¤ Kapitola 12.: Uchiha Mikoto ¤

83 9 7
                                    


Sasuke se opět svalil do křesla a nechal svá těžká víčka klesnout. Oči ho pálily - nespal už několik dlouhých dní. Mírným pohybem hlavy s ní zavrtěl, aby vyhnal únavu ze svého systému; únavu, která se na něm již začala podepisovat v podobě tmavých kruhů pod očima a ztuhlostí svalů. Co by jen dal za pět minut spánku, kdy by mohl jen na chvíli zavřít oči a –

„Hele, Teme,"

– na to by však musel mít těch pět minut klidu, do kterých by hyperaktivní blonďák nezasahoval.

„Já se nudím."

Na druhou stranu, Naruto byl k smrti znuděný. Hledal cokoliv, co by alespoň na chvíli zabavilo jeho pozornost. Uchiha měl pocit, jako kdyby každá jedna činnost, kterou začal vykonávat, ještě více podněcovala jeho znuzení a podporovala hyperaktivitu, která se v něm během posledních dní nahromadila. Skoro si přál, aby démon, který se v něm skrýval, sdílel jeho touhu zmlátit ho do bezvědomí, aby alespoň na chvíli zavřel ústa. Ale věděl, že se to stejně nestane - trpí-li Naruto, trpí i Kyuubi, který, jak se o něm říkalo v legendách, byl dost pyšný.

Jediné, po čem toužil, bylo pár hodin ničím - ničím, rozumějte hlavně Narutem - nerušeného spánku. Co mu však zbývalo?

Upírka se v noci přesunula do sídla svého klanu, aby se během dne vyspala a doplnila svůj systém o lektvar, který její rodina vytvářela, aby se mohla volně pohybovat po světě během slunečných dnů, aniž by shořela při kontaktu se slunečním světlem. Vlkodlak se svým bílým psím společníkem se odebrali k odpočinku, aby mohli držet noční stráž. Blonďatá senzibilka se vyvlekla z denní hlídky pouhým ‚Promiň, Sasuke' - slovy, která se mu ozvala v hlavě. No a ten poslední, Shikamaru, byl příliš líný; jednoduše ignoroval jeho vražedný pohled zbarvený do karmínově červené a odbil ho se slovy, že aby géniův mozek mohl fungovat, musí se pořádně vyspat.

„Tak se postav na hlavu," zabručel černovlásek stále se zavřenýma očima, zasunul se hlouběji do pohovky, po které sklouzl o něco níže.

Vůbec ho nepřekvapilo, když jen za pár vteřin poté, co tato slova opustila jeho rty, se k jeho uším dostal dunivý zvuk. Líně pootevřel jedno oko, jen pro jistotu, aby se ujistil, že blonďák neupadl do jednoho ze svých nekontrolovatelných záchvatů. Nevěřícně zvedl jedno obočí, potom otevřené oko znovu zavřel a připomněl si, že jeho nejlepší přítel je dětinský idiot. Nechápal, proč ho vůbec udivovalo, že jeho slova proměnil ve skutečnost - Naruto skutečně udělal stojku na hlavě, ve které setrvával.

„Pro lásku boží, Teme," stěžoval si, když na okamžik ztratil stabilitu, kterou hbitě vyrovnával. „Tímhle se bavíš, když se nudíš?"

„Dělám to každé ráno," odpověděl černovlásek s kamenným výrazem v unaveném obličeji.

„Vážně?" vyhrkl Naruto, jeho modré oči se rozšířily a zablýskalo se v nich.

„Ne," odsekl mu s otráveným obrácením očima, když mu došla trpělivost. Neochotně opustil pohodlí, které si vytvořil, a po cestě k oknu, ke kterému se blížil, si neodpustil zničit blonďáků kaskadérský kousek jemným postrčením. „Idiote,"

Navzdory jeho nekonečné vyčerpanosti, jeho unavené smysly okamžitě zareagovaly a oči zbarvila červená, když v prostoru domu uslyšel neočekávaný rachot. Černovláskovo napjaté tělo se uvolnilo, katanu, kterou mírně povytáhl zpoza pasu, zasunul zpět do původní polohy, když jeho Sharingan zaznamenal známou energii a blonďák, který se sbíral ze země, na kterou nemotorně dopadl, se vesele usmál a vykřikl jméno svého učitele.

Kdybys byla sen [OPRAVUJE SE]Kde žijí příběhy. Začni objevovat