Nepodléhej mi

39.

Osud a ironie. Dvě "věci" co jdou ruku v ruce. Být obyčejný kluk a ona třeba moje spolužačka, byl bych nejšťastnější muž na svět. I za cenu, kdyby byl můj otec jen módní návrhář a já jeho model. V takovém světě bych u ní měl šanci a ona by byla svobodná s právem volby. Jenže ona byla, co byla. Póvl na nejnižším žebříčku podsvětí a vězeň mého otce. Kdyby byla aspoň dcera nějakého mafiána, ale to bych jí nikdy nepotkal na statku.

U parketu se objevil otec a kývl směrem, abych za ním přišel k baru. Nechtělo se mi, tohle byla vzácná chvilka, kdy byla tak blízko mého těla a já nespal. S omluvou v očích jsem jí odvedl z parketu. Pustila mou ruku jen co byla mezi hosty. Tak to ne, já tě mám rád a pro ostatní si moje milenka, pomyslel jsem si a propletl si s ní prsty.

"To je v pořádku, pokud to tedy nevadí tobě." zašeptal jsem jí do ucha.

Nečekal jsme slova, jen gesto, které udělala. Stiskla mi ruku, a tak jsme spolu šli k baru, kde čekal otec. Najednou jsem se díky držení za ruku cítil jak nešťastnější člověk na světě a zároveň měl nutkavou potřebu dát každému pěstí, kdo by jí chtěl ublížit.

"Tak ještě dnes jednou." usmál se Bob a mě se zvedl žaludek.
"Je to mladá krev." řekl otec.
"Stejně jako můj syn." mávl a objednal nám všem pití.
"Ona nepije." stáhl jsem si Marinette před sebe a ochranářsky jí obejmul.

Bylo vidět, jak otci ztuhly rysy, které už měl ztuhlé desítky let. Tímhle gestem jsem dával jasně najevo, že je jen má a rozhoduji o tom co může a co ne. Mé štěstí bylo, že přesně stejně jsem se chovával k Chloé, takže v otcovo očích jsem jen hrál jeho hru.

"Sklenička whisky ještě nikomu neublížila."
"Řekl jsem ne, Chloé nepije tvrdý alkohol." škaredě jsem se na něho podíval.
"No, raději změníme téma a my tři si promluvíme v soukromí salónku." řekl otec a já hned zpozorněl.
"Souhlasím Gabrieli, můj syn stejně už čeká." řekl Bob a vydal se směrem k salónku.
"Jak čeká?!" vyjel jsem po otci, když mi jí vyškubl.
"Jen si jí půjčí, než dohodneme výhodný obchod."
"S tím nesouhlasím, Chloé jsem nikdy nepůjčoval . . . zkazí mi to image." krotil jsem tón svého hlasu.

Na to už nic neřekl a sjel Marinette pohledem. Jeho rozhodnutí bych nezměnil ani kdybych mu dal teď pěstí, a i s ní utekl. Nějaký spratek jí použije jako já před necelými dvěma lety. Jen z té myšlenky jsem měl chuť vystřílet celý sál.

"Opovaž se cokoliv zkazit nebo naše dohoda padá. Zradíš mě a místo posledního roku života tě čeká dalších pět . . ." řekl otec a popostrčil jí k XY, který se tu objevil.

"Chloé." políbil jí na hřbet ruky.

Táhl jí ode mě a já jen zachytil její zoufalý pohled než i s ním zmizela mezi hosty. Tohle se nemělo stát. Neochránil jsem jí. Otec upřel mé právo s ní jako s milenkou nakládat, jak chci já. Salónek se nacházel v mezi patře oddělený tak, aby zde bylo soukromí, ale zároveň výhled na taneční parket. Ti dva v podstatě už měli před sebou smlouvy, vše dohodli beze mě a jen potřebovali, aby si ten debil zašukal. Poprvé za celý život jsem byl tímhle zhnusen, jak jsem jen mohl tohle praktikovat. Už byla pryč tři minuty a já tu další nemohl vydržet.

"Kam jdeš." zastavil mě otec a sálem se rozezněla španělská hudba.
"Nikam . . . jen pro flašku whisky." vydechl jsem, když mé oči spatřily Marinette a XY.

První kroky vypadaly jako kdyby před ním utíkala, pak se, ale chytli za ruce. Otočky, hluboký pohled do očí a naprostá synchronizace. Každý jejich pochyb byl silný, ale zároveň procítěný tónem hudby. To, když se zaklonila a on jí chytl hlavu, když pomocí rukou ještě víc roztáčela červenou sukni šatů, do kterých se musela převléknout po tom co jí odvedl. Blonďatou paruku měla rozpuštěnou a celkově celá ladila víc k němu než ke mně. Paso doble, tančili to jako profesionálové, ne jako já s ní ploužák. Na samotném konci jí odhodil na parket a sám zůstal stát. Působilo to, jak kdyby byla jen kus odpadu. Všichni pleskali a nebyl nikdo kdo by seděl včetně nás.

"Má větší temperament, než si pamatuji." poznamenal Bob a dal mi do rukou podepsanou smlouvu.

Jako slon jsem převálcoval skoro polovinu lidí, jak jsem k ní chvátal. Všichni chtěli přídavek. XY se žulil. Marinette si přitáhl za bok k sobě a chtěl dokončit co začal na parketu. Ty jí rozhodně líbat nebudeš, zněl můj hlas v hlavě. V momentě, kdy se k ní sklonil už má ruka pro ni hmátla a s poloviční otočkou byla u mě. Držel jsem jí v náruči a byl to právě já, kdo přitiskl své rty na její. Nechtěl jsem, ale v tu chvíli to bylo nejlepší řešení.

"Už jsem tady." zašeptal jsem hned co jsem se odtrhl od jejích rtů a majetnicky si jí přitáhl ještě blíž k tělu.
"Ta pusa měla být má." zavrčel XY.
"Tak sis ji měl políbit, ještě předtím, než si jí odhodil." zavrčel jsem nazpět, a i s Marinette odcházel.

Tomu se to značně nepozdávalo a rozhodl se konat. Díky obchodu našich otců si myslel, že má na ní nárok, nasrat. Vyrval mi jí a já se jen tak vyhl pěsti. Dal bych mu ránu, že by lehl, ale zastavila mě v tom Marinette a její vyděšený pohled. Nebýt jí a našich otců, kteří se tam skoro okamžitě objevili, zabil bych ho.

"Na moji milenku už nikdy nesahej. Je nádherná, a hlavně zdravá, ne jako ty tvoje chudinky, které během sexu mučíš." vyslovil jsem nahlas veřejné tajemství.
"Ještě jsme spolu neskončili." zavrčel, než si ho Bob odvedl.
"Adriene . . . udělal si dobře." řekl otec něco co jsem absolutně nečekal.

Zbytek večera už byl jen nutné zlo. Odpočítával jsem minuty a chtěl vypadnout. Konečně. Sice to nebyla má ložnice, ale co se týče luxusu šlo to. Marinette sem odvedli chvilku přede mnou, aby se nezúčastnila konečného vyvrcholení vánoční oslavy. Přehozené přes křeslo ležely její večerní šaty a boty na zemi. Zul jsem se vedle jejích. Sako, motýlek i košile skončili na křesle.

"Opovaž se cokoliv zkazit nebo naše dohoda padá. Zradíš mě a místo posledního roku života tě čeká dalších pět . . ." řekl otec a popostrčil jí XY.

Poslední rok života, od otcových slov jsem neměl v hlavě nic jiného. Mimo toho, kdy jsem tomu blbečkovi dal málem pěstí. Kdyby nebyl takový idiot nemusel bych jí políbit. Zase jsem si u ní díky tomuhle pomyslně přivřel dveře.

"Adriene?" promluvila potichu až jsem dneska už podruhé vylítl z postele.

Stálá přede mnou jen v ručníku. Ten pohled na ní se nedal popsat. Byl neskutečná. Kdyby mě měla aspoň z poloviny ráda, jak jí mám já už by ani ten ručník neměla.

"Vezmi si jí . . . proč tu nejsou aspoň župany." mrmlal jsem si pro sebe a dívku zahalil do své košile.

Stála ke mně zády, když si zapínala knoflíčky. Asi každému je jasné, co to se mnou dělalo a následná studená sprcha tomu moc nepomohla. V županu jsem se vrátil do ložnice. Stále stála na tom stejném místě.

"Proč sis nelehla?" podivil jsem se.
"Čekala jsem na tebe." pípla a já palcem s ukazováčkem zvedl její bradu, abych mohl vidět ty nádherné oči.

Po make-up už nebyla na její tváři ani památka, dlouhé černé vlasy měla rozpuštěné. Opatrně jsem jí dal odrostlou patku na stranu a přemýšlel, jak se jí zase budu omlouvat. Opravdu jí buď ubližuju nebo se omlouvám. Teď jsem měl výjimečně štěstí. Nemluvila a mluvit ani nechtěla. Strhla mě až jsme oba skončili v měkké posteli. Kvůli své váze a mé síle zůstala na mé hrudi.

"Už toho nechám." chtěl jsem položit mobil, do kterého jsem koukal už asi hodinu a ona nemohla spát.
"Nikdy toho nenecháš." dotkla se prstem displeje.
"Proč?" podivil jsem se.
"Aby sis to zapamatoval." řekla a přisála se na můj krk.

Ležel jsem na zádech a měl zavřené oči. Pravou rukou jsem si k sobě tiskl Marinette a v levé svíral mobil. Ta fotka byla dokonalá. Povedlo se mi udělat selfí v momentě kdy mě políbila na tvář. Teď jsem z ní byl totálně hotový. Kdyby řekla skoč tak skočím, a ještě se zeptám kam nebo jak vysoko. Tak moc jsem jí to chtěl oplatit, tentokrát jsem se však udržel. Počkám si na ten správný okamžik, kdy se budeme chtít políbit oba.

"Hodlám neposlechnout." promluvila, a ještě víc se přitiskla k mé hrudi.
"Cože? To nesmíš." prudce jsem se posadil.
"Co jiného mi zbývá, když rok s tebou mi připadá málo." zadívala se mi do očí. 

Krásnou středu všem. 😘