Kdybys byla sen [OPRAVUJE SE]

¤ Kapitola 16.: Jiraiya ¤

„Tak vzals ji na tu zmrzlinu, bastarde?"

Naruto visel dolů hlavou na větvi stromu. Díval se na svého černovlasého přítele, který seděl pod ním. Byl si plně vědom toho, že pokud by ve svém nitru neměl devítiocasého démona, který by ho ochránil, kdyby spadl, Sasuke by byl v té chvíli poslední, kdo by zvedl svůj zadek, aby mu pomohl.

Starší Uchiha postával o něco dál; lehkými pohyby ruky navigoval papírové letadélko letící po okolí. „O tom pochybuji, Naruto. Sasuke nemá rád sladké,"

Blonďák okamžitě namítal a ukázal prstem na černovláska. „Vzal s sebou Mikoto."

„Ale ale," uchechtl se Itachi pod nosem. „Odkud má Sasuke takové balící techniky?"

Blonďák se pyšně poplácal po hrudi jako mistr učitel a v druhé ruce vítězně zvedal do vzduchu oranžovou knížku. „Nepochybuji, že příchuť byla stejně sladká jako jeho ksicht,"

Sasuke se při této poznámce v duchu ušklíbl při vzpomínce na příchuť citrónové zmrzliny, kterou pro sebe vybral. Proč si o něm povídali, jako kdyby tam vůbec nebyl?

„A byli na festivalu ohňostrojů. Viděl jsem je." pokračoval hyperaktivní blonďák a rukama naznačil znak srdce a našpulil rty.

Itachi se zasmál škodolibě. „Opravdu, malý bratře?"

Naruto a Itachi se na sebe zašklebili, přistoupili k sobě tak, aby stáli před Sasukem, který seděl na zemi. Chytili se za ruce, propletli si navzájem prsty a našpulili rty, aby předvedli představení, ve kterém se společně naoko muchlovali, přičemž vydávali nechutné zvuky.

Černovlásek si arogantně odfrkl a obrátil očima, přičemž si přiložil dlaň na čelo a zavrčel. „Idioti."

- FLASH BACK –

Festival ohňostrojů končil v pozdních nočních hodinách, čehož jasným důkazem byly ospalé havraní oči malé černovlásky, které se pomalu zavíraly. Její hlava se opírala o Sasukeho rameno, než se její dech postupně ustálil a růžovovláska si všimla, že její dech je stále více pravidelný. Sakura s úžasem sledovala, jak černovlásek s opatrností bere její malé tělíčko do náruče, přikrývá ji svým černým kabátem. Jeho onyxové oči se na ni podívali a jemným pokynutím hlavy jí naznačil, že je na čase jít. Neprotestovala, sama musela uznat, i když neochotně, že jen silou vůle stála na nohou.

Ještě před odchodem z prostoru festivalu si musela přiložit dlaň k ústům, aby jí z úst neunikl tichý smích a aby tak nevzbudila malou spící Mikoto, protože si všimla, jak Sasuke obrací hlavu směrem ke skupince podsvěťanů a artikuluje směrem k Narutovi, že ho zítra zabije a blonďák viditelně zbledl a nasucho polkl. Blondýnka a černovláska se chytaly za břicha, prohýbaly se v zádech a chytaly za kolena, tekly jim slzy od smíchu a Sakura měla sto chutí se k nim přidat, avšak držela své pudy na uzdě, kvůli spícímu zázraku v Uchihově náruči.

Cesta byla tichá a krátká, kráčeli k jejímu domu, kde se zastavili až před vstupem. Sakura se natáhla ke dveřím, avšak Sasuke rychlým krokem zatarasil její cestu s malou Mikoto v náručí, která se zavrtěla. Oba zatajili dech, s pohledy zakotvenými na malé holčičce a doufali, že se neprobudí. Tentokrát bylo štěstí na jejich straně, jelikož si našla pohodlnější polohu a dále spokojeně odpočívala.

Nefritové oči vzhlédly, aby se zadívaly do černých, které kopírovaly barvu noční oblohy. Téměř doufala, že navážou tam, kde skončily na festivalu za doprovodu světélkujících ohňostrojů a romantické atmosféry v pozadí, dokud je blonďák nevyrušil. Avšak když se to ani po několika minutách ticha nestalo, zjistila, že si to jen namlouvala.