Nepodléhej mi

12.

Marinette. To jméno se k ní opravdu hodilo. Jemné pro dívku jejího vzhledu, zároveň, ale dost tvrdé i lehce autoritativní.

Jak jsem řekl, tak jsem i udělal. Odnesl jsem jí do jejího pokoje a pak se i s ní uložil ke spánku. Prostěradlo od krve jsem vyřešil fámou tvrdého sexu. Nebylo to nic příjemného, ale od bosse mafie to tak být mohlo. Lidé z podsvětí jsou prostě hovada. Tím jsem se lišil, snaha zachovat si trochu lidskosti byla pro mě základ.

"Dobré ráno." usmál jsem se na černovlásku.
"Nemusíš odpovídat . . . já to jen neumím potichu." zastrčil jsem jí pramen havraních vlasů za uchu.
"Dnes zůstaneš tady, po opatření, které jsem musel přijmout to tak bude nejlepší." usmál jsem se a ona místo odpovědi zavřela oči.

Celý den byl dost zvláštní. Zvykl jsem si za těch pár měsíců, že jí vidím u snídaně, oběda, nošení alkoholu a kávy do pracovny i z okna, když byla na dvoře s ostatními. Bez ní tu bylo nehorázné prázdno a ticho. Ano ticho. Opravdu uměla mluvit i beze slov a její přítomnost tichá nikdy nebyla.

"Jsi vzhůru?" zaklepal jsem na její dveře a vešel.

Seděla na posteli oblečená a koukala do prázdna. Byla bledá, nejspíš jí nebylo zrovna dvakrát dobře. Tác s jídlem jsem položil na skříňku a pomalu přešel k ní. Nechápal jsem, proč má na sobě ty černé kalhoty a bílé tričko, když tu byla celý den. I vlasy si zapletla do drdolu.

"Marianne ti posílá zapečené těstoviny, když si celý den nejedla." sedl jsem si vedle ní.
"Hmmm." vydala ze sebe.
"Jasně." natáhl jsem se pro talíř i s vidličkou.

V životě jsem nikoho nekrmil. Vyfoukat sousto a dát jí ho do pusy, nic víc na tom přece není. Takhle jsem do ní dostal půlku talíře. Jen seděla a jedla.

"Co je s tebou?" nevydržel jsem ten její pohled.
"Ten heroin si brát nemusíš." kouknul jsem se na tác, kde byla injekce.

Nenosil bych ho sem, ale otcova ochranka mě sledovala. Jen si stoupla a vzala injekci do ruky. I bez slov mi došlo, že musí. Už takhle jsem jí dost ulevil. V tom autě, v té koupelně. Řekla mi své jméno . . . porušila své mlčení tolikrát, že by jí otec okamžitě za trest nasadil znovu masku.

"Ne." položil jsem talíř na postel a vytrhl injekci z její ruky.
"Otec tady není." a s těmi slovy jsem obsah injekce vymáčkl na tác.

Opatrně jsem palcem a ukazováčkem zvedl dívky hlavu, ale uhnula pohledem. Zase to byla ta osoba, která by si nechala strčit hlavu do ohně. Tichá, ignorující má slovo i mě samotného. Ona vlastně jedla jen proto, že jsem jí to dával před pusu a chtěl, aby jedla. Nechtěl jsem, aby se vzdávala úplně svobody. Jíst musela, stále byla hubená, ale mohla si dát co by sama chtěla.

"Omlouvám se, že si tu musela být celý den zavřená, ale jinak to nešlo. Nějak jsem musel obhájit to prostěradlo. Tvrdý sex byla dobrá výmluva, ne?" vydechl jsem.

Jen kývla hlavou a podívala se za mě. Otočil jsem se, ale viděl jsem jen postel a její nedojedenou večeři. Na malý okamžik mi připadalo, jako kdyby se zarazila a nad něčím přemýšlela.

"Proč si odsouváš postel?" nechápal jsem, když chytla rám postele.

Mlčela, a ještě dvakrát škubla tak, že postel odtáhla. Ta holka má fakt sílu. Došla k čelu postele a zašla za něj. Samozřejmě, že mi to nedalo tak jsem šel za ní. Zjištění schovaných dveří a nové místnosti mě šokovalo. Myslel jsem, že vím přesně kde, co tady je. Pokoj byl vymalovaný v rudé barvě, a to co se v něm nacházelo snad nebylo ani možné. Padesát odstínů šedi proti tomu bylo nic. Mé oči nedokázaly pobrat vše co bylo na zdi, okolo postele i na stropě.

"Tohle je . . ." neměl jsem slov.
"Tvého otce." řekla tvrdě Marinette.
"Sado maso . . . " vydechl jsem, když jsem se pořádně rozhlédl.
"Tak moment . . . " otočil jsem se na ní.

Jak věděla, že to tady je a patří to otci. To by přece mohla jen za předpokladu, že . . .

"Tvrdý sex byla možná dobrá výmluva pro tebe." zašeptala.

Můj otec s ní v tomhle pokoji měl tvrdý sex, a to až na pokraji mučení. Marianne měla pravdu, nebyla to děvka. Byla to děvka mého otce. Určitě mu donášela. Proto byla pro něj tak důležitá.

"Ty si jeho milenka." udělal jsem pár kroků od ní.
"V tomhle směru patřím tobě . . ." vydechla a sedla si na zem potaženou červeným kobercem.
"Nevěřím ti, tohle by tu jinak nebylo a otec by . . ."
"By mě stáhl z kůže, kdyby věděl, že jsem ti tohle ukázala. Ovšem jemu by stačilo, kdyby věděl, že s tebou mluvím." popotáhla.

Slzy v očích udržela a jen seděla. Klekl jsem si k ní a chytil jí za ruce, které se jí už zcela zahojily.

"Jsem si vědom, že nebylo zrovna nejlepší tě spoutanou a zezadu znásilnit, ale bez tvého souhlasu se tě v tomhle ohledu už nedotknu. Ještě teď si vyčítám ten večer, kdy jsem se opil jako hovado, líbal tě proti tvé vůli a další věci co si ani nepamatuji." zašeptal jsem.
"Můžeš si se mnou dělat co chceš." řekla bez známky emocí.
"To právě nechci. Přál bych si, abychom spolu nějak normálně vycházeli."

Po tom, co jsem řekl tuhle větu, mi zazvonil mobil. Musel jsem se vrátit k papírům. V pracovně jsem byl do dvou do rána a nemohl se vůbec soustředit. Snad poprvé jsem něco takového řekl dívce. Kurva, fakt mi na ní záleželo a nevypadalo to, na krátkodobé pobláznění.

"Do prdele." zaklel jsem a shodil si ze stolu skoro všechny věci.
"Vypadněte, chci být sám." řekl jsem jen co jsem slyšel, že někdo otevřel dveře.
"Jste hluchý?!" vyjel jsem a v tom uviděl černovlásku.

Stála kousek ode mně. Nedokázal jsem to, nemohl jsem na ní být hrubý. Až moc mi na ní záleželo. Tohle se stát nemělo, jsem idiot. Idiot, co má srdce a není chladný jak kus ledu.

"Chci, aby si mě okamžitě poslal zpátky k tvému otci s tím, že jsem něco provedla." řekla a dívala se na své bosé nohy.
"Cože?" nervózně jsem si projel vlasy, které mi spadly do očí.
"Snažíš se se mnou navázat něco co není správné. Chceš se mnou normálně vycházet . . ."
"Na tom není nic špatné."
"Na tom je špatné úplně všechno." zakroutila hlavou.
"Tak se k tobě chovám slušně . . ." odfrkl jsem si.
"A to je špatně . . . " vydechla.
"Mám tě snad každou noc znásilňovat a mlátit?! Takový já nejsem." promnul jsem si obličej.
"Už jen v tvém zájmu to takhle dál nejde. Buď si něco vymysli, nebo půjdu a pokusím se zmlátím někoho z ochranky." řekla a otočila se k odchodu. 

Krásný čtvrtek všem. 😘