Kdybys byla sen [OPRAVUJE SE]

° Kapitola 6.: Usuratonkachi °

„Sakuro!" vykřikl vzrušeně Naruto, když otevřel vchodové dveře a věnoval jí zářivý úsměv, ale růžovovláska viděla jen ten jeden pár onyxových očí. „Konečně jste dorazily!"

Uchiha se ležérně opíral zády o protější stěnu, s rukama zkříženýma na prsou, ve sněhově bílé košili a černých kalhotách, se rozcuchanými havraními vlasy a v momentě, kdy blonďák vyslovil její jméno, jeho oči zkoumající podlahu u jeho bot vzhlédly, aby se zavrtaly do růžovovlásky.

Růžovovláska stála ve dveřích, blonďák jako hostitel ustoupil, aby třem dívkám uvolnil prostor k tomu, aby mohli pohodlně vstoupit do jeho malého domu – stála tam jako socha, nedokázala pohnout jediným svalem, její mozek odmítal spolupracovat, když se dívala do onyxových očí. Připadalo jí to, jako kdyby se vrátila v čase, znovu byla malá holčička, jako když se do těch očí zahleděla poprvé – když se tehdy poprvé se utopila v hlubokém černém moři a nedokázala z něj vyplout až do dnešních dnů.

Sakura nevěděla, kolik času uběhlo, protože ze zasnění ji probral až blonďákův hlas.

„Sakuro-chan, jsi v pořádku?" zeptal se ustaraně s mírným zamračením, když si všiml jejího nepřítomného pohledu, a že je duchem úplně na jiném místě, ne na prahu jeho dveří.

Když zvuk jeho slov dolehl k jejím uším, trhavým pohybem hlavy uhnula před přímým pohledem černovláska, jen aby zjistila, že se na ni blonďák, senzibil a mladá upírka nechápavě dívají. Zavrtěla hlavou, aby se probrala z transu, věnovala blonďákovi malý úsměv, aby ho ujistila, že je v pořádku.

Když blondýnka a tmavovláska vstoupily do jeho domu, nefritové oči dcery bohyně lásky znovu putovaly na totéž místo, k protilehlé stěně, o kterou se stále tajemný černovlásek opíral s rukama zkříženýma na prsou látky elegantní a bílé košile. Ve stejném momentu černovlásek sklopil pohled a růžovovláska by mohla odpřisáhnout, že se svým nepříliš ostrým a spolehlivým zrakem týkajícím se vidění do dálky zahlédla, jak se ušklíbnul - těsně před tím, než se jemným pohybem svalů na zádech odrazil od zdi, zkřížené ruce nechal klesnout k bokům, zasunul si je do kapes tmavých kalhot a odkráčel někam, kde se ztratil z jejího dohledu mezi hemžícím se davem mladých lidí.

„Drink?" zakřičel Naruto, aby přehlušil hlasy lidí bavících se v okolí, až tehdy si růžovovláska uvědomila, že jejich počet nedokáže určit, a už vůbec ne spočítat na prstech obou rukou, dokonce ani kdyby přidala prsty na nohou. „Mám tu jeden speciálně pro te..."

„Dám si ráda," přerušila ho zdvořilostní větou, kterou ji Hinata naučila cestou sem, i když se nesoustředila na svého přítele, protože její nefritové zorničky pobíhaly ze strany na stranu, jak moc se snažila v davu zahlédnout havraní vlasy.

Blondýn se pustil do práce, do jedné ruky vzal sklenici a současně do druhé naběračku, z obrovské mísy na stole před sebou pomocí nástroje v pravé ruce nabral jako polévku několik doušků, které nalil do sklenice ve druhé ruce - Sakura se přistihla, jak jí hlavou proletěla myšlenka, že jí toto gesto připomínalo přípravu lektvarů.

Zavzpomínala na malý okamžik, jak ji Tsunade učila, že se víko uzavřít na vrchu nádoby musí pořádně, raději, aby se o tom několikrát ujistila - jen pro jistotu, protože pokud by se jeho výpary nechtěně dostaly do ovzduší, mohlo by to způsobit katastrofu. Pamatovala si, jak jí její matka přizvukovala, aby byla obzvláště opatrná při lektvarech pobláznění, jejich vůně ovlivňovala mysl už při jemném vdechnutí.

"Měla by sis pospíšit," poznamenal Naruto s nezbedným úšklebkem, když přiléval poslední naběračku do sklenice pro růžovovlásku, na což zavrtěla hlavou a obrátila k němu svou pozornost, nechápavě se zamračila. „Sasuke je asociální kokot. Pochybuji, že se zdrží víc než deset minut," vysvětlil krátce a otráveně si odfrkl, přičemž z tónu jeho hlasu nedokázala zcela zřetelně identifikovat, jestli to považoval za vtip, nebo pravdu, ale usoudila, byla si téměř jistá, že to bylo tak trochu obojí.