Kdybys byla sen [OPRAVUJE SE]

48. Rodina se neopouští

„Že udělal co?!"

Netrvalo dlouho, než se zpráva o Sakuřině odchodu a Narutově zmizení rozšířila jako požár. Několik z podsvěťanů si unaveně povzdechlo, jako například Neji, Gaara a Shino. Jiní vyděšeně vykřikli a zakrývali si ústa, mezi takové patřila zejména Hinata, která propukla v pláč a objala Ino, která rovněž plakala za svou rivalkou a hyperaktivním blonďákem. V neposlední řadě zde byli ostatní, kterých tvořila většina, a ti se jen zamračili nad vzniklou situací.

To by nebyl takový problém, nicméně, na tváři staršího Uchihu se tvořily vrásky, když se v jejich sídle objevila světoznámá blondýna s vyvinutými křivkami v doprovodu staršího bělovlasého šamana, kterému na obou ramenech seděly dvě žáby ve vysokém věku. No, řekněme si upřímně, slovo „objevila" je přikrášlené, vezmeme-li v úvahu skutečnost, že všichni podsvěťané vstřebávali nové zprávy, když se vchodové dveře prudce rozrazily a vylétly z pantů, když se zmiňovaná dvojice bývalých milenců rozhodla vstoupit do jejich domu.

„Ty!" ukázala Tsunade prstem na Sasukeho; blondýnčina tvář byla červená od zuřivosti, hlasitě dýchala, až se její hrudník divoce zvedal a klesal. „Jak se opovažuješ, zatracenej spratku?! Nejprve jsi mi vzal syna, potom dceru a teď...!" slova se jí zadrhla v krku, když potlačovala rozzlobený vzlyk. „A teď jsou mé děti Bůh ví kde! Tohle byla poslední kapka, jsi mrtvý muž, zaklínač!"

Tým Hebi zaujal obrannou pozici před zaklínačem, s překvapením zjistili, že se Sasuke ani nechystal bránit jejímu zuřivému útoku.

„Uklidni se, Tsunade!" Jiraiya zastavil svou ženu, popadl ji za ramena, čímž ji přinutil zastavit svůj útok. „Ten kluk za to nemůže," pokynul hlavou k červenovlasé čarodějnici, bělovlasému upírovi a zrzavému vlkodlakovi, aby se stáhli – ti si vyměnili krátký nedůvěřivý pohled, ale nakonec se rozhodli před šamanem a bohyní ustoupit.

„Nemůže?! Jak to můžeš říct, jak ho vůbec můžeš bránit!" vyprskla rozzlobeně, pohnula se, aby jeho ruce od sebe odhodila, Jiraiya si povzdechl a překřížil ruce na prsou. „Jsou to i tvé děti, Jiraiyo! Tvůj syn a tvá dcera!"

„Já to vím, k čertu!" vybuchl věčně klidný bělovlasý šaman, všechny pohledy se na něj obrátily při tomto nečekaném činu; odkašlal si a znovu zaujal vážný postoj. „Ale tím, že toho chudáka spráskáš jako psa, ničeho nedosáhneš. Vždyť se na něj podívej," pokynul jí hlavou.

Tsunade se otočila, aby pohledem probodla černovlasého zaklínače, když se náhle zastavila.

Byl tohle skutečně on, ten hrdý a arogantní kluk z rodu Uchiha?

Bohyně lásky překonala vzdálenost, která ji dělila od mladého zaklínače, pohrdavě si ho přeměřila pohledem, avšak Sasuke zaklonil hlavu tak pomalým tempem, že pro ni bylo téměř nemožné nevšimnout si toho záblesku v jeho temných zorničkách. Její srdce se nečekaně pohnulo; lépe se podívala na toho chlapce před sebou. Bylo to ještě dítě, klečel tam před ní, sice tam fyzicky byl, ale ty jeho oči... byly tak prázdné a zároveň naplněné bolestivými emocemi, které se mísily, zápasily mezi sebou a bylo jich tolik, že v Tsunade se zrodila krátká myšlenka, která se divila, že se z nich nezbláznil.

Ne nadarmo byla Bohyní lásky, ten cit, který mladého zaklínače tak trápil, který ho tak bytostně mučil, poznala od prvního pohledu. A tak, po dlouhých letech, jen díky tomu jedinému pohledu do zoufalých a prosících očí, její srdce, které zanevřelo na podsvěťany a zaklínače nenávidělo z hloubky duše, Bohyni lásky dovolilo konečně se nadechnout.

„Najdeme je, Sasuke," promluvila bojovným hlasem.

Černovlásek se na malý moment zastavil. Bylo to poprvé, co ho Bohyně lásky oslovila jeho jménem, téměř si byl býval myslel, že ho ani neznala, nikdy pro něj neměla jiné pojmenování, než zaklínač, kterým bytostně pohrdala.