Kdybys byla sen [OPRAVUJE SE]

¤ Kapitola 13.: Orochimaru ¤

Zlatovlasá bohyně si složila kulaté brýle z obličeje, promasírovala si ztuhlý krk, hlavu natáhla do stran, aby uvolnila napjaté svalstvo. Náhle se zamračila a její oříškové oči se zavrtaly do širokých dveří, které tvořily vstup do její kanceláře.

„Vstupte," zavrčela neochotně.

Byla vyčerpaná, neměla ani při sebemenším náladu na návštěvy, nebo na poddané, kteří ji přišli požádat, aby pro ně něco vykonala. Její mysl dnes byla na jiném místě, tam, kde se nacházela její mladá a ještě nezkušená dcera. Tsunade znala svou dceru a věřila, že jí předala všechno, co mohla, že ji naučila všechno, co dokázala ona sama, ale některé věci jí ze svých zkušeností předat nemohla – nedokázala ji naučit, jak funguje život, jak funguje láska a jaké to je zamilovat se.

Bylo to paradoxní, téměř nesmyslné - Bohyně lásky a nedokázala svou dceru naučit milovat? Nemohla jí umožnit najít životní lásku podle svých představ, nemohla jí dát upřímné požehnání, až jednoho dne přijde a bude se chtít vdát.

Tsunade zatnula čelist pod přívalem nechutenství a nepříjemných emocí, nedokázala to dále skrývat, nedokázala nadále potlačovat napětí, které v ní bublalo jako kyselina a rozežíralo její nitro pokaždé, když se někdo odvážil zaklepat na její dveře. Při tom zvuku pocítila úzkost, cítila, jak se jí stáhlo hrdlo, dokud nevstoupil někdo, u koho se uvolnila s uvědoměním, že to není – naštěstí – ten, koho v mysli očekávala. Bylo to už dlouhých osmnáct let, co nesnášela zvuk zaklepání na dveře.

Každý den se obávala, že toto bude ten den, kdy jistá osoba vstoupí do jejího paláce, aby dokonala své dílo, aby vykonala osud, který byl předurčen – ten, vůči kterému se bránila a bouřila od chvíle, kdy se stala ta tragédie po smrti Satana a válce, osud růžovovlásky, který ona sama zapříčinila a nevědomky do toho zatáhla svou dceru, o které tehdy ještě netušila.

Oříškové oči se doširoka rozšířily a její srdce vynechalo jeden úder, když vysoká postava zahalená v černém hábitu vstoupila do místnosti a její temná aura zaplavila atmosféru. Nasucho polkla a krátce se pomodlila, aby to byl jen další z jejích špatných snů, když kolem její hlavy proletěl černý havran, který ve vzduchu udělal otočku a přistál na paži svého majitele.

„Tsunade-sama,"

„Vítej, příteli," vydechla si zlatovláska, když poznala totožnost cizince, „Co máš na srdci?"

„Vy víte," odpověděl jednoduše.

Tsunade jednoduchým pohybem přikývla v odpověď.

I když si to nechtěla přiznat, sklopila zrak a smutně se pousmála, protože věděla, že to sice nebyla noční můra, ale tato realita se k ní ukrutně přibližovala, když znovu vzhlédla, aby se podívala na osobu, se kterou to celé zapříčinila - osobu, která byla vzhledem až příliš podobná té, která to všechno ukončí.

Dlouhých osmnáct let Sakuru chránila před tíhou tohoto osudu, ale teď věděla, že už dál nemůže, protože nastal čas splatit své dluhy, díky kterým vytvořili mír ve světě.

*.*.*.*

Sasuke rychlým krokem procházel podzemním úkrytem, míjel klikaté a dlouhé chodby, které vedly do jiných částí. Ty ho teď ale nezajímaly, protože směřoval do jedné konkrétní, dokud ji nenašel a bez zaklepání vstoupil. Onyxové oči se zbarvily do karmínově červené, analyzovaly terén, dokud nezachytily auru na druhém konci místnosti, za regálem s nechutnými experimenty, při pohledu na které musel odolat nutkání se zamračit. Avšak jeho žaludek při těch nechutnostech, o kterých věděl, že se na tomto místě dějí a dokonce si dokázal představit jejich průběh, udělal pár přemetů.