Nepodléhej mi

11.

Podívala se na mě uslzenýma očima a zakroutila hlavou. Nemohl jsem čekat slova po tom, co hrozného se jí muselo v noci stát. Krvavý ručník mi vzala a položila vedle sebe. O moji pomoc nestála, přesto mě stále nepustila a tiskla se k mé hrudi.

"Je pozdě." zašeptala.
"Své chování už zpátky nevrátím."
"Nic si neudělal . . . " vydechla mezi slzami.
"Znásilni jsem tě, a to dost škaredě." vydechl jsem a přitiskl si jí víc k sobě.

Co když právě teď je to naposledy kdy mi tohle dovolí? Až se vzpamatuje z toho šoku bude mě nenávidět víc než mého otce. Není to ani tři dny co jsem tvrdil, že mě jen zajímá. Teď už to bylo o dost vážnější. Sice to stále nebyla láska, ale určité pouto jsem mezi námi cítil.

"Usnul si, já ti pomohla do postele jen." odtáhla se ode mě a já pocítil chlad.
"Po tom co . . . " zakryla mi rukou ústa.
"Nic nebylo . . . za tohle můžu jen já a jídlo . . . " řekla mezi slzami.
"Já nechápu . . . " podíval jsem se na ní a setřel jí slzy.

V tom do koupelny vešla Marianne. Viděl zakrvácený ručník, mě polonahého mezi roztaženýma nohama dívky a ubrečenou dívku v roztrhaných šatech. Ten pohled musel stát za to. Zděšeně si přikryla ústa. Očima kmitala mezi mnou a dívkou.

"Proboha, co si to udělal?!" podívala se na mě dost naštvaně.
"Nic neudělal . . .já . . .já to . . ." nemohla to ani vyslovit.
"Vrátila se ti menstruace . . ." vydechla po chvilce Marianne zděšeně.

Na to jen černovláska přikývla a znovu propukla v pláč. Znovu se schovala do mé náruče a já pořádně stiskl, ale tak, abych jí neublížil ještě víc. Ulevilo se mi, že je to jen menstruace. Ta je přece naprosto přirozená u žen. Rozhodně není důvod k pláči. Navíc pokud jí neměla bylo to beztak z toho, jak vychrtlá ještě před pár měsíci byla. Hladil jsem jí po vlasech a jemně s ní kolíbal.

"Kde?" zeptala se Marianne jen co to vstřebala.
"U něho v posteli." odpověděla dívka.
"Okamžitě to musíme uklidit." řekla si Marianne spíš pro sebe.
"Proč? Je to moje postel a já to přežiju. Hlavní je, že se nestalo nic horšího." podíval jsem se na ní nechápavě.
"Vy to nechápete, tady musí být každá dívka chráněná před početím."
"To vím, ale mi děti neděláme."
"Nejde o dělání, ale o celkovou sterilizaci každé ženy."
"Cože?" odtrhl jsem si od sebe dívku a ta jen kývla na souhlas.
"Přišla sem v době, kdy jí ještě neměla. Jestli to někdo zjistí . . ." ani to nedořekla.
"Jdu pro to povlečení, postarej se o ní."

I když jsem nechtěl, pustil jsem jí a rozběhl se přes celé patro do ložnice. Sterilizace?! To je něco hrozného. Co jim tedy potom píchají v těch injekcích, když to není antikoncepce. Kolik toho o tomhle místě ještě nevím. Vtrhl jsem do ložnice a tam stál jeden z otcovy ochranky.

"Co tu děláš!" řekl jsem tvrdě.
"Viděl jsem, jak to vypadá v jídelně, tak jsem vás přišel zkontrolovat pane." řekl a koukal na prostěradlo.
"Nepotřebuju chůvu." ušklíbl jsem se.
"To jsem neřekl. Tady je pošta." řekl a odešel.

Rychle jsem stáhl prostěradlo a hodil přes celou postel přikrývku. Než jsem stihl vyřešit co se zakrváceným prostěradlem uslyšel jsem křik. To ne, rozběhl jsem se, ale bylo pozdě. Marianne byla v koupelně sama a se slovy, že si jí odvedli čtyři muži. Velitel ochranky musí vědět kam s ní šli.

"Kam jí odvlekli?!" šel jsem hned k věci, když jsem vlítl do jeho pokoje.
"Pane?!" podíval se na mě zmateně.
"Odvedli jí na sterilizaci, do prdele." snažil jsem se ze sebe vyklopit o co šlo.
"Sterilizace . . . u koní je stará místnost, kde dřív operovali . . ." vysoukal ze sebe zmateně.
"Fajn, jdeme. Sežeň muže, v tichosti, tohle nesmí nikdo jiný než mi vědět." řekl jsem a už i s ním běžel.

Stáje byly daleko a času málo. Ozbrojení jsme utíkali ve tmě na druhou stranu pozemku. Jestli tohle nestihneme budu si to do smrti vyčítat. V naprosté tichosti vyhasly čtyři lidské životy a šarlatán, který to hodlal udělat musel odpřisáhnout, že do karty uvede záznam o úspěšné sterilizaci a bude navždy mlčet.

Co se to tady jen do prdele dělo. Nechápal jsem, jak mi mohl Nino i Mistr Fu zatajovat pravdu o injekcích. Samozřejmě, těhotná vězeňkyně je velkej problém, ale řešit to sterilizací? Pokud v těch injekcích je pouze placebo, dobře. Může tam být i nějaký sajrat horší než droga. Tak či tak, nemůžu proti tomuhle zasáhnout. Otec by poznal, že jsem zjistil něco, co mi mělo být skryto.

Seděl jsem u krbu a dívku měl na sobě zabalenou v dece. Spala. Po tom stresu jí Mistr Fu píchl sedativa, které si sám vyrobil z různých bylinek. Jemně se usmívala, nejspíš měla pěkný sen. Doufám tedy. Trošku jsem se obával až se probudí, ale nemá ani škrábanec. Pohnula se mi v náruči a já jí zastrčil vlasy za ucho. Stále měla zavřené oči, ale byla vzhůru. Cítil jsem to.

"Až se budeš na to cítit odnesu tě do koupelny, Marianne říkala něco o výměně vložky." zašeptal jsem jí do vlasů kam jsem jí následně i lehoulince políbil.
"Tohle asi každé neříkáš . . ." odpověděla po chvilce.
"Jen tobě a jen tady právě teď." zasmál jsem se.

Cítil jsem, že se také usmála. Povolil jsem sevření a podíval jsem se do očí, které právě otevřela. Sice je měla krvavé od pláče, ale pořád nádherné. Taky se mi do nich dívala, jako kdyby zkoumala, kolik odstínu zelené v nich mám.

"Adrien." píchla do mé hrudi prstem.
"Marinette." otočila prst k sobě.
"Marinette." ukázal jsem na ní.
"Adrien." a zase zpátky na sebe.

Krásnou středu všem. 😘