Kdybys byla sen [OPRAVUJE SE]

¤ Kapitola 29.: Persephone ¤

Toho rána se slunce teprve probouzelo ze spánku. Jeho sluneční paprsky se jen chabým způsobem pokoušely proniknout do jeho pokoje a téměř éterickým způsobem dopadaly na tvář spící růžovovlásky. Ty jemné sluneční louče lehce hladily její tvář, zvýrazňovaly její jemnost a půvab a Sasuke si až tehdy uvědomil, jak dlouho se na ni už dívá.

Ještě pořád leželi na zemi. Přikryl spící dívku přikrývkou, kterou s sebou minulou noc přinesla, když vstoupila do místnosti.

Sasuke nebyl právě nadšený z myšlenky, že ten okamžik, kdy holýma rukama ničil všechno kolem, aby ze sebe dostal všechny ty potlačované emoce od chvíle, co se mu Uzumaki otočil zády, viděla právě ona.

Nebylo to tak, že by v noci vůbec nespal. Právě naopak, navzdory událostem, které otřásly jeho vnitřním světem tak, jako ještě nic na světě za celý jeho život, po dlouhé době zjistil, co znamená klidný spánek, když si růžovovlásku přivinul do náruče. Jakmile pocítil její paži na své hrudi a její klidný dech ho uklidňoval, ve skutečnosti si sotva uvědomoval, jak se i jemu zavírají víčka. Konečně dovolil svému vyčerpanému tělu se uvolnit, a teprve tehdy skutečně zjistil, jak je ve skutečnosti unavený. Zjistil, že to nebyla jen klasická fyzická únava, která ho zmáhala každý den. Tentokrát šlo zde o mnohem víc. I když si to sám nechtěl před sebou přiznat, nedalo se popírat, že nebylo unavené jen jeho tělo, ale také i jeho duše.

Uchiha natáhl paži k tváři růžovovlásky, ta si spokojeně vydechla a pramínek jejích růžových vlasů jí padl do očí. Jemným, téměř až nepostřehnutelným pohybem jí ho odhrnul z tváře, zasunul za ucho. Ani si neuvědomoval, kdy se bříška jeho prstů přesunula k jejím tvářím, kde jí několikrát po nich přešel v pomyslných, neviditelných kruzích.

I on sám cítil, jak jeho typický chlad postupně opouští jeho systém. Tato magická chvíle mu připadala skoro až nereálná. Bylo to příliš klidné, tiché a krásné, aby to mohla být pravda i pro něj. Bylo to jako kdyby nic jiného na světě, kromě spící dívky, neexistovalo a v blízké budoucnosti ani existovat nemělo.

Při myšlence, že na těch kecech, které kdysi věčně poslouchal od svých předků v dobách, kdy ještě byly na živu, opravdu něco je, se polovičatě ušklíbl.

Když byl Sasuke mnohem mladší, zatímco sledoval, jak jeho dítě překvapení roste do krásy a do dospělosti, často za svými zády slýchal šepot, jak ho mnozí přirovnávali k Bohu jménem Hádes. Ve skutečnosti, když byl ještě kluk, často jeho jméno bylo spojováno s větou, že se stará historie možná opakuje.

Pohladil dívku po vlasech.

Neexistovala živá duše ve světě bohů a podsvěťanů, která by neznala příběh o Bohu podsvětí a jeho ženě. Pro nikoho také nebylo tajemstvím, jak byl Hádes chladný a odtažitý. Spojovaly se s ním všechny negativní emoce, které si v podsvětí jeden dokáže představit. Avšak, jak říkávaly staré čarodějky, i on byl jen obyčejný muž, který ztratil hlavu kvůli ženě. Touto krásnou, půvabnou a laskavou ženou, která si získala to nejtemnější srdce všech dob, byla Persephone. Byla to jediná žena na celém světě, kvůli které byl Hádes ochoten zahodit svou pravou podstatu bytí a změnit se pro ni.

Měl však i Sasuke možnost změnit se, jen díky tomu zvláštnímu pocitu hřejícímu jeho chladné srdce, který v něm jediný pohled na tuto ženu probudil?

Ani z daleka se nepodobal Narutovi, který i v těch nejtemnějších koutech dokázal najít světlo. A i pokud tam ve skutečnosti neexistovalo, vytvořil si ho vlastní září pocházející z jeho nitra.