Sasukemu se srdce svíralo v hrudi tak bolestivým způsobem, s každým jejím krokem, kterým se od něj růžovovláska vzdalovala, jeden úder byl vynechán. Bohové, čím si zasloužil prožívat tento moment tak mučivým tempem? Proč jen každá budoucí bolestivá vzpomínka musí trvat déle, než věčnost?
A věřte, že zaklínač ve svém postavení přežil množství smrtí lidí, kteří mu byli drazí, v jeho životě se promlelo už tolik charakterů, tolik osob... ale žádná z nich nebyla ona.
Dívat se, jak ho jeho osud v podobě růžovovlásky opouští bylo příliš, aby to zvládl kterýkoli Bůh, a on... on byl jen obyčejný zatracený podsvěťan! Jak měl jen nečinně přihlížet, jak se jeho svět rozpadá na prach?
Odcházela sebevědomým a pevným krokem, ani jednou se za ním neohlédla - dívala se přímočaře před sebe. Osobou, kterou se rozhodla doprovázet, víc nebyl on. Nevybrala si jeho.
„Sakuro."
- POKRAČOVÁNÍ FLASH BACKU –
„Itachi-niisan!" malá černovláska se vymanila ze sevření Strachu a Zmatku, rozutíkala se s otevřenou náručí ke staršímu sourozenci.
Starší Uchiha musel sklonit hlavu, aby ji byl schopen vidět, když si uvědomil, že se v jejích černých očích objevil náznak strachu. Itachi se natáhl, aby se jí dotkl, nečekal však, že Mikoto jeho čin odmítne. Černovláska se od něj odtáhla, o krok úzkostlivě ustoupila.
„Děsíš ji, imbecile," pokáral ho Suigetsu, který se přiblížil. Během toho, jak kolem něj procházel si Itachi všiml, jak stáhl své ostré tesáky a jeho červené oči opět nabraly fialový odstín. Natáhl k ní ruku. „Už je to dobré, můj malý krvavý pomerančíku."
Když se mu Mikoto přivinula do náruče, postavil se spolu s ní, káravým způsobem zakroutil hlavou ke staršímu Uchihovi, který zvedl pohrdavě obočí. Suigetsu poukázal na své oči, pak prstem ukázal na Itachiho - naznačoval mu snad, že se jeho sestra děsí jeho schopností? Kdo si myslel, že je, ten ubohý upír, aby ho mohl poučovat?
„Strýčku Suigetsu, Sakura-niisan se chová divně," zamumlala mu do košile.
„Jak to myslíš, netopýrku?" chlácholivě ji pohladil po vlasech.
„Sakura-nii už nemiluje brášku Sasukeho," zamumlala smutně, v tmavých očičkách se jí zalesklo vlhkými slzami. Odvážně si setřela slzy, vyčítavě se zahleděla na svého staršího sourozence, pohrdavě na něj ukázala malým ukazováčkům, což způsobilo, že se starší Uchiha cítil zmateně. „Jsi lhář, bráško Itachi,"
„Jo, jsi lhář, bráško Itachi," zopakoval Suigetsu posměšně, schválně napodoboval dětský hlas a druhou volnou rukou, kterou nedržel Mikoto, napodobil její gesto a ukázal na něj prstem. „To bych si o tobě nikdy nepomyslel!"
Mikoto se zamračila, nadechla se, aby pokračovala dál ve výčitkách.
„A ty taky, strýčku Suigetsu!"
„Přesně tak, slyšels ty jeden...! Eh?!" zastavil se uprostřed věty, nyní jeho výraz byl podobný tomu, který setrvával na tváři staršího zaklínače. „Já?"
Mikoto zamračeně přikývla, vymanila se z jeho sevření a po doskočení na zem si založila ruce na prsou, přičemž našpulila rty. Itachi a mladý upír si vyměnili nechápavé pohledy.
„Říkali jste, že láska trvá navždy! Na-vždy!" zdůraznila, pak se otočila, aby se podívala na černovláska, který držel v náručí růžovovlásku v bezvědomí a úzkostně si zakousla do spodního rtu.
ČTEŠ
Kdybys byla sen [OPRAVUJE SE]
FanfictionHaruno Sakura, dcera bohyně Afrodity má misi, která by se za jiných okolností zdála jako snadný úkol. Tentokrát to tak jednoduché nebude, protože jejím úkolem bude naučit Uchihu Sasukeho milovat. Podaří se jí to? A co když existuje tajemství, které...