Po "promrdané" noci, a to doslova jsem vstal z postele a vydal se do posilovny. Každý sval v těle mě bolel, ale na obličeji jsem měl připitomělý úšklebek vítězství. Vítězství nad svým srdcem. Konečně po tolika měsících vyhrál rozum nad city. A slova Marianne mě v tom jenom utvrdily.
"Vypadá to, že slečna Lila tu s námi už zůstane, jako milenka." řekla Marianne v kuchyni.
"Tobě to nevadí?" dodala a já se zpocený opřel o rám dveří.
"Jsem za to ráda, aspoň dá brzy příkaz k mému odchodu odsud." poznal jsem hlas Marinette.
"To neříkej. Já i Marianne tě máme rádi, si pro nás jako dítě, které jsem nikdy nemohli mít." řekl Mistr Fu.
"Nikdy se nikdo nezajímal o to, co chci já. Život před statkem bylo peklo a tady je taky. Copak je tak těžké pochopit, že jsem tím víš unavená?"
"Za pár dní ti bude dvacet čtyři, máš život před sebou. Na smrt a myšlenky na ní si až moc mladá." pokračoval dál starý muž.
"Já už se jako mrtvá narodila a teď odcházím pracovat."
"Uvidíme se u večeře?" zeptala se Marianne s nadějí v hlase.
"Ne." řekla tvrdě černovláska.
Lila se ještě válela v posteli. Předvedla parádní výkon, asi se jí bude dneska dost špatně chodit. Zaplul jsem do sprchy a pustil na sebe ledovou vodu. Dneska chci až do večera klid. Na práci kašlu, jen jídlo, sklenka něčeho tvrdého a relax. A vlastně nejenom dneska, ale minimálně celý týden, možná dva. Zrušil jsem jakékoliv snídaně, obědy i večeře u stolu. Všechno v mé ložnici. Vycházel jsem minimálně, a to jen do posilovny nebo kanceláře. Bruneta se snažila, nebylo nic, co by mi v sexu nesplnila.
"Skočím do kuchyně." olízla mi Lila ucho.
"Teď? Za chvilku nám přinesou večeři." podivil jsem se a zapřel se lokty o postel.
"Vím, ale ještě před večeří si chci dát dezert." přejal mi jazykem po mé chloubě a vstala z postele.
Opravdu mi vším tím sexem úplně vyšukala mozek. V klidu jsem ležel a čekal. Po skoro deseti minutách mi bylo divné, kde je, tak jsem na sebe hodil tepláky a tričko a vydal se za ní. Marianne byla nemocná, podzimní chřipka. Šouravým krokem jsem došel až ke dveřím kuchyně a zaposlouchal se do jednostranného hovoru.
"Nepřeju si, aby si nám vařila. Běž se hrabat zpět do země."
"Slyšela si?! Něco jsem ti řekla a čekám odpověď."
Jen jsem se ušklíbl a vešel do kuchyně hned po tom co jsem uslyšel menší rámus. Černovláska přece nemluví, Lila to má marné, pokud jí hrozila. Strnul jsem však v pohybu. Marinette stála nad Lilou, která ležela na zemi a držela se za tvář. Obě se na mě zaskočeně podívaly, ale Lila se vzpamatovala první.
"Adrienku, lásko . . . ona mě uhodila." zapištěla a začala rychle mrkat jako kdyby se chtěla rozbrečet.
"Cože?" hodil jsem vražedný pohled na Marinette.
"Vyrvala mi šlehačku z ruky a dala mi facku." schovala se mi Lila do náruče.
Lila brečela tak dlouho až usnula. Marinette jsem nechal odvést ochrankou, stejně mi k tomu nic neřekla. Sama si to těžko udělala. Sice mi nešlo do hlavy, co tím sledovala, ale sem se už nevrátí. Ode dneška bude spát v cele s ostatními děvkami. Je mi jedno, jestli na ní hrábne nějaký chlap, tohle přehnala.
"Ani to vidět nechci." jedním kliknutím jsem smazal záznam z kamery, která je v kuchyni.
Pravda byla předci naprostá jasná. Opravdu se sníží k čemukoliv, aby se dostala z mé blízkosti, co nejdál.
Krásný pátek všem. 😘
ČTEŠ
Nepodléhej mi
ספרות חובביםChlapec, který v sobě skrývá dvě já, ale žije pouze v jednom světe. Celé roky na sobě tvrdě dřel, aby se stal tím, kterého potřeboval jeho otec. Nezná slitování, je silný a neoblomný ve svých rozhodnutích. Je však připraven převzít břemeno, které do...
