Nepodléhej mi

22.

Svíčky, skvělá večeře, výborné jídlo a Lila. Nic nedokáže člověka otrávit víc, než když si musí vychutnávat tohle všechno s umělou děvkou. Na sex se mi hodila, jinak mi její přítomnost lezla na nervy. Už jen to, když jsem jí slyšel dýchat. Bral jsem to jako daň, díky které mé srdce je imunní vůči Marinette.

"Připadáš mi dneska zamlklý." poznamenala.
"Asi proto, že s tebou normálně nemluvím?" povytáhl jsem obočí.
"Takže dneska nejsme ironický, ale sarkastický?" ušklíbla se Lila.
"Záleží na tom?" protočil jsem očima.
"Záleží, když si ironický šuká se s tebou lépe."
"Jasně . . . " odfrkl jsem si a napil se vína.
"Myslím to vážně. Když jsem tě poprvé viděla, myslela jsem, že si nešťastně zamilovaný, teď vidím, že jen špatně."
"Je ti dobře? Normálně takovéhle řeči nevedeš." zarazil jsem se.
"Říkám, jak to je, Adriene." mrkla po mně.
"Nechápu proč."
"Protože s tím být "špatně zamilovaný" se dá něco dělat." udělala uvozovky.
"Povídáš nesmyly."
"S tím můžu souhlasit jedině za předpokladu, že si boss a já milenka. Ty s tou černovláskou prostě něco máš."
"Mám, přiznávám . . . je to má milenka, ale to už jsem ti říkal."
"Myslím, že je v tom něco víc." znovu se napila.
"Myslíš špatně." prudce jsem vstal od nedojedené večeře a odešel.

Rozhodně nestojím o psychologický rozbor mojí duše, tedy pokud nějakou mám. Co bylo bylo a skončilo to. V pracovně jsem si sedl ke svému notebooku a ponořil se do práce. Poslední dobou mi vůbec nic nevycházelo a obchod co se měl uskutečnit, byl ze strany kupce odpískán.

"Kurva, kurva, kurva." klel jsem.

Amerika mi také zrovna nevynášela, jak jsem si představoval. Nezbývalo noc jiného než se vrátit na burzu a hrát na páku. Nebylo by dobré, kdybych úplně zmrazil tok peněz otci. To je to poslední o co stojím, aby mě měl za neschopného povaleče.

"Chci dokončit náš rozhovor." vstoupila Lila do mé pracovny.
"Žádný jsem spolu nevedli." uzemnil jsem jí hned jak zavřela dveře.
"Já vím, že tvé srdce je mé, víc nepotřebuji." řekla a já se zarazil.
"Co to meleš?" ono jí tady normálně přeskočilo, pomyslel jsem si.
"Tvoje milenka není pro mě konkurencí, neposílej jí pryč."
"Teď mi budeš radit?!" naštval jsem se.
"Špatně ses zamiloval díky ní. To ona okolo tebe vytvořila tu iluzi a pokusila se tě do ní stáhnout. Ať je v cele, nebojuj pro její odchod z tohoto místa, vrať jí vše, co ti způsobila." řekla a já jen koukal s otevřenou pusou. 

Krásnou neděli všem. 😘