Kdybys byla sen [OPRAVUJE SE]

¤ Kapitola 20.: Dobrou noc ¤

„Džine, moje třetí přání,"

„Po tolika letech?" podivil se. „Jak si přejete, pane. Vyslovte své přání, a já vám ho splním,"

„Chci změnit osud Haruno Sakury,"

---------------------------------------------

Modré kouzelné stvoření otevřelo ústa, ale okamžitě je zase zavřelo. Na malý moment odvrátil zrak od mladého Uchihu, který očekával, než džin luskne prstem a splní jeho vyslovené přání.

Džin sbíral dostatek odvahy, aby se svému pánovi mohl podívat do očí. Smutně spojil ruce a sklonil před ním hlavu. „Já nemůžu. Já..."

Sasuke varovně přistoupil blíž a džin se lekl pod opojením hrůzostrašné aury, která z těla mladého muže vycházela. Téměř dokázal vycítit, jak značka na jeho krku začíná pulzovat.

„Udělej to,"

Džin byl už velmi starý, viděl spoustu smutných i šťastných příběhů, v některých dokonce sám figuroval. Možná si pamatujete na Aladina; chlapce, kterému kdysi dávno změnil život z obyčejného zloděje na muže vysoko postavené ženy. Avšak tito dva Uchihové měli v jeho knize příběhů speciální místo, protože za svůj dlouhý život ještě nikdy neviděl tolik smutku pohromadě, ve dvou lidech, kteří se úpěnlivě snažili dosáhnout svého cíle. Kouzelné stvoření nemohlo popírat svou slabost pro staršího Uchihu a stejně tak nemohl popírat skutečnost, že se nejednou pokusil najít jakoukoli díru v zákonech, aby mu pomohl a skutečně splnil jeho jediné přání, o které ho žádal - přání, které tohoto mladého muže přimělo zajít do takových krajností.

Modré stvoření vzhlédlo „Pane, opravdu to nedokážu,"

Uchiha se mu podíval do očí, něco mu našeptávalo, že džin je skutečně ve svých slovech upřímný, a proto ho pokynutím ruky vyzval, aby pokračoval. Džin vděčně přikývl a poděkoval tak za jeho laskavost.

„Nemohu nikoho zabít, nedokážu mrtvého přivést zpět k životu, nemůžu garantovat více než tři přání," krátce nastínil pravidla, kterých se musel držet.

Černovlasý chlapec se zamračil, nechápal, proč mu džin opakuje body smlouvy, kterou společně před lety uzavřely, když ho poprvé našel uvězněného ve zlaté lampě. Už se i chystal něco namítat, když stvoření zvedlo velkou modrou dlaň, aby ho zastavilo a dovolil mu tak pokračovat.

„A stejně tak nemůžu vaším přáním zasáhnout do přání někoho jiného,"

Uchiha zavrčel, jeho krvavě červené oči se rozzářily zlostí.

*.*.*.*

Růžovovláska měla pocit, že má více kostí a více svalů, než ji učili její mistři, protože ji bolelo celé tělo. Poté, co se dostala domů a shodila ze sebe promočené oblečení, vydala se do koupelny, aby se zahřála v teplé sprše. Později, ve zlatém hedvábném županu, který jí připomínal domov, vzala do rukou ústřižek, který našla v půjčené oranžové mikině. Svalila se na gauč, a přestože hodina pokročila, její tělo odmítalo vstát a přesunout se do pokoje. Její unavená mysl to vyhodnotila dostatečně jasně – její postel byla tvrdá jako beton, bylo jí v podstatě jedno, jestli noc stráví v ní, nebo na gauči. Ale až dnes ráno zjistila, že se pekelně mýlila.

Celou noc nedokázala zamhouřit oči, přemýšlela, nedokázala zastavit tok myšlenek, který se točil kolem informací, které nečekaně získala od Naruta. Co měl společného s jeho matkou?

Pro nikoho nebylo tajemstvím, že Tsunade nenáviděla všechny jinchuuriki, to samotné slovo v ní dokázalo zapálit oheň, který by spálil celý svět. Vždyť si vzpomínáte na to, když Tsunade zakázala vyslovovat slovo jinchuuriki v zemi Oblaků, povýšila tento zločin na jeden z nejzávažnějších, který se trestal smrtí a vyhnanstvím.