Kdybys byla sen [OPRAVUJE SE]

¤ Kapitola 24.: První přání ¤

- FLASH BACK –

„Můj malý chlapečku,"

Zlatovlasá bohyně pohladila uzlíček ve svém náručí, na tváři ji hrál spokojený úsměv.

Oříškové oči se třpytily, sotva zadržovala slzy dojetí a nepopsatelné, nekonečné radosti. Její srdce bilo v pomalém rytmu štěstí, s mateřskou láskou hleděla na zázrak ve svém náručí. Jemně si ho tiskla k hrudi, bříšky prstů lehce hladila jemňoučké, sotva viditelné vlásky, které rostly na hlavičce malého chlapečka.

Bohyně lásky stála před velkým francouzským oknem, které se táhlo od podlahy až ke stropu. Milovala daleké výhledy, stejně tak zbožňovala, když mohla hledět na celé své království.

Kdysi, když ji před několika lety korunovali za paní Země Oblaků, myslela si, že nemůže být šťastnější. Až do nedávna byla přesvědčená o tom, že její srdce patří jejímu lidu, aby ho mohla dělat šťastným. Ale teď, když její oříškové oči pohlédly na horizont, jak slunce vycházelo a teplé sluneční paprsky dopadaly na tvář jejího dítěte, už věděla, že střed jejího vesmíru se pohnul.

Smysl jejího života se změnil v okamžiku, kdy uslyšela křik svého syna, když se narodil. V ten moment, kdy jí ho porodní babice podala do náruče a když její milovaný muž přistoupil, aby se společně s ní poprvé podíval na malý zázrak, který společně stvořili, se Tsunade cítila jako ta nejšťastnější žena na světě. Její syn otevřel nebesky modré oči, Tsunade zavzlykala a Jiraiya ji pevně stiskl v objetí. Nikdo a nic nemohlo pokazit jejich nezapomenutelnou chvilku. Nikdo na světě nemohl zničit rodinu, kterou se právě stali.

Na svých ramenou pocítila dotek dlaní. Její tělo se vzápětí uvolnilo, ten dotek byl známý – tak bytostně známý a který milovala každým dnem svého bytí. Zaklonila hlavu, aby si ji opřela o širokou hruď své lásky. Jeho divoké bílé vlasy ji polechtaly na tváři, když se mírně nahnul, aby nahlédl do její náruče na svého syna.

Bělovlasý muž ovinul její paže tak, aby společně drželi své malé děťátko.

„Přísahám, že dokud budu žít, nikdo ti nezkřiví ani vlásek," zašeptala s něhou jakou může cítit jen čerstvá matka.

Jiraiya jí vtiskl sladký polibek do vlasů a ukazováčkem pohladil na tvářičce svého novorozeného syna.

Mohla se cítit víc šťastná?

- KONEC FLASH BACKU –

Sakura bolestně zasténala. Probudil ji náhlý příval bolesti, který pulzoval a bodal od jejích žeber, přes plíce a vysílal elektrické impulsy až do jejího mozku, který ji nutil zkřivit obličej do bolestné grimasy. S obtížemi se velmi pomalu posadila, ztěžka vydechovala, tento pohyb z ní vyčerpal veškerou energii, kterou ve spánku nabrala.

Se zamračením si podezřívavě ohlédla místnost, ve které se probudila. Nefritové oči kmitaly sem a tam, jak zoufale hledala jakýkoli důkaz, který by ji dal naději, že všechno, co její mysl křičela, že se událo, není pravda.

Mezi prsty křečovitě sevřela saténovou královsky modrou přikrývku a úzkostlivě si ji přitáhla blíže k prsům, vzlyky se začínaly proti její vůli drtit na povrch. Cítila, jak se bytostně potřebuje zhroutit, vyplakat se ze zrady a ze zmatku, který uvnitř prožívala. Potřebovala nechat všechny emoce vyplout na povrch, aby si tak vyčistila mysl a mohla přemýšlet, aniž by ji při každé myšlence nebodlo u srdce.

Sasuke je zaklínač.

Mikoto je mrtvá.

Bylo to, jako by dokázala cítit její malou ručičku na svých tvářích a slyšet její smích. Vědomí, že byla dávno mrtvá a ona ji ve skutečnosti nikdy nepoznala, situaci ještě zhoršovalo. Měla pocit, jako by to malé stvoření, které si našlo místo v jejím srdci, zemřelo právě teď, jen před malým okamžikem.