Kdybys byla sen [OPRAVUJE SE]

¤ Kapitola 54: Cesta pokání, part 2/2 ¤

 Bouře slz

.

.

.

Princezna upírů se narovnala, vztyčila hlavu jako brouk, který konečně vylezl ze své schránky. Zhluboka nabrala vzduch do plic, i přes nepodstatnost tohoto činu, jen aby si dodala odvahu a zbavila se nervozity, kterou v ní vyvolávaly překvapené, zvědavé a nedočkavé pohledy, které cítila zabodnuté na svých zádech.

„Jakou zmrzlinu máš nejraději, Sasuke?"

*.*.*.*.*

Nebýt toho, jak zamrkal, nebylo by možné identifikovat Sasukeho krátký zmatek.

Nicméně, na rozdíl od něj, někteří z dalších podsvěťanů, nedokázali skrývat své pocity překvapení. Některé ovládly emoce, které pramenily z náhlého zjevení mladého zaklínače, jiní zase nedokázali zcela jasně pochopit a zpracovat význam otázky, kterou vyslovila princezna Hyuuga.

A tento stav seslepený ze zmatenosti, překvapení, šoku a množství jiných druhů pocitů, se odrazil iv atmosféře obklopující přítomné podsvěťany.

Pohledy sledovaly klepající zvuk páru bot, který se přibližoval k Sasukemu. Když postupně stoupaly po postavě, nepřekvapivě se pohledy setkaly s téměř identickými havraními vlasy, temnotou v očích kradoucí barvu hluboké noci a nebezpečnou aurou patřící obávaného klanu.

Uchiha Itachi zastavil jen pár kroků od své mladší kopie, jeho pohled byl zabodnut do země a na jeho tváři se prohlubovalo nečitelné zamračení. Když vzhlédl, bylo to, jako kdyby teplota klesla o několik stupňů.

Uchiha Itachi a Uchiha Sasuke, zaklínač probodával pohledem druhého zaklínače, ani jeden neochotný uhnout.

Napětí přerušilo tichounké zašustění látky, které přimělo nejen Itachiho pohled, aby sklouzl k zemi, jen aby se setkal s dalším párem identických onyxových duhovek.

V další vteřině, pokud to bylo ještě vůbec možné, byla atmosféra ještě o něco méně dýchatelná.

Itachi a Mikoto se dívali přímo Sasukemu do očí, a ten jejich pohledy nebojácné, odvážně přijímal a opětoval.

Maličká, křehká holčička s havraními vlasy zvedla úzkou ručičku do vzduchu. Vystrčila jen ukazováček, kterým přímo ukázala svého staršího bratra, který stál naproti ní. Následně ukazováček přikrčila a pohybovala jím k sobě a od sebe.

S tváří i nadále nic neprozrazující, se Sasuke přikrčil ke své mladší sestře, aby vyhověl jejímu němému požadavku. Poklekl si na jedno koleno a zahleděl se jí do tváře, zkoumaje její rysy, které za ty tři roky jeho nepřítomnosti, tu a tam začínaly nabírat na ženskosti, postupně opouštěje nevinnost malé holčičky.

A pak se stalo něco, co skutečně nikdo – ani Itachi ani Suigetsu – od malého, nevinného zázraku neočekávali.

Prostranstvím se rozlehl zvuk nárazu dlaně na pokožku, a Sasukeho tvář se prudce otočila do strany.

Trvalo to jen zlomek vteřiny, ale i to dokázalo způsobit řadu reakcí. Jako například Itachiho formující se poloviční úšklebek, Suigetsuovo pyšné uchechtnutí. Karinina čelist poklesla o několik centimetrů, Hinatin výkřik byl ztlumen jejími dlaněmi, které si přiložila k ústům. Ať byly reakce překvapené, vyděšené či ledajaké, i tak všichni do jednoho nedokázali odtrhnout pozornost od scény v očekávání, jaká bude jedna konkrétní reakce.