Kdybys byla sen [OPRAVUJE SE]

¤ Kapitola 38.: Prší, prší ¤

Temnota se vznášela jako plazivý kouř v jeho okolí. Jeho dlouhé kroky po sobě zanechávaly ohnivou stopu v podobě zářivě modrých plamenů. Zatímco se Bůh podsvětí blížil ke svému trůnu, jeho dva věrní sluhové, Bolest a Zmatek, pokorně skláněly hlavy a jejich třesoucí se těla ho poslušně následovaly.

Velkolepý muž se unaveně posadil. Loket pravé ruky zapřel do kamenného opěradla a svou tvář pokrytou nekonečným znuděním nechal klesnout na sevřenou pěst.

Každý toužil po věčnosti. Tvorové různých druhů utrácely své životy kvůli nalezení tajemství věčného života a nekonečných požitků – ale, k čemu? Tomu Hádes nerozuměl.

Pro tohoto muže byla věčnost ubíjející.

Rozhodnutí jednoho ovlivňovala život druhého. Důkazem toho byla jeho vzpomínka na to, jak poprvé vkročil do svého království těsně po tom, co jeho otec rozhodl, jakému světu bude vládnout každý z jeho synů. A jak jinak, právě on byl nucen vydat se do světa, do nicoty zvané Podsvětí.

Někdy si přál, aby raději býval skončil v pekle.

Když jedna z příšer zvedla prst s nepřirozeně dlouhým drápem, aby na svou malou postavu upoutala pozornost, Hádes zvedl jedno obočí.

„P-p-pa-pane," ozvala se modrá příšera. „D-d-dáte si Váš polední č-č-čaj?"

Druhá z příšer, ta červená, svému společníkovi vrazila tvrdý pohlavek a pak se rychle obrátila ke svému pánovi.

„Zmatku, ty kolosální idiote! Je sudý týden!" vykřikl. „Jeho blahorodí si dá víno, je tak, pane?"

Zmatek si oběma rukama držel bolavé zasažené místo, když si stěžoval: „Je lichý týden, Strachu! Jeho výsost si dá mátový čaj se třemi zrníčky utrpění!"

„Víno!"

„Čaj!"

„Víno!

„Čaj!"

Hádes měl pocit, že ho tyto dvě nemehla jednou doženou do blázince.

„TAK DOST!"

Po tom, co se Hádův hlas rozlehl celým podsvětím, modrá a červená příšera se vzájemně objímali zděšením. Když se jejich pán postavil, zuřivě je probodával pohledem, zatímco se mu na hlavě rozmohl modrý požár hněvu, roztřásli se.

Hádes se znovu posadil do křesla a hlasitě si povzdechl. Palcem a dlouhým ukazováčkem mrtvolné barvy si promasíroval kořen nosu, aby se uklidnil a modré plameny na temeni jeho hlavy ztrácely na intenzitě. Vzhlédl, až když k jeho uším dolehl sladký hlas jeho půvabné ženy.

„Ale no tak, lásko,"

Mladá kráska se ladnými kroky přibližovala k jeho trůnu. Strach a Zmatek ji s neskrývaným úžasem pozorovali, ale okamžitě s tím přestali, když na ně Bůh podsvětí namířil ukazováček. Obě příšery pohlédly na hořící zadek toho druhého a začali se tomu druhému smát. Jen krátce na to si uvědomili, že hoří oba. Následně vykřikli panikou a rozutíkaly se s cílem uhasit pekelný oheň Amaterasu.

Jeho žena se zastavila před jeho trůnem, založila si ruce v bok a svému manželovi věnovala pobavený úsměv. „Jsou rozkošní. Nemyslíš?"

„Jako osina v zadku," zavrčel v odpověď.

Jeho modré obočí vylétlo do výšin, když se najednou jeho žena uvelebila na jeho klíně a vyložila si nohy na jedno z opěradel trůnu. Zaklonila hlavu, kterou složila na to druhé.