Kdybys byla sen [OPRAVUJE SE]

¤ Kapitola 53.: Cesta pokání, part 1/2 ¤

¤ Sny se nestávají skutečností ¤

.

.

.

Kdyby měl Uchiha Sasuke popsat celý svůj život, asi by se o to ani nepokoušel. Jen by si odfrkl, otočil by se na patě a odešel.

Ale, kdyby měl popsat poslední tři roky života, přesněji od chvíle, kdy vstoupil do jednoho z Orochimarových podzemních úkrytů, byl by jeho popis přesně takový, jak byl on sám: strohý, jednoznačný, úsečný. Celá ta léta, těch tisíc devadesát pět dní by ve své podstatě dokázal shrnout do tří slov: Probuzení. Trénink. Spánek.

Probuzení.

Trénink.

Spánek.

A pořád dokola.

Nemýlíte se, pokud se vám tento seznam zdá na Sasukeho příliš dlouhý a komplexní. Ve skutečnosti, tento seznam zpočátku byl mnohem kratší a extrémnější. Kdybyste svitek Sasukeho denních povinností popadli do rukou před třemi lety, uviděli byste tam jen: trénink. Přestože mu jeho učitel poskytl přístřeší s dostatečně pohodlnou postelí, usínal pod širým nebem, když jeho tělo podlehlo neskonalému vyčerpání.

Vždy, když došel na konec svého nedlouhého seznamu povinností, jeho jediným cílem bylo na další den buď ocitnout se znovu na jeho začátku a skončit na konci, nebo se k bodu jedna ani nedostat. Jednoduše řečeno, Sasukeho život se omezil jen na trénink. Až postupem času, asi po prvním týdnu zjistil, že nezbytným základním potřebám své lidskosti nebude moci i nadále popírat. Uvědomil si, že jeho tělo začínalo polevovat, a tedy, že pokud svým tělesným funkcím nebude poskytovat alespoň minimální dostatek živin a vody, nebude se moci na své tělo spolehnout.

Po tomto se do Sasukeho seznamu dostal ještě spánek a probouzení, ale tento seznam věcí se už nikdy znovu nerozrostl o nového člena. Nepotřeboval to.

Asi po dalších dvou týdnech si mladý Uchiha konečně sám před sebou přiznal, proč se spánku podvědomě vyhýbal. Prvním z důvodů byla nemožnost se klidně vydat do říše spánku, protože se neustále nepohodlně převracel, a to pěkným nebo nehezkým obrázkům, které se mu vynořovaly, kdykoli zavřel oči. Druhým z důvodů byla druhá fáze, tedy to, kdy se mu konečně nějakým zázrakem podařilo usnout. Tehdy už nemohl ani tvrdit, že obrazce, které pohlcovaly jeho mysl, byly hezké. I přesto, že sny začínaly takříkajíc příjemně, Sasuke podvědomě věděl, že se jen zakrátko promění v krutou scénu, až příliš podobnou realitě.

Znal dva druhy snů, jejichž obsah se sice obměňoval, ale podstata byla stejná.

V prvním z těchto tří typů snů dominoval Uzumaki Naruto.

*******

Často se stávalo, že se oba muži transformovali do svých starých, mnohem mladších verzí, které pobíhali po lese podél řeky. Nikdy by to nepřiznal, ale tento konkrétní sen měl v určitém smyslu nejraději. Bylo to pro jeho mysl a duši jakýmsi uklidňujícím balzámem, do kterého by nejraději ponořil celé své tělo, a nikdy by nevylezl na světlo světa. Někdy si dovolil si i úlevou a spokojeností povzdechnout, když zamrkal a před jeho tmavýma očima se objevil chlapec sotva metr dvacet vysoký, s divokými zlatými vlasy, energickými nebesky modrýma očima a s duší, která by rozzářila i nejtemnější kout světa. Nebylo to jeden, ani dvakrát, kdy si Sasuke trpce uvědomoval, že by nevěděl, jakým směrem by se jeho život ubíral, kdyby Narutovo světlo neosvětlovalo jeho pustou temnotu.