Nepodléhej mi

3.

Dny a týdny ubíhaly a já tady už byl třetí měsíc. Všichni z vinic a skleníků se přesunuli dovnitř a začali vyrábět munici. Jediní, kdo zůstali venku byli lidé od zvířat. Těm člověk nevysvětlí, že je prosinec. Postupně jsem se prokousával papíry a zjišťoval, že je ve smlouvách spoustu nesrovnalostí. Byl jsem z toho v mírném stresu. Samozřejmě se stres odrazoval na mém spánkovém režimu. Mistr Fu mi dával podle potřeby prášky na spaní anebo láhev kvalitního alkoholu. Marianne zase skvěle vařila. Jako moje hospodyně byla dokonalá. Oba mi tu dělali příjemnou atmosféru, a to se odráželo na všem ostatním. Za celou dobu tu zemřelo jen pět lidí z toho tři vyčerpáním, jeden skočil ze střechy a poslední se pokusil o útěk. Takže i hlášení mému otci byla celkem v pořádku. Nino toho opravdu věděl dost a pokaždé se mi snažil vše objasnit. Stal se můj blízký přítel, i když jsem z něho cítil, že z toho nemá absolutně žádnou radost.

"Otče." zvedl jsem hovor ve své kanceláři.
"Adriene, jsem spokojený s tvým vedením vinařství."
"Děkuji."
"Rozhodl jsem se proto rozšířit ještě výrobu. Za pár dní za tebou přijedu i s materiálem a lidmi, kteří přistaví další laboratoř."
"Rozumím." řekl jsem a zavěsil.

Od podzimu jsme se neviděli a je mi jasné, že tahle návštěva není jen tak. Splašil jsem snad všechny a křičel na každého, aby vše bylo dokonalé a hlavě správné. Marianne a Mistr Fu byli ze mě totálně zničení, nicméně poslouchali všechny mé příkazy. To, že vykazuju zisky, neznamená, že nemůžou být ještě lepší. Ten den, co přijel otec se se mnou rovnou i účastnil předání drog v nedalekém přístavu. Uzavřel jsem skrz mé kontakty výhodný obchod s Američany. Takový kšeft můj otec neuzavřel celé měsíce. A zcela anonymně, takže nikdo v Americe nezjistí, že drogy jsou z jihu Francie.

Společně s otcem jsem prošel vinařství a po krátké debatě jsem přenechal vedení na jednom z jeho poskoků. Čekala nás s otcem cesta do Itálie. Podsvětí mě chtělo přivítat a já měl složit slavnostní zkoušku. Trvalo to měsíc, zato jsem si to užil, jak jen nejvíc to šlo. Oficiálně jsem byl v podsvětí představen jako budoucí dědic otcova impéria i obchodních styků. Prošel jsem zkouškou mafiánů a složil kartelu slib. Maminka by na mě moc pyšná nebyla, ale otec byl. To bylo to hlavní, potěšit živého rodiče.

Po návratu na statek byla přístavba dokončená. Nezaháleli to jsem musel uznat. Otec byl též spokojený a slovy, že pro mě něco má jsem byl překvapen. Čekal jsem jeho odjezd, ale prý ještě musel na něco dohlédnout. Na dvoře jsem si všiml nové skupinky dívek v krátkých šatech s kabátem a žlutou stužkou. Super, zase mi tady z toho dělá bordel, ale přece jen jsem byl raději zticha. Šel se mnou do pracovny, kde jsme si připili na můj úspěch a začlenění a zavolal Nathalii. Ta mu potvrdila, že je vše připravené.

"Dobrá tedy." kývl, aby odešla.
"Pojď se mnou do tvé ložnice." řekl a já šel za ním.

Mlčky jsem šel a divil se proč zrovna do ložnice. Vešel a já za ním. U čela postele, před kterou byla lavice byla dívka. Ruce měla přivázané k čelu a stála k nám zády. Na sobě krátké bílé šaty a žlutou stužku na ruce. Hned se mi vybavili dívky, které jsem zahlédl po příjezdu sem. Mimo ni v ložnici byly v ložnici i otcovi společníci a jeho blízký přítel z Itálie.

"Adriene, dovršil si věk dvaceti pěti let a tím i získal titul bosse. Tohle je poslední část, než dostaneš zbraň, se kterou zasedneš po našem boku v Radě." řekl otec a kývl na dívku.
"Nechápu." podíval jsem se na dívku a pak na otce."
"Podle mafiánských tradic, musíš mít milenku. Ta tvá však udržuje vztah se svým hlídačem. Není vhodná tedy." postavil se jeden ze společníků.
"Cože?" zděsil jsem se.
"Proto tedy je tu ona, nová milenka." ukázal otec.
"Snad mám právo si vybrat sám." tvrdě jsem se na něho podíval.
"O to si přišel, když tě zradila. Buď tuhle nebo je konec." postavil se boss z Itálie.
"Fajn." ušklíbl jsem se.
"Tak do toho. Neodejdeme, dokud to nedoděláš." řekl otec a sedl si na gauč k ostatním.