Kdybys byla sen [OPRAVUJE SE]

45. Neodcházej, part 1/3

Zaklínač měl pocit, že mu někdo právě v tuto chvíli zabodl dýku do hrudi, zašel ještě hlouběji, dokud jeho emoce nevytryskly jako vodopád, dokonale obkreslil okolí jeho srdce, dokud mu ho za živa nevyrval z těla.

Neexistovala jiná slova, která by popsala, co prožíval, přestože jeho tvář byla nečitelná, pohled temný a tmavý jako po jiné běžné dny. Vzhlédl, když se v jeho mysli objevovalo, křičelo zoufalstvím s nevyslovenou prosbou jen jedno jediné slovo, které však nikdy nevyslovil nahlas.

Neodcházej.

- FLASH BACK –

Černovlasý zaklínač se cítil ještě nepříjemněji, než dosud. Vědomí, že se vzdaluje od jinchuurikiho a poloviční Bohyně a zároveň nechává svou mladší nechráněnou, o samotě se Zmatkem a Strachem, jeho neklidnosti nepomáhalo. Přesto Háda následoval, nekráčeli příliš dlouho, možná proto si Sasuke nestihl důkladněji obhlédnout terén.

Zastavil se jen několik kroků za Hádovými zády, díval se na jeho záda, když zvedl paži, kterou rozrazil vzduch před sebou. Po chvíli černovlásek přistoupil na jeho úroveň tak, aby stál po jeho boku. Sasuke si všiml, že se na něj Hádes ani jednou podíval, jeho pohled byl upřen dolů; právě proto jeho gesto zopakoval a v té chvíli, kdy spatřil to, na co se díval, měl pocit, že se jeho žaludek o něco scvrkl a svět se točí.

Zavrtěl hlavou, přimhouřil oči, aby svým Sharinganem lépe zaostřil.

Před ním se zračilo jakési moře přeplněné průhlednými postavami, které plavaly a bloudily, připadalo mu to, jako kdyby neměli cíl, který by následovali. Nevědomě se zamračil, koutkem oka pohlédl na Háda a překřížil si ruce na prsou.

„Tohle, mladý zaklínači, je Moře zbloudilých duší. A támhle," vysvětlil, pak pokynul hlavou mírným pohybem na stranu, Sasuke ho napodobil. „ty tři ohavné babizny, to jsou čarodějnice, které ho vytvářejí a udržují v chodu."

Černovlásek zaostřil. Zahlédl tři čarodějnice, dvě hubenější postavy, jednu tučnější a nižší, oproti ostatním dvěma, jejich pokožka chytala lehký zelený odstín, zahalené byly v černých pláštích... když černovláska na moment setřáslo. Všechny byly slepé. Ne tak slepé, jak byste si představovali – ani jedna z nich neměla oči. Všiml si, jak ta nejnižší ze tří čarodějnic sáhla hluboko do kapsy, vytáhla z něj oko, na které plivla a hřbetem rukávu druhé volné ruky ho vyleštila, než si ho zasadila do volného prostoru na tváři, kam patřilo.

„Odporné, že?" zachechtal se Hádes, když si všiml zaklínačův výraz. Po chvíli, kdy Sasukeho pohled byl stále přilepen na čarodějnicích, které si oko navzájem vybíraly, vyměňovaly a umisťovaly ho do vlastní tváře, Pán Podsvětí luskl dlouhým prostředníkem a palcem před jeho tváří. „Soustřeď se."

Černovlásek zavrtěl hlavou, nadechl se a než zadržoval dech, přikývl.

„Nejsi první, kdo sem přišel." křivě se pousmál. „Netvař se tak. Správně tušíš, kdo to byl."

„Itachi," vydechl Sasuke.

„Na svůj věk nejsi hloupý." Zhodnotil s uznáním. „Správně, byl to ten budižkničemu. A div se celý světe, žádal po mně totéž, co ty."

Nastala krátká odmlka, během které se oba dívali na Moře zbloudilých duší. Byli tam muži a ženy, děti, dospělí i staří, někteří se sklíčeným obličejem kráčeli sem a tam, jiní plavali a užívali si nekonečné moře, jako kdyby konečně našli ve svém životě klid, který tak hledali, jiní křičeli o pomoc, přičemž se dívali zaklínači do očí.