Nepodléhej mi

52.

Muž skoro o tři hlavy větší než ona k ní pomalu přišel. Letmým pohybem mezitím odjistil záklopku, kterou měl v pouzdru u zbraně pravé nohy. Marinette stála nehybně jako zbytek ozbrojenců a jen se zpříma dívala do očí muži, kteří se zastavil sotva metr od ní.

"Zopakuj to." řekl znechuceně.
"Nechte ho jít a on možná na tenhle obchod zapomene." ušklíbla se.
"Hmm . . . ne." zasmál se.

On ji zastřelí prolétlo mi hlavou. Zabije Marinette a já tomu nijak nezabráním. Začal jsem se vzpírat a škubat s pouty, marně. Úzkost, strach, panika. Nesmí zemřít. Jestli ji sem poslal můj otec?! Blbost, to by přece znamenalo, že mě chce mrtvého . . .

"Vaše chyba." zašeptala.
"To by stačilo." zavrčel muž, kterému jsem ukousl kus ucha.

Vytáhl odjištěnou zbraň tak rychle, že jsem se nestačil ani nadechnout. Namířil proti Marinette a těsně než stačil vystřelit, mu jí strhla stranou. Kulka proletěla okolo její hlavy a zasáhla ozbrojence, který se vynořil za ní.

"Vedle." zasmála se.

Než na to stačil zareagovat, kopla ho, ze zkroucené ruky mu sebrala zbraň a zastřelila dva muže co se k ní blížili. Začal boj.

"Zastřelte jí." zakřičel muž, kterého si držela před tělem jako ochranný štít.

Jeden z chlapů vzal okamžitě brokovnici, ale zasáhl velitele, kterého Marinette na něj pohotově odhodila. V tom se všichni zarazili a jen se nepatrně rozhlíželi. Byla sama proti skoro dvaceti vycvičeným mužům. V pravé ruce stále svírala pevně pistoli a její pohled byl stále klidný.

"Na ní." zařval ten s tou brokovnicí.
"Ale notak." odfrkal si černovláska.

Začal boj a přestřelka v jednom. Nestačil jsem ani sledovat, jak jednoho po druhém shazovala na zem mrtvého. Tohle byl jak z nějakého akčního filmu s vycvičeným vojákem. Akrobatické kousky, přesná muška, rány jak od boxera. Kde se to jen v té drobné dívce vzalo. Ona se pere jak nejdrsnější chlap od mariňáků.

"Adriene dolů." zakřičela a já se jen na židli ohnul.

Dokola se otočila s mužem, kterého držela pod krkem a ten samopalem za její pomoc postřílel zbytek chlapů. Zasadil ji ránu přímo do žeber a než si stihl vytáhnout nůž, zlomila mu vaz.

"Odcházíme." řekla a střelila tak, že se mi uvolnily pouta.
"Dělej." zpražila mě pohledem.

V úplném šoku jsem se nějak vymotal z pout a sebral nějakou zbraň i zásobníky. Můj mozek stále nebyl schopný logicky uvažovat. Jak? Jak twl. Přímo řval můj vnitřní hlas. Ona je vycvičená k boji!!!

"Musíš k auto a vypadnout, než přijede Bob i se synem." zatřásla se mnou, abych se vzpamatoval.
"Jak o něm víš!" vyletělo mi z úst.
"Vypadám, že jsem úplně blbá?!" vyjela po mně a dalšího muže střelila přesně do hlavy.
"Já ti říkala, že je to špatný obchod a ty ne . . . nech to na mojí maličkosti." začala mě napodobovat.
"No nekoukej tak, jsi ještě větší pitomec, než jsem si myslela . . . možná jako finanční účetní a překupník aut v USA jsi dobrý, ale jinak v té hlavě nemáš vůbec nic." poklepala si rukou na čelo. 

Vyběhl jsem po jejím boku další patra a nebyl pozadu se střílením do nepřátel. Celá situace byla tak absurdní, že mi oněměla ústa. Na seznam prapodivných vlastností musím od dnešního dne připsat i její styl boje a velmi dobrou mušku. Výkon, který tam dole předvedla byl úctyhodný velké fyzičce. Jasně, pracovala na statku jako chlap, ale i bojová technika se přece musí trénovat.

"Ani hnout." vyskočil před nás chlap se zbraní.
"Jako vážně? Nemáš jí odjištěnou." promluvila Marinette.

Nebožák než stačil zareagovat, vyrvala mu ji z rukou a prášila ho s ní přímo do nosu. Ten se zakymácel, zakopl o moji úmyslně nataženou nohu až skončil na nástražné mině.

"Tak přesně tohle by sis zasloužil." postavila se na nohy a oprášila ze sebe omítku.
"Dostat do nosu? Nebo vyletět do povětří!" zakuckal jsem se.
"Tobě to pořád nedochází. Gabriel to moc dobře věděl, že se tohle stane . . . on tě sem neposlal proto, aby jsem na statku zůstala sama, ale aby jsem opustila statek." pomohla mi zpět na nohy.
"Otec nevěděl . . . " jak opustila statek? To je přece nemožné . . .
"Ale věděl, všichni v podsvětí ví, že Bob chce tvou hlavu jen ty ne." zpražila mě pohledem.

Na to už nebylo co říct, stáli jsem již zpět na place mezi auty. Tedy "auty". Všude leželi mrtvá těla mé ochranky s dalšími neznámými, všechno bylo zničené, rozstřílené, v plamenech nebo vše dohromady. Zboří bylo pryč a celé to působilo jako dokonalá krádež. Báječný, přišel jsem právě o několik miliard euro. 

"Auto." ukázal jsem na snad jediné nezničené.
"Šikovnej, že si to poznal. Tak do něj koukej nastoupit a odjet, než se tu objeví další chlapy z Bobovi ochranky." popostrčila mě a odhodila na zem prázdný zásobník. 
"Ty ne?" zarazil jsem se.

Než stačila cokoliv říct, odstrčil nás od sebe nějaký muž, který byl zahalený s kuklou na hlavě. Jako první jsem se z asfaltu zvedl já. Muž zahalený v černé kombinéze s kuklou, byl ovšem zaujatý Marinette. Našlapoval směrem k ní a jako by zkoumal, zda nevidí ducha. Ta se ani nepohla a dál zůstávala na studené zemi. To bylo v jenom okamžiku, v tom druhém po ní hodil teleskopickou tyč, kterou odrazila a z asfaltu se vyšvihla do stoje, mezitím co já kopl neznámého do kolene. Pak začal boj o klubko nití mezi třemi koťaty. Byl nezastavitelný, ovšem mi dva taky. Tahle šarvátka nebrala vítěze do okamžiku, kdy neznámý stáhl Marinette stříbrnou sponu z vlasů. Ti dva se zarazili na jednu sekundu a pak v sobě byli. Jen jsem tam stál jako idiot a zíral na ně. Oba změnili techniku boje, díky čemuž nemohl být ani jeden vítězem. V okamžiku, kdy mu Marinette vyrvala z ruky zpátky svou sponu, udeřil ji do obličeje a dal se na útěk.

"Jsi v pořádku?" pomohl jsem ji na nohy, když jsem spatřil její zmatený výraz.
"Já nevím." podívala se na sponu, která se jí zařízla do kožené rukavice.

Její oči ztmavly a bez varování se mi vyrvala zásobník ze sevření. Doběhla k prvnímu mrtvému tělu, sebrala mu zbraň, nabila a vystřelila. Muž v kukle spadl nehybně k zemi. Bylo po něm. Pocity, které se Marinette během necelé minuty přehnaly po obličeji jsem nechápal. Šok, strach, uvědomění a pak rychlé jednání. Zhluboka dýchala a ruka, kterou držela zbraň se jí začala třást. Můj zabijácký hlas mi šeptal, že ho zastřelit nechtěla. Proč to tedy udělala, aby nebyl žádný svědek?

"Už je to dobrý." zašeptal jsem a sepl černé vlasy sponou, kterou po mě v tom spěchu hodila.
"Vůbec to není dobrý." odpověděla a nepřestávala se třást.

Položil jsem si čelo na její a snažil jsem se o to, aby se uklidnila. V momentální situaci jsem věděl úplný hovno a ona jediná byla klíč. Rozhodně z ní nehodlám tahat, kde se naučila bojovat, jak věděla o tomhle obchodu a Bobovi, ale jednou ten den přijde. Právě teď mě však děsila skutečnost se současností. Pár centimetrů ode mě stála dívka mého života, která zabila bezpočet mužů, zachránila mi život a zabila neznámého. Ne, rozhodně ne. Tohle není děvka ani pouliční špína. Je mnohem víc. Její slova mě vrátila však do reality, do tvrdé reality.

"Udělej mi laskavost . . . miř přesně." řekla po našem krátkém rozhovoru a vrazila mi opět zbraň do ruky.
"Cože? To neudělám!" stáhl jsem odjištěnou zbraň z její hlavy.
"Gabriel mě za tohle nezabije, ale stáhne za živa z kůže." vrátila zbraň zpátky ke své hlavě.
"Ne." je blázen?
"Prosím." zadívala se na mě očima plnýma strachu.
"Já nemůžu, zmizíme odsud a nikdo se nic nedozví." zkusil jsem, přece jen není jediný svědek a pochybuje, že tu jsou skryté kamery.
"On není hloupí, dojde mu kdo je všechny zabil." v tom se v dálce ozvaly auta.
"Uteč!" vytáhl jsem ze zbraně zásobník.
"Co?" zarazila se.
"Uteč a už se nikdy nevracej na statek ani ke mně."
"Nemám kam utéct." oponovala mi.
"Uteč. Raději budu žít s vědomím, že si utekla než, abych tě viděl v rukou mého otce." ozvalo se brždění pneumatik.
"Adrien." vydechla.
"Běž, prosím . . . po tomhle vím, že se o sebe dokážeš postarat." běh mužů už byl blízko.
"Nejde to." řekla.
"Marinette."
"To po mně nechtěj." zakroutila hlavou na znamení nesouhlasu.
"Běž a neohlížej se." vtiskl jsem ji pusu na čelo a odstrčil od sebe.

S velkým sebezapřením jsem se k ní otočil zády a doufal, že se dá na útek. Pomalými kroky jsem se rozešel směrem k mužům mého otce. Se vztyčenou hlavou a kamennou tváří. Nic víc se pro tuto chvíli nedalo dělat. Byl jsem cvičený v boji, nikoli ovšem tak dobře jako ona. Přesto, mohl jsem to dokázal, probojovat se a zachránit si život. 

Krásnou středu všem. 😘