° Kapitola 2.: Uzumaki Naruto °

170 11 4
                                    

Stříbrovlasému vyučujícímu nic z toho neuniklo, stejně tak pád jednoho ze studentů, jako i dusné a zaujaté ticho, které způsobila růžovovlásčina přítomnost. Zaujatě ji sledovalo nejen mužské pokolení, ale i to ženské, ovšem z rozdílných motivů. Vzduchem se rozléhal šepot a šuškání, z nichž bylo zřetelných jen několik slov, jako coura; nádherná; kráska; ta bude moje; šlapka; wau; kdo si jako myslí, že je?; co to má s vlasy?.

Sakura v duchu zavrčela, ani v nejhorším snu si nepředstavovala, že jedna mise bude obnášet tolik otravných nepříjemností.

„Tady, hele! Tady!" vykřikl blonďák, který se probral z omámení bolesti, postavil se okamžitě na nohy, rukou se podepíral o svou lavici a druhou vysoko mával nad hlavou, přesně jako ráno v autobuse, aby zaujal pozornost růžovovlásky, nebo lépe řečeno, aby ji přitáhl na sebe a odpoutal od černovláska, který ji neustále pozoroval s vražednou ostražitostí. „Sakuro!" jeho ruka ve vzduchu klesla, stiskl ji v pěst a vystrčil jen úzký ukazováček, kterým začal střídavě ukazovat na Sakuru a na lavici před sebou, která byla shodou okolností prázdná a zřejmě si myslel, že jenom růžovovláska je hodna zaplnit toto konkrétní místo. „Tady je volno!"

Růžovovláska nepozorovaně sevřela ruce v pěst, ale dávala si pozor, aby si nepopraskala klouby a nedala tak všem očím najevo svou nespokojenost.

„Sakuro," oslovil ji profesor, který se už natahoval po své ikonické knize. „Posaďte se před Naruta."

„S radostí," přecedila přes zuby růžovovláska a přinutila se k malému úsměvu, který nevypadal tak kysele, jak se uvnitř cítila.

Jak moc v tu chvíli toužila vzít všechny láhve lahodného a vybíraného alkoholu své matky Tsunade, postavit se s nimi v rukou k umyvadlu, vyhrožovat jí a dívat se na vyděšené oči své matky. Slyšet její prosby a sliby, zatímco by otevírala první láhev z nejdražších vín a jejich obsah by vylévala do odtoku, odkud není pro danou tekutinu návratu.

Růžovovláska se pomalými, ladnými kroky vydala k místu, které jí bylo přiděleno. Dávala si pozor, aby její chůze byla půvabná, a i přesto, že věděla, že zaujala pozornost každého muže či ženy v místnosti, její prioritou bylo zaujmout jen jednu osobu - jednoho muže s pronikavýma temnýma očima. Mírně si rukou nervózně prohrábla vlasy, vyslala drobné, pouhým okem neviditelné záblesky, aby lehká květinová vůně přímočaře směřovala k jejímu cíli, ve snaze vrýt se mu do mysli tak, jak se to psalo v příručkách zamilování se u lidí.

Prvním nevyhnutelným krokem bylo navázat dlouhý, intenzivní pohled s tajemným nádechem intimity. Dalším, který si Sakura zapamatovala z příruček, bylo zaujmout fyzickým vzhledem, protože - jak jí bylo vysvětleno - lidé, přestože říkali, že na vzhledu až tak nezáleží, lhali. Byla to povrchní lež, protože prý nikdo neprojeví zájem někoho poznat, jeho charakter a skutečné já, dokud ho nepřitahuje fyzický vzhled - tedy, musela zapálit jiskru, přilít správnou chemii do svého pokusu. Posledním krokem, jedním z milionu detailů, byla vůně. Lidé si věci spojovali s chutí a vůní, a tak se raději pojistila, a vsadila na všechno, co měla k dispozici.

Na její neštěstí, si sedala si na své místo a jemně natočila tvář, koutkem oka zabloudila ke svému tmavovlasému cíli, frustrovaně si kousla do spodního rtu. Černovláskova pozornost se už dávno přesunula k činnosti, které se věnoval ještě mnohem dříve, než se růžovovláska vůbec objevila v místnosti. Díval se z okna po levé ruce, jediným důkazem jeho duševní přítomnosti byly tmavé hluboké oči, jejichž zorničky se mírně pohybovaly ve směrech tančících okvětních lístků, dokud se mu neztratily z dohledu a nenašel si další, které by mohl pozorovat.

Kdybys byla sen [OPRAVUJE SE]Kde žijí příběhy. Začni objevovat