Kdybys byla sen [OPRAVUJE SE]

¤ Kapitola 34.: Genjutsu ¤

Itachi už přestal počítat minuty, které uplynuly od chvíle, kdy se objevily v dimenzi, která jim byla přidělena k prozkoumání.

Ocitli se v jakési zvláštní spleti různých míst. Jednou procházeli deštivým a hustým lesem, a pak, přičemž všichni překvapeně rozevřeli oči, zjistili, že les a jeho porost končí tam, kde začíná pekelně rozpálená poušť. Stačilo udělat jen jeden krok, aby vystoupili z příjemně chladivého stínu pod roušku horkých slunečních paprsků. Kdyby nepřekypoval dostatečnou inteligencí a vzděláním, začal by uvažovat o tom, zda se jejich postup do středu pouště přímo-úměrně nerovnal přibližující se ohnivé kouli.

Jak jinak, vzhledem k přírodním podmínkám, to vzdávali upíři. Pravda, čím byli starší a zkušenější, oslabení, která pramenila z jejich podstaty, se postupem prožitých věků vytrácela. Nebylo to tak, jako u mladé upírky Hinaty, kterou by sluneční paprsky ještě snadno dokázaly spálit a zanechat na její pokožce stopy po popáleninách dlouhé týdny, avšak některé věci nikdy nevymizí.

Po Kakashiho a Saiově tváři stékaly kapky potu. Dalo by se říct, že bylo jen otázkou času, kdy si svléknou košile, které si pak současně obvázali kolem pasu a za pochodu se napili z vody, která jim nenávratně docházela.

Navzdory tomu, že jeho mladší sourozenec, přestože se nacházel ve stavu přibližujícím se dvěma dětem noci, nevypadal, že by si své rozpálené pokožky všímal. Maximálním projevem jeho stavu bylo, že si otřel mokré čelo hřbetem ruky.

Kakashi se zastavil na místě, aby se vydýchal. Pak pohlédl do jasného slunce, jako kdyby ho prosil, aby se stáhlo a nechalo příjemný vánek, aby je osvěžil.

„Udělejme si přestávku," navrhl Kakashi.

Sasuke neutrálně zavrčel, ale ve své chůzi se nezastavil.

„Sasuke," oslovil ho Itachi vážným tónem. „Kakashi má pravdu. Nevíme, co nás po poušti čeká. Měli bychom si odpočinout,"

Mladý zaklínač se zastavil. Lehce natočil hlavu, aby jeho tvář viděli pouze z profilu.

„I Suigetsu by byl teď užitečnější než vy dva,"

Po svém otráveném prohlášení se Sasuke otočil zpět a vydal se dál na pochod.

Kakashi si unaveně povzdechl, Sai převrátil očima a vyplazil jazyk na vzdalující se záda mladého zaklínače, protože si vzpomínal, jak četl, že toto gesto vyjadřuje pocity, které by právě teď v této chvíli měl cítit. Než se však mohl pustit do spršky urážek – které také nedávno četl v knize ‚Jak urazit, ale nepodrazit'-, když otevřel ústa, přerušil jej starší z tmavovlasých sourozenců.

„To nebyla urážka." zasmál se Itachi.

Dva upíři zvedli obočí a věnovali mu nechápavý, ale současně i zvědavý pohled.

„A co tedy?" ozval se Sai, ukázal prstem na Sasukeho vzdalující se záda. „Pozvání na rande?"

Kakashi si pobaveně odfrkl a spokojeně párkrát přikývl k Saiovi na znak, že skutečně začínal chápat kouzla humoru, která poslední měsíce nacvičovali.

„Předpokládám, že šlo o způsob, jak vyjádřit, že mu je stejně horko jako nám," zamumlal Itachi s pobavením. „Chápete, Suigetsu je nevyčerpatelný zdroj vody."

*.*.*.*.*.*

„Haló?"

Při zvuku, který zněl prosebně a zoufale, se smaragdové oči omráčené růžovovlasé ženy prudce otevřely.