybět." přejela si svůdně rukama po těle.
"Možná tak tři tvoje části, zbytek rozhodně ne." odfrkl jsem si.

Vždycky jsem byl vůči ní arogantní a sarkastický. Nastavovalo to pevné hranice mezi námi. Lila měla obrovskou výhodu v tom, že díky zákonům italské mafie byla sterilizovaná, a tudíž nemohla otěhotnět. Představa, že by někdo jako ona měla děti by byla hrozná.

"Takže tvůj pobyt zdeje u konce, příteli." řekl mi u večeře boss, který mě celý pobyt hostil.
"Už to tak je, kšefty volají a je na čase opět upevnit svojí moc nastatku." napil jsem se červeného vína.
"Stejně si myslím, že se ti bude stýskat."
"Bude, Neapol je stát ve státě a korupce tu přímo vyzařuje ze země. Promafiána dokonalé prostředí." vložil jsem si do úst krvavé sousto masa.
"Souhlasím, pro podsvětí je to skvělé místo." napil se boss naprotimně.
"Ještě, než se rozloučíme, mám pro tebe takový malý obchod, který bych stebou rád dořešil." nadhodil téma naší další konverzace.
"Poslouchám." usmál jsem se a zvedl sklenici s vínem do vzduchu.
"Tak na budoucí obchod." ťukl si se mnou a pak jsme oba spláchli chuťmasa drahým italským vínem. 

Krásnou středu všem. 😘