Kdybys byla sen [OPRAVUJE SE]

° Kapitola 10.: Mangekyo Sharingan °

Černovlasý vysoký muž udržoval obdivuhodný balanc na tenkém stožáru, mírně se přikrčil, aby si vytvořil lepší výhled na růžovovlásku, která právě prorážela neviditelnou bariéru oddělující ji od blonďatého přítele zavřeného v prvním patře domu. Nastavil jednu paži, na které mu ladně přistála holubice protikladné barvy jeho očí, druhou rukou odepnul zvířeti lístek. Prudkým pohybem vyhodil létající stvoření do vzduchu, aby se vrátilo zpět ke svému majiteli.

Pozorovatel pohlédl na útržek papíru, který držel v jedné ruce, četl obdrženou informaci, když ho z jeho činnosti vyrušil zvuk nárazu. Vzhlédl od ústřižku, jen aby viděl, jak růžovovláska zvedla pravou nohu vysoko do vzduchu a prudkým kopem podpatkem své boty zničila vchodové dveře domu, do kterého se pokoušela dostat.

Starší Uchiha se při tom pohledu polovičatě pousmál. Ale také si byl plně vědom toho, že nečekaná přítomnost rozzlobené dívky, byla špatným znamením – právě proto přivolal jednoho ze svých havranů, kterému připevnil k nožičce malý ústřižek, na který rychle naškrábal krátký, ale zato výstižný vzkaz, prostřednictvím kterého adresáta informoval o vzniklé situaci, než se sám ztratil v obláčku dalších havranů.

*.*.*.*

Nefritové oči se při pohledu na blonďáka překvapeně a úzkostlivě rozšířily. Očekávala snad všechno, jen tohle ne.

„Naruto!"

Až v poslední neprozkoumané místnosti v prvním patře, její oči spočinuly na blonďákovi.

Onen pohled byl však překvapivý, nečekaný, divný a sklíčený zároveň. Naruto seděl na podlaze v tureckém sedu, bez trička, jen v modrých kalhotách. Ruce a nohy měl připoutané v těžkých řetězech zabodnutých do zdi za ním. Jeho postava se nacházela uprostřed kruhu, který tvořily černým inkoustem potřísněné pergameny – jejím bystrým očím neuniklo, že nějaká část inkoustu, které tvořily spleť různých značek, pokrývá i jeho bledou pokožku na ramenou, na čele, na břiše a na zádech.

Růžovovláska vykročila vpřed, přiblížila se ke svému příteli a zděšeně si ho prohlížela. Nevěřila vlastním očím, co vidí. Jen chvilku poté, co si prohlédla jeho pomalované, označkované tělo zblízka, byla přinucena instinktivně couvnout, když chlapec, který byl ještě před okamžikem v bezvědomí, otevřel nebesky modré oči.

„Sakuro..." zašeptal, avšak jeho hlas nebyl veselý a energický, neprojevoval ani špetku radosti z toho, že vidí svou růžovovlasou přítelkyni; ne, v jeho hlase se zračila úzkost a obavy.

Blonďák zmateně zamrkal, ruce si přiložil po bocích hlavy, kterou začal kroutit ze strany na stranu, jako kdyby z ní chtěl něco vyhnat, jako kdyby se snažil něco vypudit ze svých myšlenek.

„Sakuro, uteč!" zaslechla růžovovláska křik své blonďaté kamarádky, jejíž hlas zoufale křičel z přízemí domu. Hned za ní následoval Hinatin úzkostlivý vzlyk Narutova jména s tichou prosbou, aby se ovládl, aby růžovovlásce neublížil.

Upírka a senzibilka sváděli boj, ve kterém se pokoušeli vysvobodit z vězení, do kterého je Sakura uvěznila. Zbraně, které vůči nim použila znaly, nebyly jim úplně neznámé, avšak chyběl jim kus skládačky, aby mohly kouzlo prolomit. Byla to pro ně záhada, čím a jak je Sakura upravila. Nebylo tajemstvím, že upíři disponovali obdivuhodným darem síly, avšak blondýnka si rychle všimla, že není jediná, která má problémy vymanit se ze sevření kunaiů, které je přišpendlili ke zdi; i černovláska, která by se z nich měla dostat s lehkostí, vykazovala známky sklíčenosti a vyčerpání.