Stříbrovlasému vyučujícímu nic z toho neuniklo, stejně tak pád jednoho ze studentů, jako i dusné a zaujaté ticho, které způsobila růžovovlásčina přítomnost. Zaujatě ji sledovalo nejen mužské pokolení, ale i to ženské, ovšem z rozdílných motivů. Vzduchem se rozléhal šepot a šuškání, z nichž bylo zřetelných jen několik slov, jako coura; nádherná; kráska; ta bude moje; šlapka; wau; kdo si jako myslí, že je?; co to má s vlasy?.
Sakura v duchu zavrčela, ani v nejhorším snu si nepředstavovala, že jedna mise bude obnášet tolik otravných nepříjemností.
„Tady, hele! Tady!" vykřikl blonďák, který se probral z omámení bolesti, postavil se okamžitě na nohy, rukou se podepíral o svou lavici a druhou vysoko mával nad hlavou, přesně jako ráno v autobuse, aby zaujal pozornost růžovovlásky, nebo lépe řečeno, aby ji přitáhl na sebe a odpoutal od černovláska, který ji neustále pozoroval s vražednou ostražitostí. „Sakuro!" jeho ruka ve vzduchu klesla, stiskl ji v pěst a vystrčil jen úzký ukazováček, kterým začal střídavě ukazovat na Sakuru a na lavici před sebou, která byla shodou okolností prázdná a zřejmě si myslel, že jenom růžovovláska je hodna zaplnit toto konkrétní místo. „Tady je volno!"
Růžovovláska nepozorovaně sevřela ruce v pěst, ale dávala si pozor, aby si nepopraskala klouby a nedala tak všem očím najevo svou nespokojenost.
„Sakuro," oslovil ji profesor, který se už natahoval po své ikonické knize. „Posaďte se před Naruta."
„S radostí," přecedila přes zuby růžovovláska a přinutila se k malému úsměvu, který nevypadal tak kysele, jak se uvnitř cítila.
Jak moc v tu chvíli toužila vzít všechny láhve lahodného a vybíraného alkoholu své matky Tsunade, postavit se s nimi v rukou k umyvadlu, vyhrožovat jí a dívat se na vyděšené oči své matky. Slyšet její prosby a sliby, zatímco by otevírala první láhev z nejdražších vín a jejich obsah by vylévala do odtoku, odkud není pro danou tekutinu návratu.
Růžovovláska se pomalými, ladnými kroky vydala k místu, které jí bylo přiděleno. Dávala si pozor, aby její chůze byla půvabná, a i přesto, že věděla, že zaujala pozornost každého muže či ženy v místnosti, její prioritou bylo zaujmout jen jednu osobu - jednoho muže s pronikavýma temnýma očima. Mírně si rukou nervózně prohrábla vlasy, vyslala drobné, pouhým okem neviditelné záblesky, aby lehká květinová vůně přímočaře směřovala k jejímu cíli, ve snaze vrýt se mu do mysli tak, jak se to psalo v příručkách zamilování se u lidí.
Prvním nevyhnutelným krokem bylo navázat dlouhý, intenzivní pohled s tajemným nádechem intimity. Dalším, který si Sakura zapamatovala z příruček, bylo zaujmout fyzickým vzhledem, protože - jak jí bylo vysvětleno - lidé, přestože říkali, že na vzhledu až tak nezáleží, lhali. Byla to povrchní lež, protože prý nikdo neprojeví zájem někoho poznat, jeho charakter a skutečné já, dokud ho nepřitahuje fyzický vzhled - tedy, musela zapálit jiskru, přilít správnou chemii do svého pokusu. Posledním krokem, jedním z milionu detailů, byla vůně. Lidé si věci spojovali s chutí a vůní, a tak se raději pojistila, a vsadila na všechno, co měla k dispozici.
Na její neštěstí, si sedala si na své místo a jemně natočila tvář, koutkem oka zabloudila ke svému tmavovlasému cíli, frustrovaně si kousla do spodního rtu. Černovláskova pozornost se už dávno přesunula k činnosti, které se věnoval ještě mnohem dříve, než se růžovovláska vůbec objevila v místnosti. Díval se z okna po levé ruce, jediným důkazem jeho duševní přítomnosti byly tmavé hluboké oči, jejichž zorničky se mírně pohybovaly ve směrech tančících okvětních lístků, dokud se mu neztratily z dohledu a nenašel si další, které by mohl pozorovat.
ČTEŠ
Kdybys byla sen [OPRAVUJE SE]
FanfictionHaruno Sakura, dcera bohyně Afrodity má misi, která by se za jiných okolností zdála jako snadný úkol. Tentokrát to tak jednoduché nebude, protože jejím úkolem bude naučit Uchihu Sasukeho milovat. Podaří se jí to? A co když existuje tajemství, které...